Sicílie - San Vito Lo Capo

16. - 26. 10. 2021 - Jana, Předseda, Galoš, Peťa, Amélka

Plánování podzimního výjezdu bylo opravdu sáhodlouhé. Když se na seznam účastníků přidá rok a půl staré dítě, výběr lezeckých oblastí se začne prudce snižovat. A to si nemyslím, že jsme měli nějaké přehnané požadavky. Stačila nám oblast, kde se dá krom lezení vymyslet i jiná aktivita, aby se i ratolest zabavila. Abychom nešlapali pod skálu příliš dlouho, protože co si budeme nalhávat, toho času na lezení mezi všemi dětskými požadavky příliš mnoho není. Aby terén pod skálou byl alespoň trochu přívětivý, Amélka nemusela bez hnutí sedět na třiceti centimetrech a nehrozily jí kotrmelce někde do údolí. Přes návrhy jako Sardinie, Kalymnos, Kanáry to vypadalo, že pojedeme do Krasu na Vaňousy, ale pak jsme se naštěstí shodli na oblasti u San Vito Lo Capo na Sicílii. Od mé ségry jsem měla na oblast recenze a tak jsme aspoň trochu věděli do čeho jdeme.

Cesta: Letíme z Katowic do Trapani, let 2,5 hod, úplná pohoda. V Trapani půjčujeme auto a jedeme do kempu El Bahira pod městečkem San Vito Lo Capo. Je to zhruba 45 min jízdy. Auto se pak hodí na výlety a na nákupy. V kempu je sice relativně dobře zásobený obchod, ale na větší nákup se hodí zajet do San Vita. Dá se to zajít taky pěšky - cca 4km. V kempu bydlíme v mobil housu, který je absolutně dostačující - čistý, vybavený, trochu mrňavý, ale dobrých lidí se vejde.

Lezení: Přímo nad kempem se táhne dlouhatánský pás skal, kde jsou taky nejbližší sektory (Scogliera di Salinella). Je to zhruba 2 minuty pěšky a nabízí lezení ve všech obtížnostech. Ještě nikde jinde jsem neviděla takovou koncentraci lehčích cest (okolo 6a) vedle sebe. Přijet si jen tak zalézt bez tréninku, absolutní ideál! Skála je většinou dost ostrá, tření na tzv. pichlojdech a vykapancích zaručeno. Nevýhodou je orientace skal na západ. Stín je tady asi do 11 hod dopoledne a pak už to je jen pro milovníky slunce, což my s Galošem nejsme. Klíčem k úspěchu je vystřelit do skal se svítáním, kolem 7 hodin ráno a stihnout toho co nejvíc než se do stěny opře slunce. A tak lezeme jen půldenky. Ale nevadí, zbytek dne je čas na aktivity s Amélkou.

Kemp je v tomto ohledu celkem atraktivní i pro děti. V ohradě mají oslíka, v jezírku želvičky, dětské hřiště, bazén a taky botanickou zahradu. Předseda s Janou lezou i na slunci. A když počasí přeje a je trochu zataženo, lezeme až do prolezené kůže.

V okolí San Vita se najde pár sektorů ve kterých je převážně stín, jen se do nich musí dojet autem. Jeden den jsme lezli v sektoru Cattedrale Nel Deserto, odkud je krásný výhled na San Vito a městskou pláž. Lezení ale podivné. Centrální část sektoru byla zavlhlá, slizká a cesty zvláštní. Cesty na okrajích pěkné, ale nic co by stálo za opakovanou návštěvu.

Další návštěva sektoru Grotta Perciata, který je celý den ve stínu byla spíš průzkumnickou výpravou. Naposledy do něj šel asi autor cest a tak jsme chodník hledali marně. Když jsme se konečně prodrali spáleništěm, křovím a suťoviskem, čekalo nás trochu zklamání. My s Galošem a Amélkou jsme se raději hned otočili a dali si rest day. Skála impozantní, ale riziko, že se něco vysype se nám zdálo až příliš velké. Předseda s Janou tady dali možná pár cest, ale už si to popravdě ani nepamatuju.

Rest days. Absolutní odpočinkové dny jsme měli asi jen 2. Ono ani nebylo třeba moc odpočívat, za ten půl den lezení se člověk moc nestihne zničit, ale spíš jsme se chtěli taky někde podívat. Za návštěvu jednoznačně stojí přírodní rezervace Zingaro kousek od San Vita. Jde o sérii malebných pláží, které spojuje 8 km dlouhý chodník podél pobřeží, křišťálová voda, rybičky a tak…

Městská pláž v San Vitu je nazývána jednou z nejkrásnějších písečných pláží v Evropě. Budiž. My jsme asi zvolili špatné místo kousek od restaurace a celou dobu jen sbírali rozbité sklo. Ale výhled na nedaleký kopec Monte Monaco je z ní opravdu pěkný.

Koupat se dá taky přímo na pláži pod kempem, ale to jen pro zdatné plavce. Pobřeží je zde skalnaté a často bývají vlny, že se do vody ani nedá vlézt. Další přívětivější kamínková pláž je asi 15 minut pěšky od kempu, takže i plavci si tady přijdou na své.

Suma sumárum - Celkem nás to tady nadchlo, hlavně kvůli přístupnosti skal, charakteru lezení, kempu a pohodovému cestování. Víme, že zde nejsme naposled.

Peťa