6. září 1985. To byl den našeho odchodu do Bulharska. Vyjeli jsme dvěma auty - Jarek, Petr, Jana, já a jeden dřívější člen našeho oddílu - také Petr. Cesta proběhla bez větších potíží. Zpříjemňvala nám ji hudba z walkmanů, které si někteří z nás koupili v MLR. zjímavá byla příhoda na převozu přes Dunaj. Mé klíčky od auta dostaly nožičky a já je nemohl najít k velké nervozitě troubících kamionistů (později i mě), které jsem blokoval.

Druhý den po příjezdu nás trochu pozlobilo počasí - začalo sněžit a v okolí stanu se objevila 15 cm vrstva sněhu. Ten však během dvou dnů roztál a my jsme mohli pokračovat v lezení. Zkoušeli jsme také prvovýstup, který byl zakočen pytlem. Nejtěžší cesta byla vylezene na Hor. ďábelskou jehlu - VI+ A4. Povedla se - lezli jsme klasicky.

Z hor jsme pokračovali vyhřát se k moři. A protože jsme byli pořádně vymrzlí, jeli jsme až úplně na jih, do Mičurinu. Cestou zpátky jsme se zastavili v Budapešti ve Videoparku a zde utratili poslední forinty.

Pavel Trefil

Začal 22.9. a končil 28.9. 1985. Já jsem z domova vyrazil v sobotu včas ráno a v 9.30 jsem byl na Popradském jako první - ostatní měli dorazit odpoledne.

Jak jsem tak sám čuměl z okna pokoje, napadlo mně jen tak na lehko vyběhnout na Rysy. Od nápadu k činu je blízko a já byl za hodinu 35 minut na vrcholu Rysů a za dalších 55 minut dole na chatě. Měl jsem pocit, že nemám nohy. Asi jse to přehnal. Pak přišli kluci, taky šli k večeru na tůru.

Druhý den jsme to rozjeli na plno. Celá parta šla na Žabáka. Na hřebeni jsme byli navěšení jako třešně - všichni v červných bundách. Pak jsme ještě s Vaškem Laštůvkou pár pěkných cest. Tu poslední jsme sestupovali Ďáblovým žlabem. Byl v něm firn, stěny zvětralé - zkrátka horor. Využili jsme všechen svůj um a fortel a po 2,5 hod. se nám podařilo sestoupit. Nikdy na to nezapomenu, v létě se to prostě nedá normálně slézt. Další tůry byly na Ošarpancích, pak na Dračí štít. Kluci měli taky pěkné cesty.

Celá parta strávila týden v pohodě a v dobré formě. Počasí nám přálo a já jsem byl dokonce na houbách. Večer byla perfektní smaženice, všichni si pochvalovali. Sedm dní uběhlo jako voda. Bude na co vzpomínat. A kdo tam byl? Vašek Laštůvka, Jindra Gwuzdioch, Petr a Jindra Randuzovi, Vláďa Garčar, Petr Petřík, Petr Bílý a Michal Procházka.

Leszek Lakota

1986

... se uskutečnilo 6.4. 1986 na tradičním místě havířovských lezců - lámavém, ponurém, hlínou politém lomu Godula. I toto jaro si zde dali dostaveníčko tvrdí hoši od J. Gwuzdiocha, aby se po zimě opět spočítali, jsou-li všichni a podívali se, jak kdo vypadá. Nu, po pravdě řečeno, moc sejich nesešlo, zase jedni a ti samí, hodně mužů, málo žen. Oproti dřívějším rokům bylo upuštěno od nácviků jištění v tomto lomu, to po předchozích zkušensotech některých jedinců z loňského jištění. A tak se polezlo, povykládalo a jelo domů.

Leoš Chwistek