V sobotu 4.2. na Lysé - 24,5. To se snad ani nechce věřit, že v prosinci stály ledové podmínky v celých Alpách za houby. Dva plánované výjezdy jsme už skrečli. Do třetice se nevzdám a i když jsou zprávy pesimistické, navíc vyhrožují lavinama, tak pojedem ať se děje co se děje.

Auto za nás řeší dobrák Peťa, která nám půjčuje svou Oktávku. Druhé auto tvoří Ivan se Zdeničkou, které je doplněno ostravaky. Havířováci Bruno, Martin a ja bereme pod svá křídla ledoborce Jarina.

jako šlehačka

U nás po sněhu ani památka, za Salzburgem leje jako z konve. Deprese. Naštěstí to není tak zlé a za tunelem v Zillergrundu je sníh a kolem nuly. Ivan přijel před chvílí, takže uléháme společně. V noci začíná lehce mrholit, tak ještě vybalit žďáráky a dospat.

Ráno se nám nějak nechce vstávat, takže z parkoviště u Alm der Au vyrážíme v deset. Na Zdeňku je prý nevlídno a tak dnes nepoleze. Čerstvý sníh zpomaluje náš postup, šlapeme stopu. Gaulgully vypadá velmi špatně, tak jdem dál. Der Breite Links a Der Breite Rechts vypadají překvapivě velmi dobře i vrchní rampouch je dotečený. Ale je 12 hodin a do tmy je nemožné to stihnout. S Martinem volíme na rozlez bezejmenný led naproti v údolí a ostatní necháváme svému osudu.

náš vláček si razí cestu kupředu

To, co zespoda vypadalo jako lezitelné se ukáže jako převislé rampouchy, po kterých teče voda, takže je z toho 25 m lezení. Po pěti metrech je sebevědomí na nule, sedám. Nateklo a mrznu. Dáváme to dvakrát a ustupujeme do údolí.

Naproti sledujeme skupinku 6 lidí, pak jich jen 5. Vysvětlení se dozvíme na chatě. Ivan a Zdenička popíjejí pivko. Asi nebylo první a bylo něčím proloženo. Ivan asi truchlil, že si zapomněl mačky v autě. Čekáme na ostatní. Nejdou. V půl deváté volám Brunovi, právě prý slanili a jdou dolů.

Jarin v kolmém rampouchu

Nedaří se domluva s chatařkou ať nás nechá přespat na zemi v jídelně, tak po příchodu Jarina s Brunem ustupujeme k elektrárně. Chlapcům se nezdál led dost dobrý na hodiny a tak slaňovali přes stromy pilířem vlevo. Trvalo jim to asi 4 hodiny. Stavíme přístřešek a na kutě.

Lupi a spol dorazili až v 11 (taky slaňovali přes stromy) a spali kousek od nás v lanovce. Dnes jsme trochu rychlejší a stopa už je šláplá, tak jdem s Martinem Der Breite Links. Ivan nevím proč hlásí, že lézt nejde. Bez komentáře. Lupi a spol půjdou Gaulgully a Jarin uvidí.

krásné horské počasí

Dnes je nevlídněji než včera, pravé horské počasí, sněží, fouká a mrzne. Po 2,5 lezeckých a jedné sněhové délce se dostáváme pod místní skvost. Rampouch, asi tak 15 metrů celkem výživného lezení. Po včerejším debaklu se na čistý přelez moc necítím, ale zkusím a uvidíme. Beru tenké rukavice, což se ukazuje jako dvousečná zbraň.

Vpravo teče voda a prská to na lana a pravou ruku. Hecnul jsem se a dal to volně. Daní je promočená a po chvíli promrzlá rukavice. Dobrat Martina s těmi zmrzlými dráty je horší než to vylézt a nahoře Martin vypadá opravdu horsky.

zmrzlí na plech

Slaňování přes stromy jsem zavrhl hned. Cestou nahoru jsem si dělal hodiny, ať se tím pak nezdržujem. Pro jistotu otce od rodiny dělám dvoje až troje, ať z nás má Schubert radost. Tři slaňáky a jsme na sněhu, ještě sejít a obejít pilířek a jsme u věcí. Naházet ty zmrzlé věci do báglu a pádím dolů. Na chodníku potkávám Lupiho a spol. Na to že měli dvě délky jim to dlouho trvalo. Ale oni se vyžívají v tom slaňování přes stromy

úderná dvojice Jarin-Bruno

Dnes chata nefunguje vůbec, takže večírkujeme u auta, přituhuje, je - 11. Svařák, slivka, meruňka, aby se dala ta kosa vydržet. Jdem na kutě.

Ráno je fakt kosa, teploměr ukazuje -13, tož to v noci bylo tak sedmnáct. Tah na bránu dnes nikdo nemá, až na Ivana, rád by si konečně do nějakého ledu klofnul. My nemáme matroš, Jarin tu nic co by stálo za vylezení nemá, Bruno se nikam nehrne, ostraváci jsou vylezení dost. A teplota se taky kloní na misku vah s názvem "serem na to". Takže je rozhodnuto. Balíme a jedem dom. Ivan a spol se jdou ještě projít, pohledat ztracené šrouby a my po rozmražení auta vyrážíme.

odlišné přístupy k odívání, ta modrá koule je Lupi

Ta nejdramatičtější chvilka přichází o pár minut později, kdy osud způsobil, že jeden offroad si to řítí směrem nahoru a srážce zabránil jen díky tomu, že to napálil do závěje, jediné širší místo široko daleko. Je ve mě malá dušička.

Zbytek cesty už je v pohodě. Jen mě bolí ruka a nevzpomínám si, že by mi na ni spadl kus ledu. Za dva dny je jasno, zánět šlach, to jsem dlouho neměl. Takže opět pauza, kdoví, kdyz se dostanu zas na ledy.

komplet výprava

osádka nášho vozu

Hore zdar

Roman