Po dvou letech jsem se opětovně mohl zúčastnit tradičního silvestrovského skialpového výletu s partou z Brna. Jednak jsem nebyl ani prací, službami limitován, ani nikým, Terča si nechala během Vánočních svátků naplánovat téměř každodenní práci v lékarně. Trochu jsem bojoval s odjezdem, neb Čelda tvrdohlavě trval na 26. prosinci, ale já mohl odjet až o den později. Ve vzduchu visela nějaká vysokopoložená destinace ve Švýcarsku, ale nekonec se rozhodl pro tradiční Silvrettu. 27. prosince mohla odjet i Katka, a tedy 9 lidiček vyrazilo již 26. prosince, my dva o den později. Do Alp přišla fronta a místy napadlo až metr sněhu, jako např. v jižních Ötztálských Alpách. Trochu nervózně jsme sledovali Lawinen.at a předpovědi počasí, abychom se vyhnuli nezpečnému přístupu na chatu a špatným sněhovým podmínkám. Ono se sněhem je to v Alpách jedná velká mizérie. Mimo ledovcové oblasti je ho velmi málo. A zima je zatím opravdu velmi suchá.

Z Galtüru na Jamtal Hütte 2165 m došli večer kolem 23 hodiny. Já jsem toho měl plné zuby. Moc jsem toho nenaspal, batoh nebyl zrovna nejlehčí se zásobami na několik dní. Pro Katku to byla pohodička. Na chaloupce jsme se dozvěděli, že Zbyňu nad chatou při výstupu strhla desková lavina a ze sněhu mu trčela jen hlava. Vždy s sebou má ABS batoh, na tento výlet jej nechal dole v autě. To bylo jasným varováním, že sněhové podmínky nějakému velkému skalpování nejsou příliš nakloněny.

První den, bylo převážně polojasno, jsme došli těsně pod Hintere Jamspitze 3156 m dalších 100 výškových metrů nad sedlem Urezzas Joch 2906 m. Až na vrchol přes strmější výšvih jsme nechtěli pokračovat, neb jsme se báli jeho utržení. Sníh při sjezdu vše, desky, prašan, bohužel často krusta. Večer do chaloupky přišla další velmi početná česká skupina z Hradce Králové, dva Němci a Winterraum byl plný k prasknutí. Za noc se nyní platí 12 Euro. Nemálo.

Další den bylo počasí nejhorší ze všech dní. Přes noc napadlo 30 – 40 cm sněhu, celý den bylo zataženo, nahoře foukal velmi studený vítr. Místy se oblačnost zvedla, odpoledne se ukázaly i nějaké modré okna. Došli jsme do sedla pod Gems Spitze 3114 m. Vlevo nad sedlem jsme se vyškrábali na bezejmenný vrcholek 3067 m. Sjezd byl v luxusním prašanu. Pro toho bez lyžařských brýlí ideálně s oranžovými skly to bylo trochu naslepo. Dolní výšvih nad dnem Jamtal doliny jsme si dali dvakrát. Na Winterraumu sice s odchodem těch dvou Němců, ale s příchodem dalších čtyřech trochu agresivních (Nebudeme diskutovat…, My jsme mluvili s chatařem, že tady nikdo není…, Místa jsou naše…, Vy jste se chataři neohlásili…) to bylo trošku divoké. Podmínky více jak stísněné. Několik lidiček spalo na zemi a na lavicích.

Zvolili jsme raději přesun na Wiesbadener Hütte 2443 m, přestože jsme na chaloupce byli jako první. Vzhledem k velkému množství čerstvého sněhu jsme k traverzu vybrali sedlo Oben Ochsenscharte cca 2950 m. Nahoru jsme se škrábali v mrazivém jasném dnu. Zbyňa prošlapal komplet celou stopu. Je jako sněžná fréza. Má neuvěřitelnou fyzičku. A na chvostu jeho patek Katka. Já byl rád, že jsem se s tím těžkým báglem vyškrábal nahoru. Docela mrzlo. Bylo mi zima na prsty v botách. Ze sedla byl famózním sjezd neporušeným prašanem dolů na chaloupku. Někteří si svah další ještě několikrát. Já toho měl dost a na prsty nohou mi byla nestále zima. K tomu jsem již dal „ko“ mé pravé botě, neb z ní vypadl vnitřní kloub a drží už jen na vnějším. Na chaloupce byla k naši velké radosti již 8-členná česká skupina, skupina 5 Rusů a na večer dorazili ještě 2 Rakušáci. Winterraum je zde větší, několik pokojů, kuchyňka je sice možná menší jak na Jamtal Hütte, ale za to útulnější.

Pro další výlet jedna část zvolila Silvrettahorn 3244 m, jiná Piz Buin 3312 m a někteří jako Zbyňa, Standa a Katka dali pro jistotu kopce oba. Bylo krásně jasno, teplo. Já se rozhodl pro Silvrettahorn. Podmínky na vrcholovém hřebeni byly ucházející. Nahoru jsme se se Standou vyškrábali strmým sněhu zcela napravo, cestou dolů jsem využil slezení krátké skalního výšvihu zcela nalevo. Sníh mi na sestup nepřišel zcela kompaktní. Stopu prošlápla česká skupinka. My jsme se z pelechu a z chaloupky dostali snad až o půl jedenácté! Standa na vrcholu pobyl jen krátce a pospíchal na Biz Buin. Já jsem posečkal na Martinu a společně jsme si vychutnali teplé počasí a famózní výhledy na Berninu, Ortler nebo Ötztálské Alpy. Sjezd v prašanu byl v pohodě. Ale obecně sněhu na ledovci Ochsentaler Gletscher a vůbec v dolině Ochsental bylo výrazně méně jak v Jamtal. Až překvapivě. Silvestrovská oslava byla velkolepá. Na chaloupku vždy vytáhneme obrovské zásoby všeho… Spát se šlo před druhou hodinou ranní.

Ve středu ráno první rok 2014 bylo opět krásně jasno. Padl ještě návrh na přesun na chatu Klostertaler Hütte 2366 m a útok na vyhlášený sjezd ze Schneeglocke 3223 m. Ale tak nějak z toho nakonec sešlo. Já osobně už jsem byl uspokojen, výlety byly parádní. A do další doliny se můžeme podívat jindy. Jedna část posádky se rozhodla pro návrat do Galtüru přes Jamtal, druhá část osádky, ta pohodlnější, nebo línější, přes Ochsental a kolem přehrady Silvrettastausee. V údolí bylo sněhu o poznání méně. Docela to byla trestačka lyží. Standa pěkně ztrestal své nové parádní Zagy. V Galtüru jsme byli za necelé dvě a půl hodiny. Přes Jamtal je to prostě delší.

V Silvrettě jsem byl již několikrát. Tento kousek Alp má prostě své velké neopakovatelné kouzlo. Máme nové tipy pro příště. Jen o několik dní později zakotvím na nějakou zatím neurčitou dobu nedaleko Salzburgu… Na zkušenou tam, kde jsem o tom jako student a mladý lékař jen opatrně snil.

Text a foto: Tomáš Obtulovič ml.