Ty zimní sezóny posledních let nestály za moc, ale každý rok znovu doufám, že ta letošní bude lepší. Když se tak dívám z okna, tak to vidím zatím bledě, ale naděje umírá poslední.

Už několik let se snažíme vyrazit někam mezi svátkama. Bezúspěšně, většinou jsou na vině pdomínky. Letos si říkám, že vyrazíme stůj co stůj i když předpověď zase nevypadá dobře. Musíme vybrat něco dost vysoko, jinak to nemá cenu.

Dali jsme to dokupy s Jarinem a Brunkem, který naštěstí nemířil na jih a hned po svátcích vyrážíme do Rakouska, přesněji do oblasti Renfälle, blízko Kaunertalu. Cesta vypadá dost pesimisticky, sníh není v dohledu. Večer opouštíme hlavní silnici a začínáme stoupat, cesta začíná být kluzká, přituhuje, což je pozitivní.

Už cestou nás Bruno informuje, že máme řetězy na větší kola, než kterými momentálně vládne jeho Astra, ale věří, že se to stáhne a bude to fungovat. Nefungovalo. Naneštěstí jsme se s protáčejícími řetězy dostali na 200 m pře cílový parkplatz, víc to prostě nešlo, takže otočit a dolů na nejbližší parkál.

v celé své kráse

Tady jsem to pro změnu takticky nezvládl já, neb jsem si nevzal žďárák s tím, že máme stan. Kluci však zahlásili, že jsou vybaveni a stan se nestaví. To by nebyl ten problém. Ten nastal ve chvíli, kdy v noci začal foukat vítr a ze stromů začaly padat kusy čerstvě napadaného sněhu.

Ráno jsem měl spacák zmoklý jak slepice a obával se nocí příštích. No nic, je třeba nabalit těžké batohy vyrazit. Led na cestě je, ale sníh kolem v lese ne, taková je to tragedie. A to jsme výškově min. na vrcholu Lysé. Téměř hodinu neseme lyže na zádech, než je u krmelce můžem nasadit, do té doby je to shrnuté radioaktivními lesníky, co to vemou radlicí až na šutry. Na netu píšou tak 4 hoďky nástup. S tím co mám na zádech? No uvidíme.

i Jarin s tím měl problémy

Po 3 hodinách jsme u chaty s kravínem. Opuštěno. Je jasno, kde bude základní tábor. Asi o půl hodny déle pod nástup, ale luxus, i když Jarin nesouhlasí. Ramena mám níže než obvykle, ale bez batohu zas můžu lítat. Licitujeme, co teď, je jedna hodina. Pod led min. další jedna a ve čtyři tma. No tak nic, dnes lezení nebude, jen si prošlápneme stopu na zítra.

Moje zmoklá husa nebudí důvěru, ale dalo se to vydržet. Večer začíná sněžit a ráno je tak 20 nového, možná víc. Takže jsme včera šlapali zbytečně. Padá varianta nástupu bez lyží (ať netaháme lezecké boty). Vzhůru tedy. Ranní ptáčata ale nejsme a vyrážíme v 9

Renfalle je taková hezká icearéna, trochu připomínající Badgastein, jen trochu výš, ve 2 100. Ledy vypadají zdálky mohutně a kompaktně. To je však jen první dojem.

prachové lavinky

Dostat se pod led není jen tak. Žádný základ, lyže musíte nechat pod suťoviskem a boříte se fakt po kule. Část trasy využíváme stopu po včerejších klucích, ale to nejhorší čeká mě na závěr. Ale jsme tu.

Jarin je nejzkušenější ledoborec, už letos i lezl v Tatrách, tak mu ochotně předáváme vedení. Nevypadá to zle, na první pohled. Ale Jarin bojuje. A sedá. To už je něco. Bojuje dlouho. Kvalita ledu tristní, nedivíme se, že včera to kluci vzdali po první délce. S Brunem to vyběhnem a na štandu řešíme, co dál. Při pohledu nahoru je jasno, že buď Jarin nebo nikdo. Okolnosti říkají, že nikdo. Rozhodujeme se slanit, dát si to na druhém tréninkově a dolů. Hodina je pokročilá.

večerní siesta

Školácká chyba. Bruno nechce zrušit jeden šroub pod štandem, že jako sichr, ale nedoladili jsme lana, takže uzel skončil mezi vratnou karabinou a šroubem, co byl o 2 metry níže. Slaňoval jsem poslední, moje chyba, měl jsem si toho všimnout.

Co teď. Opět náš zachránce Jarin. Bere tiblok a jde na to. Myslím, že je chvílema nasraný. My pak už jen rychle na udici, na mě zbývá zrušit štand a na hodinách slanit. Pak už rychle dolů, bo se ťmi.

Večer nějaké to jídlo, pití, desinfekce a spát.

Ráno počasí nic moc, kosa jak hrom, tipujeme tak deset pod nulou, možná víc. Nálada není zrovna bojová, tak takticky ustupujeme. Jinak řečeno jsme lehce dostali výprask. Dolů to jde na lyžích snadno a rychleji. Kdyby bylo dost sněhu, tak můžem jet i bez pásů, snad příště :-).

Záverečné hodnocení. Oblast pěkná, stojí za to. Jen ty nástupy chce trochu takticky a logisticky zvládnout. Už se těšíme, až ještě trochu porostou. Výhodou tady jsou velké možnosti a žádné davy.

Hore Zdar

Roman