Stubai

28. - 31. 3. 2013
Laďa, Česťa, Marek, Roman

Celé to spytlíkoval Ivan a pak si klidně nejede (bude z něj hostinský resp. barman, barista, číšník nebo co já vím). Takže ve složení Laďa, Česťa, Marek a já vyrážíme brzo ráno směr Stubai. Cesta klape, takže v pohodě stíháme lanovku nahoru a hledáme ideální trasu k chatě …………………… Není to dlouhé, ale těžký batoh mi za tu chvíli slušně sešlapal ramena. To jsou ty dřevěné brikety, které táhnu. Takticky jsme vyrazili už ve čtvrtek, abychom chytli místa před velikonočním návalem. A povedlo se. Ani noha. Ani další 3 dny … :-)

Výhodou i nevýhodou tady je, že túra začíná sjezdem. Ráno je na rozdíl od včerejška krásně. To, že budu brzda skupiny jsem věděl už doma, ale toto. Tajně jsem doufal, že pojede Mirek a s čerstvě srostlým kotníkem mi nikam neuteče. Ale týden po sundání sádry je fakt moc brzo a radši zůstává doma a vydělává peníze. Já jsem totálně bez šťávy. Asi výška nebo viróza. Nebo jsem sračka.

Našim cílem byla cukrová homole, v originále Zuckerhütl 3 507 m. Jo, zapomněl jsem zmínit, že Česťa ujíždí na keškách a tak už od včerejška všude něco hledá. Na vrcholu šmejdí jako pes, ale nic. Na druhém vrcholu dne - Wilder Pfaff 3 456 m - skoro rozebere vrcholvou pyramidku, ale zase bez úspěchu. Cestou na vrchol potkáváme rakouské sebevrahy bez haršajzen, traverz tvrdého svahu je v jejich podání adrenalinový zážitek a modlím se, ať je nemusíme zachraňovat. Uf.

Jak jsem řekl, ranní příjemný sjezd znamená závěrečný masakr. Ani Česťa není dnes ve formě a na chatě lehne a spí. On se z toho vyspal, já ne. Ani jíst mi nechutná, prostě jsem mátoha.

Sobota. Na mapě plánujeme trasu a jedem. Cestou fotíme. Česťův foťák je úplná katastrofa, ale na něco se snad bude dát koukat.

Ranní azúro brzo končí a přichází avizovaná fronta a nečas (s malým n).

Chvilkové útočiště v chatce u nákladní lanovky.

Ladik je docela nervózní, kde jsme a jestli trefíme v tom mlíku na chatu. Intuitivně volíme ideální trasu. Totální mlíko, sněžení a difuzní světlo kazí dojem ze závěrečného sjezdu.

A je to tu zas, výstup k chatě. Česťa již pln sil, já nikoliv. Přežil jsem. Uléhám do spacáku a minimalizuji energetické ztráty.

Chatka už se pěkně vytopila, venku krásně sněží. Česťa volá domů a potvrzuje, že lepšit se to nemá.

Ráno, když vidíme, co napadlo, velíme k ústupu. Nezdá se nám ani obvyklý ranní sjezd žlábkem, tak bereme lyže na batohy a jdeme feratou přes kopec. Cestou mě švihne v zádech, tak jsem si závěr výstupu a sjezd řádně užil. S přezouváním bot u auta mi už musí Česťa pomáhat.

Pak už jen utrpení cestou domů.

Ale jinak to bylo fajn.

Hore Zdar

Roman