Tak jsem v letošní zimě konečně vyrazil na ledy. V sestavě Já, Jarin a Péťa Křístek nasedáme v pátek po šichtě do Pétového expedičního vozidla Renault Clio a vyrážíme směr Bad Gastein. Na místo dorážíme okolo půl jedné ráno, dáme pivko, postavíme stan a hurá do spacáku a spát.

to je k vzteku, Mordor tu v leze kdejaký rakouský jouda

Ráno vstáváme v šest a zjišťujeme, že nejsme zdaleka první. Takže když jsme v sedm vyrazili tak už byl chodníček pěkně vyšlapaný a v dálce byly vidět dvojky stoupající pod Mordor a Supervisor. Po cestě jsme dokonce potkali dva, co se už vraceli, že by byli tak rychlí nebo to vzdali? Bůh ví!

mistr Jarin při práci

Jarin jako náš nejzkušenější vůdce vybral nějaký žlábek, ze začátku icearény, že ho prý ještě nelezl. Bohužel než jsme se pod něho po pás ve sněhu dobrodili, tak nás předběhli dva rakušáci. V jejich podání to vypadalo na dost křehký a štípavý led, navíc nás řádně bombardovali ledem. Takže Jarin zavelel na ústup a vyrazili jsme pod Mordor. Po cestě nás zasáhlo pár prachových lavinek, ale za nedlouho jsme stáli pod ním. At koukáme, jak koukáme v Mordoru i v Supervisoru je spousta lidí.

Peťa se šrámem pod okem

Říkáme si co už, když už jsme tady, podíváme se pod stěnu a uvidíme. Ještě chvilu jsme se brodili sněhem nahoru, a najednou je jedenáct hodin a my nalézáme do Supervisoru. Jarin se ujal vedení a po čtyřech délkách těžkého lezení, jsme byli v pět hodin nahoře. Usoudil jsem, že asi lepší oddíl, bylo to asi to nejtěžší, co jsem zatím v ledu lezl. Slanili jsme dolů a v osm jsme byli u auta. Cosi jsme povařili, dali nějakou tu pálenku a hurá na kutě.

už už tam budem

Přes noc napadlo cca 30 cm sněhu a ráno nebyla vůle jít do arény cosi lézt, tak jsme se jeli podívat k nádraží a do Sportgasteinu, kde podmínky byli mizerné, tož jsme to odpískali a jeli dom.

a je posekáno, naštěstí :)

Bruno