Kalymnos potřetí

17.4. - 1.5. 2016 - kupa lidí

Stojí před náma rozhodnutí. Na jaře s Aleshem nebo podzim s Galošem. Nakonec jsme zvolili jaro. Letenky jsme koupili nejdráž ze všech, ale i tak je to nejlevněji, co tu jedeme. Nějakých 4 300 Kč i s bagalam. Nejlíp je na tom Bogdan, kterého to vyšlo prý do 3 tisíc. Ale neměli batohy. Alesh využil slevy na děti a jejich batožinu a čtyřčlenná rodina letěla i s báglama za desítku. Někdy nejsou ty děti k zahození ….

Maki v Grottě

Původní plán, že se svezeme na letiště s Bogdanem pár dní před odletem padá, nemá technickou, tak nás nechce vystavovat riziku, že ho zastaví a bude muset odstavit auto. Záchránil nás švára Vašek.

Sicati cave - díra v zemi

Všichni se tedy scházíme v neděli v 6 ráno na letišti, které má již novou krásnou odletovou a příletovou halu. Kromě zmiňovaných ještě Lecho s Beou a Janošovic rodina, kteří jedou jen na týden.

asi nějaký výherce Eurojackpotu

Let v pohodě. Na letišti čeká autobus do Mastichari, kdy vysíláme posla koupit lístky na loď, protože se celé letadlo do ní asi nevleze. V Pothii se všichni tlačí do taxíků, autobusy v neděli nejezdí. Je nás blbý počet, takže zase s Janou zbýváme 2. Naštěstí se dáváme do kupy s polskýma holkama a šetříme tak sedm a půl eura.

čekání na autobus pod Ghost Kitchen

Ubytovaní jsme jako loni, Artemis studio, zamluvili jsme si i stejný apartmán s parádním výhledem na Telendos. Chci si lehce dáchnout a pak se podívat ještě do skal, ale „dám si dvacet“ se protáhlo, takže skály se už nekonají. Ostatní o tom ani neuvažovali.

Jsme tu asi o 14 dní dřív a je to znát. Málo lidí, hospody poloprázdné, naše oblíbená gyrosárna „On the road“ je zavřená. Na druhou stranu, oproti loňsku, jaro už skončilo, žluté keříky, které byly tak nádherné loni, už jsou odkvetlé. Slabá zima, globální oteplování jsou zřejmě hlavními příčinami.

Skloubit to dohromady, tolik lidí, není jednoduché. Jelikož Janošovci tu jsou jen týden, tak se nepouštíme nikam dál a pohybujeme se v dosahu pěšky či loďkou na Telendos.

sektor The Beach - cesta Kartouzi 5c+ - krása, je to povinnost

Letos jsme se konečně hecli a půjčili si na 2 dny skútr. S těmi autobusy je to pořád na nic. Jedou pozdě a vrací se brzy. Skútříkem vyrážíme do Arginonty a až se otočí slunko, tak se jedem podívat na Sicati cave, což je propadlá jeskyně, totální díra v zemi. Přístup zabere více než půlhoďky, což je na tom slunku až dost. Cestu zpátky bereme okolo ostrova. Krásné vesničky v klidných zátokách, odvrácená strana ostrova se zemědělstvím, včelí úly, chovy ryb. Úplně jiný ostrov. Palivoměr se nepohybuje rovnoměrně a tak se nestačím divit, jak ručička klesá a klesá a už to vypadá, že do Pothie nedojedem. Dojeli, i s hledáním pumpy. A le byla ve mně malá dušička.

Další den jedeme skútříkem do sektoru Arhi. Je tu brzo slunko, takže pár cest, těch nejstarších na ostrově, tady to začínalo a přesouváme se na Beach, sektor na severní straně ostrova, kde máme sraz se zbytkem výpravy. Tady je klid, málo lidí, čisté a klidné moře. Pohoda. Lezení tu není nic extra, ale nesmíte nevylézt Karpouzi 5c+. Se sklánějícím se sluncem odcházíme, cestou sbíráme tymián a šalvěj.

sušící se mořské potvůrky

Další dny už zase v našich starých známých sektorech, kde zkoušíme, co na nás ještě zbylo, co jsme ještě nelezli. Čísla žádná velká nepadla, alespoň u mě. Čísly deníček plnil Alesh, který vždy bezezbytku využil čas, který mu byl dán.

Čas se krátí a je potřeba balit. Letos nemusíme vymýšlet harakiri s přesunem o den dřív. Let je později. Takže klid, navíc, když máme předem koupené lístky na trajekt. Což se ukazuje jako velmi prozíravé, protože bych na tom molu před plnou lodí stát nechtěl.

Let v pohodě. Do Těšína nás hodí Bogdan i bez technické, už není co ztratit. A je to. Je to tam fajn, ale asi si dám nějakou pauzu a zkusíme objevit něco jiného. A snad bude i s kým.

Hore Zdar

Roman