Rok se sešel s rokem a byl jsem opětovně s Václavem Laštůvkou na startu tradičního závodu Okolo Lyse. Přiznám se, že jsem jako každý rok tak i letos pošilhával po jiném podniku na Broumovsku, ale letos jsem toho prostě tolik nenajel. Chuť by byla, ale asi by to nebylo ono.

Přes noc a trochu i ráno na Lysé pršelo. Nechtělo se mi prohazovat jemný vzorek od Rubeny, i když na kamenech a v mokru má daleko do optima. Václav si vypůjčil kolo od svého syna. Na Lysé byl letos snad už 20x! Měl jsem mu co oplácet... Vloni jsem dorazil na start pozdě. Všichni byli dávno pryč a já teprve foukal kola. Letos tedy s dostatečným časovým předstihem, ať se neopakuje loňské fiasko.

na startu 82 závodníků

Když jsem ukládal tento článeček, našel jsem nedokončenou zprávu z loňského závodu. Tak tady je krátká vzpomínka, když už se mi ji podařilo vyplodit.

Již týden je mi značně chujovo. Od minulé neděle, kdy jsem tak nějak zesinal po výjezdu na Lysou horu, to není s moji schránkou optimální. V sobotu se mají jet Sudety, na které jsem trénoval od jara, na které jsem již několik měsíců přihlášený, před kterýma jsem odjel několik závodů, abych naladil formu a teď je mi k breku a ke vzteku zároveň. Je mi jasné, že nikam do Čech nepojedu. Ještě jsem koketoval přehlásit se na krátké Sudety a nějak je odjet, ale to je prostě "ojeb", protože Sudety jsou pot a krev a ne nedělní odpolední projížďka. Se zármutkem vzhlížím rok příští.

Telefonuji si s Jirkou Sachou a ten mne přemlouvá, abych v sobotu jel závod Okolo Lysé hory. 35 km, 1.050 výškových metrů není extrémní závod horských kol spíše jak setkání kamarádů a známých tváří. V pátek v podvečer na kolo není ani pomyšlení.

společně v cíli

Sobotní ráno je sychravé, lítost nad Sudety mne ještě neopustila. Sakra, volný den se musí nějak využít! Ve frmolu balím věci na kolo, kolo na střechu a uháním do Ostravice, kde má vše v půl desáté vypuknout. Ale časové manko na trase Havířov - Ostravice se mi nedaří napravit. Přijíždím na start závodů, když už všichni jsou pěkně srovnaní na startovní čáře a do startu zbývá několik málo sekund. Bezva. Už jsem zameškal dost věcí, ale start mezi nimi dosud chyběl!

Peloton odstartuje a já ve spěchu dofukuji duše, dotahuji tkaničky a nakonec i já se zpožděním konečně začnu ukrajovat první metry závodu. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mělo zlepšit počasí.

Moje pláště Rubena Zefyros se některým příliš nezamlouvají pro nízký vzorek. No právě, jsou parádně rychlé a šlape se na nich dobře do kopce. Viróza mi pěkně podlomila zdraví. Postupně dojíždím odpadlíky a stahuji manko. Jde to.

Václav na bedně úplně nejvýš

Podařilo se mi dojet pro 3. místo s časem 2:17:59. A jak dopadl Václav? Musel jsem se před nim sklonit, protože ten had to zajel za 2:13:40! V jeho věku famózní čas a s přehledem vyhrál svoji kategorii F. Mezi muži nehorolezci i muži horolezci nad 60 let. Moji kategorii vyhrál Petr Teslík z HO Hnojník s časem 1:48:22. Nejlepší loňský čas byl 1:32:24! Ale i tak jsem byl spokojený. Stát na bedně je fajn.

Poprvé jsem tento závod jel v roce 2009. To jsem dokonce svoji kategorii horolezců C (18 - 35 let) vyhrál! Pamatuji si, že jsem byl tehdy po větší akci na Stodolní, závod byl trochu z žalu a první hodinu výjezdu do kopce mi bylo dost špatně. Výsledný čas 2:06:14. Nejlepší čas ten rok byl 1:28:18!!! Zřejmě slušný oddíl.

můj návrat na bednu

Ale konec bilancování. Václav těsně před startem stihnul roztrhnout řetěz notný kus od parkoviště. S kolem vyběhl nahoru. Já už stihnul vypůjčit nástroje. Naštěstí měl s sebou rychlospojku, jinak by start zcela jistě nestihnul.

Trochu s obavami, že mne had Václav opětovně potupí, jsem vyrazil po zaznění startovacího povelu jako ohař kupředu. Přišlo mi, že letos bylo hodně účastníků. Přesto se pole poměrně rychle roztrhalo. Ze začátku trochu trápička, pak si to sedlo a do kopce se mi jelo fajn. Přišlo mi, že síly mám dost, ale kolo nejelo tak rychle, jako bych si představoval. Ve sjezdech jsem byl letos velmi opatrný, protože již tak nízký vzorek jsem měl docela sjetý a brzdy by si servis opětovně zasloužily. Někteří mozek při sjezdech zcela vypnuli.

Na Zimným jsem měl to nejhorší za sebou a unavený jsem si ani nijak moc nepřipadal. Přesto mi přišlo, že v severu jsem byl nějak pomalý. V jedné pravotočivé 270° zatáčce na asfaltu s trochou štěrku jsem se trochu vysekal, když jsem do ni najel rychleji a amatérsky jsem trhnul řidítky. Jen oděrky. Ale nemusel jsem si opětovně podřít pravou kyčli, která to odnesla nedávno v Javornících. Tady bude mít někdo radost! Nejhorší část závodu mi opětovně přišel výjezd na Staškov, kde jsem ztratil asi nejvíce. Nebylo koho se tady chytit a kolo vůbec nejelo. Opětovně jsem v raušu po vyjetí z asfaltu do lesa zapomněl na prudkou levotočivou zatáčku, záplava nepublikovatelných výrazů, člověk si hned strašně ulevil. A pak už tu byl jen sjezd po velkých kamenech kolem potoku, hlavně nepíchnout a cíl. Po dojezdu jsem byl nějaký málo jetý. Asi jsem to flákal!

nejrychlejší horolezec senior

Václav se dlouho neukazoval. Až jsem konečně uviděl oranžový dres a zničený Vaškův výraz v obličeji. Jelo se mu hodně mizerně. Nedávno si na kole narazil hrudník (Je to v jeho případě vůbec nějaký úraz…?) a bylo to trápení. Výsledný čas 2:25:50. Přesto obhajoba prvenství! Bezva! Pokud budu mít v jeho letech podobnou fyzičku, nebudu se vůbec hněvat!

A jak jsem dopadl já? Horolezci nám vymírají nebo někde lezou, podotkl Ludvík Paleček a mohl jsem s úsměvem na tváři vyskočit na nejvyšší lavičku! Parádička! Čas 2:04:19. Zatím můj nejlepší čas, ale chtělo by to prolomit ty dvě hodiny. Prostor ke zlepšení tam rozhodně je! Nejlepší horolezec byl Petr Teslík, letos již v jiné kategorii, s časem 1:40:51, celkově třetí. A vůbec nejlepší čas byl 1:37:31.

Stálo to za to a všem tuto tradiční pohodovou akci pod taktovkou vítkovického horolezeckého a lyžařského oddílu z Poruby vřele doporučuji a organizátorům tímto velmi děkuji. Jen ta termínová kolize se Sudety…

Text a foto: Tomáš Obtulovič ml.