Před půl rokem jsem o Maltě věděl pouze tolik, že je to jakýsi ostrovní stát patřící k Evropě, a že s nimi hrajeme občas fotbal, vždy se očekává vítězství, ale ne vždy se to povede. Plánovali jsme nějaký podzimní výlet. Výběr se zúžil na Sardinii a Maltu, zužujícími faktory byly cenově dostupné letenky. článek na lezci vypadal velmi slibně, motivační video na youtube taktéž, cena byla lepší než u italského ostrova a Zuzka prohlásila "jedině tam". Tak jsme koupili u Air Berlin letenky z Vídně.

Měl s námi jet i Ivan, ten ale letěl o měsíc dřív. Na průzkum. Ale již se k nám na opakovanou výpravu nevydal. Zato Mirek s Dankou se nápadu chytli a rozhodli se udělat si pěknou dovolenou. Delší dobu spekulovali na pokles cen letenek. Ale zázraky se nedějí, tak to měli za stejný peníz.

naše letadélko

7. listopadu. Nějak se ten vlak do Břeclavi vleče. Proč asi? A proč jedeme do Břeclavi? Přímý vlak do Brna v noci nejede. Ujišťuji se, že náš přípojný osobák do Brna počká, na co jiného by čekal, že. Chlapci z železnice ale myslí kdoví čím a v okamžiku našeho příjezdu jednoduše odjíždí.

No. Co teď? Další vlak přijíždí do Brna o pár minut později než je náš odjezd se "žlutým" a nechtějí nám garantovat, že počkají. Takže zbývá taxi, teda pro nás 6 dvě.

trocha kýče

Jsme v Brně sice s předstihem, chudší však o pár peněz. Další cesta již probíhá bez větších komplikací. Teda až na osobní kontrole, před kterou zjišťujeme, že Mirek má v příručáku flašku rumu. Naštěstí ji nevypije celou, ale jen kus a zbytek leje do kanálu. Navíc paní od rentgenu se nelíbí obsah Mirkova baťůžku, takže vybalit. Samá plechoveča, v plechovečce KPZ, v KPZ jehly, sirky, pevný líh. Moje nervy :-) Sirky a pevný líh jsme obětovali. Byli z toho holky tak v šoku, že nám nechali ty jehly.

Nastupujeme konečně do letadla. Menší než obvykle, ale do cíle nás dopravilo. Předpověď neklamala, přichází bouře. Další malé komplikace při půjčování auta, ale den již končí, tak doufám, že jsme si to nejhorší už vybrali a dovolená bude už bezproblémová.

večery u vína

Přichází bouře. My hledáme obchod a nocležiště. Venku řádí opravdu nečas, vítr rozbíjí výlohy, přemisťuje odpadkové koše, voda teče ulicemi proudem. Stany nepřichází v úvahu, takže noc trávíme v autě.

Ráno je krásně, jen trochu mokro. Vítr a rozbouřené moře. Skály jsou mokré, takže máme čas. odpoledne jdeme obhlédnout sektor Ghar Lapsi. Jde to tak zkoušíme lézt. Bruno se nezdržuje a hned se vrhá do nějakého 6c nebo tak něco. Po chvíli ustupuje slaněním. Já sice prý mám natrénováno z Turecka, ale postupuji pomalu. Zjištění první - klasa tu je nějaká divná, říct tvrdá je málo. V 5c bojujeme, a v 6 áčkách regulérně sedíme a vymýšlíme.

Perseus 7a - sektor Tower Of Power, luxus

Další den volíme sektor Wied Babu, obrázek se nemění, šest á pluska jsou náš strop. Zkoušíme nějaké 6c, ale ani nenastoupíme, v druhém mi zůstává šutr v ruce a ze třetího slízám z pod třetího. Prostě nám to tady jde od ruky.

