SK Horolezci Baník Havířov

HOME ČLENOVÉ KONTAKTY HISTORIE - STARÝ WEB

2018

2017

2016

2015

  • STARÝ WEB
  • Chulilla

    9. – 19. 11. 2017 - Víťa, Roman

    Nějak mi letos přebývá dovolená, tak je ji potřeba smsluplně využít. Přicházím s myšlenkou nějakého španělského výletu po loňském vzoru. Ale Bratr se letos stěhuje do nového, tak nemůže. Takže to vypadá na jedno auto, Galošovci a Víťa. Galoš později odstupuje skrzeva množství práce. Takže zbýváme s Víťou sami. Což mě lehce znervozňuje, ale co bych se nepostavil výzvě.

    Chtěl jsem objevit něco nového a Víťa je z loňska nadšen z Chulilly, kde strávil cca měsíc, tak je brzo jasno. Letenky jsou koupili myslím levně, a auto ještě levněji. Ale on je v tom vždycky nějaký háček, tak se necháme překvapit.

    Nikdy jsem do Krakowa neřídil, tak si nejsem cestou zcela jist a Víťa nemá data, takže trochu bloudíme, ale vše v klidu stíháme. Na odbavení nám řeknou, že budeme mít 3 hodiny zpoždění, takže času máme habaděj a z plánovaného dnešního lezení nic nebude. Někde jsem četl o nárocích na odškodné při zpoždění letu. Studuji na netu a vypadá to, pokud s námi Ryanair nevydrbe, tak by z toho mohlo něco kápnout.

    V letadle se probouzím přesně nad Dolomity, kde je krásně vidět zasněžené Tre Cime, Tofanu, Marmoladu. Při příletu máme zpoždění tři a třičtvrtě hodiny. Ještě půjčit auto, stáhnout na wifině mapu pro navigaci (bez ní bysme byli v pytli) a můžeme vyrazit hledat decathlon. Zde na rozdíl od loňska mají bomby se závitem a tak můžem v klidu vyrazit cca 60 km do místa určení.

    17_chulilla_01.jpg, 193kB

    tak tady ... jsme nelezli

    Fazol píše, že přijede až v neděli, že jsou v Selle. Takže jdeme hledat místo na spaní. Uléháme pod přehradou, což nebyl ideální tah, neb je tu kosa od vody a slunko nikde, takže stejně ráno přejíždíme na hráz, kde o půl deváté přichází slunce. První den se rozlézáme v sektoru Chorerras, krásné krápníky, černé, větší než malé, ale tak nějak jiné než na Kalymnosu. A všechno čtyřicet metrů, to platí pro všechny sektory tady, což v mém případě znamená, že končím na vytrvalost a sedím i v 6b+. Dnes jsem nevylezl vůbec nic. Po lezení jedem nakoupit do blízkého městečka Villar, kde mají supermarket.

    Na parkovišti uvaříme, dáme pivko a přesouváme se na naše nové nocležiště, zašité prašné parkoviště u sběrného dvora, kde je klid. Kouknem na jeden díl Her o trůny a jdem spát. Teploty tu nejsou moc příznivé, a to i když má Víťa nový spacák, který pracuje na svých limitech, takže Víťa nemá hezká slova na adresu prodejce Pekiho.

    17_chulilla_02.jpg, 165kB

    tohle je naše stinné hřiště

    Dny jsou tady jako přes kopírák. Ráno vstanout, vylézt do té zimy, která je mezi 2 a 6 stupni. Sednout do auta, zapnout vyhřívání sedaček, přesunout se na slunce posnídat. A vyrazit do ledničky, kde je celý den stín. Ve skalách jsem mezi prvními a odcházíme poslední. Přesto to jsou 4-6 nálezů. Rozlézt se tu po pár dnech není kde, lehké cesty tu pro mě nejsou. A klasa mi tu moc měkká nepřijde.

    17_chulilla_03.jpg, 183kB

    nejvíc lezecká fotka výjezdu

    V neděli přijíždí Fazol s bandou, kterou stáhl z letiště. Úhrn lezců z Ostravy a okolí čítá 11 rozličných osob. Ve skalách se moc nepotkáváme, neb mají rozum a lezou i na slunci, což Víťa rezolutně odmítá a věnuje se svému projektu za nějakých 8a+. Věnuje tomu opravdu hodně, přelézá to až poslední den. Pro mě letošní sezóna nebyla nijak výrazná, tak se pokouším přelézt 7a a nakonec udolám i jedno 7b, a to jen díky tomu, že v půlce je nohandová police, kde se dávám asi čtvrt hodiny dohromady.

    Našich 11 dní uběhlo jako voda. Odlétáme v neděli brzo ráno (6:40), takže po vrácení auta (zdá se, že škrábance slečna při prohlídce v tmavé garáži nenašla, trávíme noc na letišti. Zpoždění se nekoná, takže to bude bez odškodnění :-) Přesun do Česka mimo dálnice, je již jen nutné a dlouhé zlo, které asi za ty ušetřené peníze nestojí.

    Hore zdar.

    Roman


    17_chulilla_04.jpg, 139kB

    náš vůz a slunné místo u přehrady, kde snídáme

    HOME

    webdesign - Roman Kubiena 2017