Chulilla & Penón de Ifach

26. 12. 2015 – 8. 1. 2016 - Bruno, Peťa K.

Na vánoční svátky jsme s Péťou Křístkem vyrazili za teplem do vysluněné Valencie. Odjezd byl stanoven na 26. 12. 2015. Zuzka nás přiblížila na letiště v Krakově, odkud jsme pokračovali s Ryanairem do Alicante. Tam jsme dorazili něco krátce před půlnocí. Při půjčení auta jsme chtěli ušetřit, takjsme si zarezervovali auto u malé španělské společnosti, která sídlí mimo terminál a navíc otevírá až v osm ráno. Dali jsme si na pár pivek a v odlehlé části příletového terminálu přečkali noc.

Pohled na první kaňon v Chulilli

Ráno po drobných komplikacích s půjčením naší „expediční“ KiaPicanto jsme opustili Alikante a zamířili na sever do asi 250 km vzdálené oblasti Chulilla. Do Chulilly jsme dorazili kolem poledne, zaparkovali auto a vyrazily na průzkum. První jsme navštívili místní obchůdek, abychom nakoupili nějaké ty pivka a vinka na večer a pak se vydali na obhlídku oblasti (oblast je tvořena dvěma kaňony, ve kterých se leze po obou stranách). Po zpáteční cestě jsme našli fajn místo, kde se dalo dobře zašít, tak jsme tam večer přeparkovali auto a postavili stan.

Další den jsme se vydali do sektoru Muro de las lamentaciones, tento sektor jsme si vybrali kvůli většímu počtu lehčích cest, obtížnost zde začíná na 6b, k mému zklamání jsou zde cesty mírně položené až kolmé a mě vůbec neseděli. Naštěstí Peťa leze všude, tak jsme tu cosi polezli. Protožetan byly lehčí cesty, tak se sektor velice rychle zaplnil a začalo to vypadat, že se na cesty bude stát fronta. Tož jsme se sebrali a šli se podívat do vedlejšího sektoru Sex shop. Tam si Peťa dal jednu cestu a šli jsme se projít dolů kaňonem.

Druhý lezecký den jsme se šli podívat do druhého kaňonu do sektoru Oasis, v tomto sektoru jsou cesty kolmé až mírně převislé a našel se tu i nějaký ten krápník. Bohužel po tom co jsme se rozlezlise situace opakovala a lehčí cesty se opět naplnily k prasknutí. Nicméně lezli jsme alespoň to co bylo volné.

na druhý kaňon v Chulilli a sektor Oasis

O restdayi jsme se vydali na výlet do Valencie. Navštívili jsme dva Decathlony, dokoupili nějaký ten proviant a chlasty a vyrazili se podívat do centra na památky. U oběda jsme přemýšleli, jestli se vrátit zpět do Chulillie nebo zkusit jinou oblast. Domluvili jsme se, že ještě dva dny tam zůstaneme a pak zkusíme něco jiného.

O silvestru jsme se šli znovu podívat do sektoru Muro de las lamentaciones, abychom zjistili, že se tam nic nezlepšilo. Dali jsme pár cest a šli zkusit štěstí do Sexshopu. Tam byla hlava na hlavě tak, jsme museli lézt to, co bylo zrovna volné. Večer jsme si bouchlidvě šáňa, připili si na nový rok a v půl desáté šli spát, abychom byli ráno svěží.

Péťa se silvestrovským šáňem

Na nový rok to byla paráda nikde ani noha, tak jsme se konečně dostali na cesty, co jsme chtěli lézt. Pobíhali jsme mezi sektory od cesty k cestě. Večer jsme si dle tradice uvařili novoroční čočku a u vína hledali oblast, kam bychom se mohli přemístit. Vybrali jsme oblast Bellús.

Ráno jsme se přemístili do oblasti Bellús. Po bližším prozkoumání, jsme ale zjistili, že skálabyla sice super, ale délka cest bla maximálně do cca 12 m, to se nám moc nezamlouvalo. Vatáhli jsme průvodce a vybrali náhradní plán oblast Gandía a vyrazili na průzkum tam. V Gandíi se nám to líbilo více, tak jsme se rozhodli, že to zítra zkusíme, problém byl, že se Gandía nachází na okraji velkého města uprostřed mandarinkových sadů a bylproblém se někde utábořit. Řekli jsme si, že si zajedeme k moři dát pivko a pak něco najdeme. Kousek od pláže jsme narazili na kemp, slovo dalo slovo a za 10 euro na osobu jsme zůstali tam.

Calp s Penón de Ifach

Do Gandíe to bylo asi 7 km, na místo dorážíme celkem brzo, ale už tam nějací lidi byli. Na rozlez zkoušíme nějaké 6béčka a konečně oblast, která se mi líbí. Kolem čtvrté jsme byli na kaši a vyrazili jsme k dalšímu našemu cíli městu Calp. Podle průvodce jsme dojeli na veřejné tábořiště na okraji města, které je pod oblasti Olta.

Pivko u moře

Ráno jsme vyrazili do sektoru OltaMain. V poledne jsme zjistili, že jsme potencionál oblasti vyčerpali, tak jsme sešli k autu a vyrazili na trek na Cimad´Olta.

O restu jsme se vydali na průzkum pod náš hlavní cíl v této oblasti pod 250m vysokou stěnu vedoucí na Penón de Ifach. Pod stěnou bylo celkem živo, našli jsme si nástupy pod cesty, co jsme chtěli lézt a vyrazili na vrchol po turistické cestě. Odpoledne jsme si zašli na oběd a zbytek dne se poflakovali po pláži.

Péťa v cestě El navigator

V této stěně, jsme za dva dny vylezli cesty CostaBlanca (6b,6b,6a,6b+,6b+,6c+) a El Navigátor (4+,4+,5+,6b,6b,6c,6a,7a), obě cesty byli nádherné v perfektním vápně a dobře sportovně odjištěny, akorát klasa nám přišla dost tvrdá.

Pak už jen následovala cesta do Alikante a po dvanácti intenzivních dnech let zpět do Krakova, kde nás čekala Zuzka a odvezla domů.

Pohled ze štandu v El navigátor

Bruno