Další den je naštěstí rest, jedem se podívat do historického města Mdina. Určitě stojí za to. Večer trajektem přesun na Gozo. Na vybrané nocležiště se nedostaneme, stopku nám vystavili filmaři, Angelina s Bradem tu kdesi točí film a mají celé údolí pro sebe. Přesouváme se na druhý konec ostrova k sektoru San Blas.

trocha historie a kultury nemůže škodit

Sektor Tower of Power je takový velký šutr hned vedle paintballového hřiště. Díky silnému větru je lezení nepříjmné, nikdy nevíte, jestli Vás to nesfoukne. Ale lezu tu první fakt hezké cesty, 7a a vzdušně jištěné 7a+. Večer se přesouváme k nejznámějšímu sektoru, skalnímu oknu Wied Il-Mielah. Je tu super volné spaní a strávíme tu dalších pět nocí.

Zuzka - Gozo Gozo Gone - jen 3+, ale ty panoramata

Tento den je ve znamení focení všech v cestách Gozo Gozo Gone a nejslavnější Thirty Minutes to sunset 5c+. Těžko se to popisuje, ale stojí to za to :-). Večer se jdeme projít do nedalekého Gharpu a kostela, kde sloužil mši i papež Jan Pavel II.

to samé

Dnes je rest a jedem shánět bomby. Na Maltě neměli velké a Bruno si neuvědomil, že jedna malá na dvojici bude mále. V celé Viktorii nemůžeme sehnat a tak je Bruno se Zuzkou vyslán na Maltu koupit ve Valletě. My se věnujeme prohlídce Vicktorie, pak jedem do Xlendi Bay na pizzu a pak se sejdeme na Azure Window - asi největší přírodní atrakce na ostrovech. Díky silnému větru to má atmosféru.

Thirty Minutes To Sunset 5c+ - v akci Janče

Plán byl jet do Mgar Ix-Xini, ale zase se to tvářilo zavřeně a ztratili jsme Bruna, tak jsme jeli do Dahlet Qorrot. Bílý vápenec. Lezeme 2 vzdušné komíny, zvlášť Jana si toho vzduchu pod nohama užívá. A jednu excelentní 6b - Snack the Crack - 30 metrů sokolíkové spárky.

the same - v kaci Mirek

Další den Bruno vybral sektor Underground, prý jedno z nejlepších na ostrově. Slaňujeme 50 m. Trochu depresivní. Skála je nějaká sklovitá. Brzy zjišťujeme čím to. Je to sůl a ta absorbuje vodu. Je to mastné, klouzavé, až mokré. Prostě hnus. Bruno nalezl do jedné cesty za cca 6b, ustoupil hned zkraje, v druhé mu zůstal šutr v ruce, tak slanil a že to může víte co. Tak jsem nastoupil já do nejlehčí cesty sektoru, abychom se vůbec dostali nahoru - 6a+ - AF. Po vylezení nás čeká ještě 20 m vyžímarovat na vršek, což se na Janičce podepsalo a byla chvíli na umření.

Smack The Crack 6b, sektor Dahlet Qorrot, top ten na ostrovech

Po tomhle fiasku se jedem okoupat na Inlake u Azure Window, kde nás čeká Zuzka a Mirek s Dankou.

Poslední lezecký den a my najdem nejlepší lezecký sektor ostrovů, to by mě piclo. Útěchou může být, že to je ten co si ho měli zabookovaný Brad s chotí a otevřeli ho po 4 měsících včera. Jmenuje se Mgar Ix-Xini. Krásné vápno, bílé i žluté, cesty 25 m po roztodivných dírkách, jen si vybrat. Krásná tečka, bohužel osamocená.

Azure Window

Večer se přesouváme na Maltu. Trvalo to déle, než jsme čekali nebo Malťani považují Gozo za víkendovou destinaci a vraceli se do svých domovů, takže jsme čekali na náš trajekt asi 2 hodiny v koloně.

kdo by je nechtěl - jako z pohádky, krása

Poslední noc. Celkem kosa, rosa. Ráno sušíme věci, sháníme místní dobrůtky pro kamarády, vrátit auto a nasednout do letadla. Cesta z Vídně probíhá naštěstí bez komplikací. Tak to by bylo vše. Pěkné, ale jednou stačilo.

Roman