Cestování je droga. Terezka prořídila společnou dovolenou, a tak z plánů na nějaký větší výlet zůstaly jen pouhé představy a několik málo společných dnů. Po ukončení angažmá v Ostravě a v přípravě na nové angažmá u jižních sousedů jsem přeci jenom neměl úplně myšlenky odjet na měsíc nebo více za pohodou někam do pryč a doufat, že vše tak nějak samo dopadne. Pokud se za něčím cíleně nejde, většinou do nedopadne. Objevil jsem levné letenky z Norimberka do Cagliari, na tu dobu jsem měl plánované pohovory poblíž, tedy lokace vyhovovala. Přemluvil jsem Standu Bulku, překvapivě to netrvalo ani dlouho a jen ve dvou jsme vyrazili do prosluněné Sardínie za vyhlášeným lezením. Cestovatelské choutky jsem tak trochu uspokojil. Letos jsem téměř nic nenalezl. Prostě jsem upřednostnil kolo, být na kole s Terkou a zároveň odjezdit a co nejlépe se připravit na několik nejpeprnějších cyklomaratónů u nás. Standa naopak bouchal celý rok, a tak jsem doufal, že vybrané sektory budou společným kompromisem.

V Norimberku trochu stres. Setkání proběhlo nad očekávání na čas, jen pak jsme se trochu déle toulali centrem a následný přesun městem ve špičku na letiště nebyl jedním z nejklidnějších. Naštěstí letiště není od centra příliš daleko. Už nebyl čas zaparkovat auto mimo letiště v jedné z okrajových čtvrtí, tedy gratis, tak jsme auto šoupli do jednoho z mnoha parkovacích domů. Cena za parkování mne nemile překvapila. Za pět dní snad 1500 Korun! Raději už nevědět! Snad dopředu přes internet může být parkování levnější. Letenka se společností Rynair s půjčením Fiatu Punto Diesel přišla na jednoho na cca 2500 Kč. To je pohodička. Za naftu jsme zaplatili rovněž kolem 1500 Kč. Nádrž jsme neprojezdili celou. A jelikož v neděli jsme nenarazili ani na jedinou čerpací pumpu, kde by byl personál nebo automat bral standardní platební karty, naúčtoval nám Hertz plnou nádrž. Dieselové Punto nebyl žádný trhač asfaltu, ale spotřebu měl malou a pro dva více jak komfortní. Půjčení dieselu není samozřejmostí, ale pokud napíšete na Hertz email do Sardinie požadavek, měli by Vám jej zarezervovat.

Počasí jsme všechny dny vychytali naprosto parádní. Od středečního příletu až po nedělní odlet se rtuť teploměru pohybovala mezi 25 – 28°C. Na sluníčku bylo příliš horko. Moře bylo stále velmi teplé, na východním pobřeží teplejší jak na západním. Turisté skoro žádní. To nám nás velmi mile překvapilo. Dlouhé několikakilometrové pláže skoro pusté, voda v moři průzračná. Všechny noci jsme spali pod širákem. Každodenní ranní a večerní hygiena proběhla v moři. Jen s pitnou vodou je trochu problém. Řeší to koupená balená nebo vyprošení vody v nějaké z kaváren. Když jsme si chtěli nabrat vodu v kempu v Cala Gonone, nebylo to přijato s nadšením.

Lezecky Sardinie nabízí vše, co si představíte. Nekonečné množství sportovních cest a rovněž mnoho oblastí s tradičním lezením s vlastním jištěním. Materiálově rovněž. Od superostrého sopečného tufu k vápně všemožných tvarů. My jsme přijeli na těch několik málo dní jen za sportovním lezením. Dva dny jsme strávili na východním pobřeží v oblasti Cala Gonone, jeden den na západním pobřeží v oblasti Masua – Castello dell´ride a jeden den na jihu ve vnitrozemí kousek od Quirry. První den lezení ve vnitrozemí na jihovýchodně ve vojenské oblasti začal trochu dramaticky, kde nás k sektorům doprovodila vojenská eskorta. Ono asi nebylo nejbezpečnější prohánět se leteckou střelnicí. Naštěstí bez finanční újmy. Jednoho místňáka tady pak odchytila policie, ten už nějaké to Euro musel k jeho smůle pozbýt. Trochu jsme podcenili množství tekutin. Po celodenním lezením jsme se sotva dostali s úžehem a zcela dehydratovaní k autu. Tady jsem vylezl své maximum na prvním konci. Nějaké 6a. V Cala Gonone jsem se pohyboval na prvním konci na 5b, 5c, nejsem ten, který by cesty musel nacvičovat, abych si těžší cestu mohl odškrtnout. Po Standovi jsem přelezl na druhém konci těžší cesty do 6c, kdy to ještě nebylo úplně trápení, 7a bylo již trápení. Standa přelezl několik 7a a snad i něco těžšího, Ale naštěstí taky neměl tendenci cestu hodiny nacvičovat, ale prostě OS a odjezd. Lezení v Cala Gonone v těsné blízkosti moře je dechberoucí. Po krápnících v obrovské jeskyni. Pro mne to bylo první takové lezení. Ortodoxní skalkaři a pravidelní návštěvníci jižních destinací to znají.

Večer pohodička u vína, pizzy, občas zasloužená kávička a zmrzka. To je prostě Itálie, nekonečná pohoda. Auto naštěstí přežilo i Standu, kterého jsem důsledně musel upozornit, že bych jej v pořádku rád vrátil.

Těch několik málo dní velmi rychle uteklo. Na Sardínii se oba každopádně budeme chtít někdy opět vrátit.

Text a foto: Tomáš Obtulovic ml.