3.-13. 10. 2013
Bruno, Zuzka, Palous, Ivan, Jana, Roman
Každý o něm slyšel, skoro každý už tam byl. Kalymnos, jedna z nejlepších oblastí sportovního lezení. A jelikož jsme tady měli áčko, tak jsme si ho letos vzali na mušku. Za odborného vedení ostříleného kalymnoského lezce Ivana jsme se sem vydali počátkem října.
Koupě letenek se povedla skoro na poslední chvíli, ale mohlo to být cenově i lepší, vězte, že hodiny hrají při této operaci roli. Ivan na tom byl nejlíp.
Náš počet byl stanoven na 6 osob, což skýtalo jistý problém při přesunu osobním automobilem do Prahy. Sám jsem se zvolil do role toho, kdo pojede vlakem a po půlnoci jsme se srazili na Ruzyni.
Nutno říci, že cestování s Ivanem je vždy dobrodružné a ve vzduchu je vždy cítit alkohol jakéhokoliv druhu. Řízením byl sice od něj na pár hodin odříznut, ale vše se dá dohnat. A máme ve svém týmu i další dva ostřílené borce – Palous s Brunem, kteří také ovládají techniku většinové populaci známé pouze ze Star Treku či jiné sci-fi, a to je umění teleportace. Stručně řečeno – hned z kraje se rychle nakopete, upadnete do komatu a za okamžik se probudíte o pár stovek či tisícovek kilometrů dále.
Palous při teleportaci
První koma zažil Palous na Ruzyni, nikam se sice nepřesunul, ale nešel vzbudit ani za nic, posílal nás do různých míst, takže málem jsme nestihli nastoupit do letadla. Je velmi nerudný, chcete-li ho vzbudit, má-li navíc něco v žíle. Teleport se povedl až podruhé, kdy upadl do komatu v letadle. Bylo nás v celém letadle asi kolem 20, takže si mohl udělat pohodlí.
Ráno kolem deváté jsme na Kosu, autobusy do Mastichari už nejezdí jako v letní sezóně, takže máme dost času. Z Mastichari nás čeká dost větrný přesun trajektem do cíle naší pouti.
větrno
Naše ubytko nacházíme hned na poprvé. Vybalit a hurá do skal. No, ne všichni. Teleportace je fyzicky náročná a proto Bruno s Palousem se rozhodli odpočívat. Naše trojice – Ivan, Jana, Předseda – vyráží ještě okusit ten zdejší věhlasný vápenec. Dáváme pár cest v sektoru Poets.
V pátek už všichni vyrážíme procházkou přes Masouri do skal. S Brunkem jdeme do sektoru Panorama. Již jsem to zmínil při příjezdu, strašně tu fouká a je fakt kosa, máme na sobě všechno a pořád málo, Ivan je velmi rozladěn a stále připomíná, že to říkal, že jedem pozdě. To trvá 3 dny.
naše studio
Jak je mým zvykem posledních let, žádná forma se koncem sezóny nekoná, takže žádná očekávání, cíle, jen si chtít zalézt, proto rušíme rest daye, dovolená je na to krátká. Druhá trojice si chce volno užít a vypůjčují si skůtry a procestujou ostrov, zatímco my objevujeme sektor Kastri na opačném konci ostrova, kam nás zaveze místní autobus za 1,50. Zvláštní, nevím, jestli se to dá zažít i jinde, ráno nastoupíte do autobusu, ve kterém jedou jen lezci, které poznáváte z dřívější dnů, spousta národností a věkových kategorií. Má to zvláštní atmosféru.
Po 3 dnech ustal vítr a začalo být teplo, které se stupňovalo, takže na konci bylo na slunku už nesnesitelně, alespoň pro mě.
Stručně, které sektory jsme navštívili
- Poets – kolmé lezení v šedém vápenci
- Panorama – sektor napravo od Grotty, krápníky, pěkné, trochu oklouzané
- Odyssey – názor je ovlivněn větrem a kosou, ale jsou tu hezké převislé krápníkoidní cesty, kratší, takže to vytrvalostně může klapnout
- Kastri – nový sektor s lehkými cestami, ale strašně ostré, fakt strašně, nepadat
- Galatiani – pro nás tu je jen pár cest (3), které přicházejí v úvahu, krápníky a 3D lezení, jděte sem, až nebudete mít už co lézt jinde, ale je tu zase klid, málo lidí, bo delší nástup
- Spartacus – pěkné dlouhé cesty, dlouho ve stínu, ty hezké cesty už trochu oklouzané
- Ghost Kitchen – jedna z nejhezčích, co jsme byli, cesty pro všechny, kolmice i 3D, určitě nevynechat
- Arginonta – spíše lehčí cesty, krásný červený vápenec, kratší nástup, proto víc lidí
- Iannis – hezké cesty hrozně oklouzané
Jeden den jsme si udělali volno a nechali jsme se zlákat na potápění, nedá se to popsat slovy, nutno zažít.
zdejší pověstné 3D lezení
Hore Zdar
Roman