Prázdninové Rakousko

3.- 10. 7. 2018 - Janče, Předseda

Červencové svátky vybízí k tomu, aby byly využity, a tak je, jako již tradičně, spojujeme s pár dny dovolené a plánujeme skalky. Jako již tradičně, jedeme jen ve dvou, protože sladit představy, čas a místo s dalšími lezeckými příznivci se nedaří, míříme do Rakouska.

Sobota je ještě zčásti pracovní a odpočinková. Vyjíždíme až v neděli ráno na pohodu. Míříme na Peilstein, odpoledne ještě stihneme pár cest. Je tady liduprázdno, parkoviště máme skoro sami pro sebe. A jitra jsou zde tichá…

Tento výjezd není čistě lezecký, kombinujeme lezení, ferraty a poznávání. Ferratový rozjezd stojí za to (Gebirgsvereins Steig a Wildenauer Steig). Nádherné odjištěné, zajímavé, dlouhé, počasí luxus, co si víc přát. Za mě samá superlativa - okouzlení, krása a odhodlání překonávat limity a strachy (ach ty hloubky a visuté mosty, čertův vynález :-)). Chata Hubertushauss je sice zavřená, pauzírují před hlavní letní sezonou, ale nám to vůbec nevadí, svačina jako vždy vlastní a lidé nám nechybí. Cesta dolů k nástupu je dlouhá, ale ty výhledy a prostředí jsou kouzelné. Vracíme se večer.

Úterý je mimořádný den. Moje (zatím) nejdelší vícedélka (název neznám). Pozdní (kde jsme se jen zdrželi :-)) a dlouhý nástup (nastupujeme v 11), dlouhé lezení. Pocity nadšení v polovině cesty střídají pocity lehké nervozity, čas pokročil, a Předseda pobízí k rychlejšímu tempu, únava, vedro vystřídané vlezlým chladem, dolezli jsme se západem Slunce (21 hod). Nástup na sestup hledáme stěží, nic není značeno, strochou štěstí se to ale nakonec podařilo, sestupujeme už za značného šera, jdeme bez světla, když se setmí tak, že už nevidíme na krok, zapneme čelovku. Máme jen jednu, je to dobrodružné, tma jako v pekle a cesta, která nebyla vidět. Když jsme dorazili k autu, byla jsem absolutně k.o. Je 11 večer. Z tohoto dne není žádná fotka. Ale mě v hlavě zůstane hláška „zážitek nemusí být pozitivní, hlavně, když je silný“. A to tedy opravdu byl :-).

Další den je rest – i kdyby nebyl v plánu, byl by nutný, teda aspoň pro mě, po tom včerejším nářezu :-). Přesunujeme se směrem na západ, jméno neznám, zeptejte se Předsedy. Jezero s extra studenou vodou, kde by se skvěle běhalo. Je tady opravdu krásně. Na vedlejším parkovišti je tolerováno spaní na divoko, potkáváme tady další česká auta. Naproti parkovišti je zámek, kde trénuje juniorská reprezentace. Na světě je tolik krásných míst. Je úžasné mít možnost některá objevovat. Cestování je dar.

Další den plánujeme ferratu Kaiser Franz Josef, tak jdeme okouknout nástup. Cestou objevujeme cvičné skalky pro místňáky. Ferrata vypadá přísně. Ale ještě větší masakr než ferrata samotná je sestup. Podstatná část suťoviskem a chodníkem, který nelze označit jako turistický, spíš pro kamzíky, v některých průvodčících je označen jako černý turistický, a ferrata samotná má asi v půlce technický problém se zajištěním (alespoň podle hodnocení českého spolunocležníka, který ji absolvoval den předtím). Večer si obejdeme jezero a okoupeme se v ledové vodě. Paráda. Předpověď počasí další den ráno neslibuje nic stabilního, v jednu má přijít bouřka. Tak nakonec, s ohledem na riziko, variantu ferraty odpískáme. Odložení ferraty na lepší počasí je testem vlastního odhodlání i soudnosti a taky bláznovství a hazardu jiných, protože navzdory předpovědi se na ni vydává otec se syny ve věku 10 a 9 let. Měla jsem z toho špatné spaní ještě dva dny. Loni se tu prý někdo při sestupu zabil. Ale další dny na netu žádné špatné zprávy nebyly, tak to asi dopadlo dobře.

Když ferrata neklapla, rozhodujeme se pro přesun za lezením do údolí Ennstal. Technika a informace jsou důležité, protože, když jedete na dovolenou nepřipraveni, nevyplatí se to. A bez internetu dnes už člověk jako by nebyl. A taky je třeba štěstí :-) – aneb, když zvolíme k prozkoumání horší sektor, než jsme měli (výběr ze dvou možností vlevo nebo vpravo). Ale i když byl horší, byl zajímavý, trochu mi připomněl jeden sektor (Pláž) na Kalymnosu, hnědá skála, dírky i kapsy a krápníky. Prozkoumat další den jiný sektor už pořádně nemůžeme, protože nás dohání déšť, který se točí přes celé Rakousko, a tak jen Předseda zhodnotí, že ten druhý sektor byl krásný a dlouhý (prostě Osud), nasedáme do auta a obracíme zpátky do Höllentalu. Víme, že další den bude pršet, a tak je jasné, že bude rest. Byl a supr filmový, máme ustláno v našem Mondeu a čteme a koukáme na filmy. Pozdě odpoledne přestane pršet a tak se jdeme projít do Hirschwangu. Je to kus cesty, ale stojí to za to. Něco nakoupíme, projdeme se a vracíme se zpátky, stihneme to na minutu přesně před pořádným slejvákem.

V neděli dopoledne zhodnotíme, že počasí se umoudřit nechystá a tak v poklidu pobalíme, Předseda mi uvaří výbornou kávu, jako každé ráno, a vyrážíme zpátky domů. Když projíždíme Mikulovem, Předsedu napadne se tady zastavit a projít. On je to opravdu skrytý romantik :-). Parkujeme poblíž centra, jdeme se projít k zámku a do centra, a užijeme si krásného počasí i květinové výzdoby. Nakonec se zastavíme se v krásné kavárně a pak už cesta k autu a domů.

Byl to zážitkově barevný výjezd, tolik pocitů, zážitků a filmů se nám na výjezdu ještě zažít a vidět nepodařilo. Stálo to za to ….

Janče