První skialpový výlet tady. S kolegou na chaloupku ve skupině Loser.

Středeční odpoledne se chodí s kolegy sportovat. Nevím, jak vážně to bylo primářkou míněno. Celé oddělení prý sportuje. No, ona sama a další dvě lékařky spíše ne. Další čtyři lékaři ano. Jeden je učitel lyžování s nejvyšším možným rakouským vzděláním, další jezdí do Himálají, ještě jsem nezjistil, co všechno tam vylezl, ostatní dva na lyžích a na kole jezdí pravidelně. Toť statistika sportovní. Ta nesportovní. Vysoká rozvodovost, bezdětnost… Na Rakousko pro mě překvapující informace.

Sportovní odpoledne se smrsklo do počtu dvou účastníků. Společně s dr. Alexandrem Keplingerem jsme vyrazili do skupiny Loser východně od Bad Ischlu.

Tristní sněhové podmínky dovolily pouze výstup a sjezd na chaloupku Loserhütte. Ve skupině Loser jsem absolvoval jako student medicíny jeden z prvních zásadních skialpových počinů. Pamatuji se, že bylo tak hnusně, že jsme ani neviděli vápencové stěny. A tolik sněhu, prašanu po k…, že jsme byli rádi, že jsme bez ztráty kytičky sjeli dolů. A dnes? Vymetená obloha, milióny hvězd, úplněk, netřeba čelovky, na cestě od 5 do 20 cm sněhu! Stěny a svahy lehce pocukrovány. Leden! Tehdy mne zdaleka nemohlo ani napadnout, že za nějaký rok budu za kopcem pracovat. To jsem spíše přemýšlel, kdy se překulím přes další odpornou zkoušku.

Dole v údolí se na noc zabydlely mraky stejně jako mrazivé počasí a my jsme při teplotě lehce pod nulou stoupali nahoru. Neuvěřitelné panorama! Zejména masív Dachsteinu a světélkující lyžařské středisko Krippenstein. A hlavně zcela jasná obloha! Ten měsíc! Obrovská zářící koule. Asi za hodinu a půl jsme byli na chaloupce. Tady jsme byli zcela sami. Trochu překvapivě nás tady uvítalo polské rádio! Dali jsme něco do žaludku. Dr. Keplinger, více jak 20 let v praxi, toho moc nenamluví. V práci je pečlivý, jedno je vždy jisté. Operace s ním nejsou krátké. Na lyžích to umí. Na hlavě měl čelovku s externím zdrojem. Takový laser jsem ještě neviděl! Prý nejvýkonnější čelovka na trhu! Se nedivím, že když zasvítil na zajíce, tak z toho byl chudák mimo.

Řídí podle všeho rád, ale ručička tachoměru za 130 km hranicí na místních horských cestách a sevřený žaludek není úplně to pravé, co vyhledávám. A přilnavost pohonu 4x4 na namrzající vozovce má rovněž své jisté fyzikální hranice. Poznámky o vynášející zatáčce a teplotě pod nulou mne tak lehce pobavily. Na prvním výletě jsem podle všeho nezklamal. Snad budou i další.

Z okna pokoje koukám na Alpy. Zatím spíše podzimní.

Text a foto: Tomáš Obtulovič ml.