Pořád se opakuju, ale nejsou lidi, co by lezli. Alesha asi už na Absurdistan nikdy nedostanu (i když v koutku duše v to pořád doufám), s Brunem to je jak na houpačce, buď nemá formu, motivaci nebo čas. Nejlépe v nějaké kombinaci. Mé každoroční předsevzetí více jezdit do rakous zase bere za své.

Ale jsou i světlé chvíle, jako teď. Všechno do sebe zapadlo a vyrážíme. A jelikož je celkem dobrá předpověď, tak se dá očekávat hodně lidí. Zrovna já lidi ve skalách rád nemám, ale tady jsem se s tím nějak smířil, nebo se to spíš naučil ignorovat. Vlastně nevím proč, asi mi to lezení tady za to stojí.

Takže tentokrát je mým parťákem Janička. Tím se sice dost zúžil výběr cest, ale co se dá dělat, lepší než hoblovat na Súlově furt to samé. Našim sobotním cílem je Klobenwand a krásná cesta John Wayne der Alpen. Na psaných 6+ je to teda pěkný nářez, můžete se zeptat Jany :-). Počasí se honí, není úplně ok, myslím, že i goráčku jsme na chvíli vytáhli. Sestupujeme pěšky a bereme to zkratkou kolem skal pod nástup.

Klobenwand – Gaisbauer–Jug Weg 5

Dny jsou dlouhé, život krátký a kdoví, kdy se tu zas dostaneme, tak nekončíme a ještě si dáváme úplnou klasiku v Klobenwandu – Gaisbauer–Jug Weg 5. Ještě jsem to nikdy nelezl, byla to celkem nejištěná vražda. Ale chlapci to dojistili, tak se našinec nemusel tolik bát. Ač psáno za pět, člověk si zaleze a musí dost přemýšlet, neboť na takovéto klasické koutokomínové lezení nejsme jako skalní krysy moc navyklí.

Teď už je čas akorát. U Ottohausu čekáme na Brunkův taxík. Bruno byl dneska v Adlitzu, ale moc se mu nedařilo. Už byl celý nervózní, kdeže jsme, kdy pro nás má přijet. Ne že by měl o nás strach, ale nemohl se pořádně opřít do piva a vína.

V neděli si jdeme zasportovat do Adlitzu. Žádné výkony se nekonají, navíc tu je dost lidí, což je ve velkém kontrastu oproti včerejšku. Takže to kolem 3 balíme a vyrážíme k domovu.

ach jo, ten Absurdistan ...

Pracovní týden je pryč, prodloužený červencový víkend před náma. Do poslední chvíle se nemůžu rozhodnout. Velkou neznámou je náš Golf, který není v plné kondici. Ale beru si k srdci hlášku Víťi, že není umění vyrazit se stoprocentním autem, že se člověk ochuzuje o spoustu zážitků z nejistoty, jak to dopadne. Nakonec jedeme urvat, co to dá opět do Höllentalu. Tentokrát sami dva s Janou, všichni jsou někde v tahu. Jelikož jsme nemohli vyrazit v pátek nějak rozumně a navíc počasí stejně nemá ok, tak vyrážíme na pohodu v sobotu odpoledne.

tohle se stane za pár hodin s banánem za oknem auta

V neděli máme namířeno opět do údolí. Cílem je klasika. Blechmauerverschneidung. Na nástupu nejsme první, ale naštěstí je tu dojištěná druhá cesta ve spodní přístupové části pod vlastní stěnu, tak volíme tu pravou a je to. Nejsem si jistý, jestli kluci rakouský nechtějí jít náhodou to samé, ale jsou to bušiči a jejich cílem je Absurdistan. Janička si to užívá na druhém konci. Máme normální čas, takže jsme celkem brzo dole, a stejně jako minule je třeba lézt a lézt, takže vybírám taktéž klasiku Weichtalwichtel 6+ na Wachthüttelturm. Zespoda to nevypadá, ale je to celkem dlouhé a není to úplně zadarmo. Po 3 délce toho má Janička za celý den tak akorát a nemá pro mě vlídného slova. Když jsem ale chtěl teda slanit dolů, tak to ji zas hrdost nedala, a že ne, že pokračujeme. Tak se v nich vyznejte. Tak jsme to nakonec dorazili. 3 plná slanění a jsme dole, Janička si sáhla hluboko, ne-li na dno. Teď už se jen pořádně nadlábnout, pivko, víno a usínáme spánkem spravedlivých než bys řekl švec.

krásný traverz - Alte Westwand 4+, ale těžkých :-)

V pondělí máme v plánu King Kong Koarl v Blechmaueru. Ráno není nejlíp, ale jdem. U žebříků začíná krápat, oblíkáme gore. A než dojdem ke stromu u nástupu, je totální liják. Vidím to černě, stejná je i obloha nad námi. Otáčíme a jdeme zpátky. Jak rychle začlo lít, tak rychle i skončilo. A než jsme u cesty, je zas celkem obstojně. Zpátky se mi nechce, ukloněné plotny tam budou mokré dlouho. Takže něco tady u cesty. Vybírám cestu na Wachthüttelturm, co jsem tu viděl včera, byl tu celkem vláček. Tak to asi nebude úplně špatné. Průvodce nemám, takže jdeme podle citu a předpokládané krásy. Dole zjišťuji, že jsem spojil celkem 5 cest, původně vycházejících z Via Helma 7-. Ale bylo to pěkné. Sestup tentokrát pěšky, první pokus směrem k Ottohausu nevyšel, pokud tu někdo chodí, tak blázni. Takže zpátky nahoru a klasikou k tunelu.

délka z Piratenpfand za 7-

Na parkovišti je poloprázdno, zbývá se jen rychle opláchnout, něco zhltnout a vyrazit k domovu

Tak a to bylo z Höllentalu pro letošek všechno, bohužel. Snad se to zlepší.

Roman