Ondra opakovaně volal a žadonil, že musíme stihnout ještě nějaké Tatrovky do jeho odjezdu na Lenina. Jasňačka! Na přelomu června a července nám počasí hrálo do karet a bez většího rozmýšlení jsme vyrazili. Ukecal jsem kočku na Brnčalce, ať ještě najde nějaké to místo. Na chatu jsme přitáhli pozdě večer, z čehož nebyl chatař úplně nadšený. Měl by být vůbec rád, že jsme přišli! Od poslední návštěvy se tady vyměnil majitel. Slyšel jsem různé příběhy, ale realita byla taková, že kočky na letní brigádě byly strašně fajn a dokonce i pokoj vyčarovaly, přestože by nám stačila jen střecha nad hlavou a nějaká matrace. Pivo tady teklo nadále, kvalitu moku bych nechal posoudit odborníkům, s kuchyní jsme byli spokojeni. S povděkem jsem přijal velkou snídani formou volného výběru. Ceny příznivé.

První metry v cestě přes knihu na Východní Žeruchovu věž 2.080 m

Na sobotu jsem k rozlezení vybral „Cestu cez knihu“ V. UIAA na Východní Žeruchovu věž 2.080 m. Kniha byla v závěru ještě trochu mokrá, ale chrochtal jsem blahem z návratu do Tater. Před odjezdem jsem byl na jarních skalkách snad dvakrát, nalezeno tuze málo, ale lezení v horách mne naplňuje daleko více a nehoním se tady za obtížností. Jen z posledních délek na hřeben jsem byl trochu rozpačitý, protože jsme se místy museli prodírat kosovkou. Ondra byl s cestou spokojen. Sestup slaněním byl pohodlný, jen žlab byl už na můj vkus příliš mokrý. Ondra se mne při slaňování opakovaně snažil trefit nějakým kamenem, ale naštěstí bezúspěšně. Jako poslední letěl házenkářský míč! Ten by už asi helma neodružila…

Proč lezení stojí za to…

Na chaloupce potkáváme s Bětkou a s olomouckými úderníky, a pak se dám ještě do řeči z kluky z Vrchlabí, se kterými mám společné kamarády z dob strávených ve Špindlu. Republika je malá.

Já a Ondra na štandu ve na Východní Žeruchove věži

V neděli už padla volba na Čierny štít 2.434 m. Pod stěnou bylo ještě velké sněhové pale, ale skála již krásně suchá. Krásná kompaktní JZ stěna mně vábila dlouho. Rozhodoval jsem se mezi Stanislawskim a Puškášem. Nakonec jsme lezli Narovnanie piliera V UIAA (někde V+) od Vlado Tatarky v kombinaci s Puškášem. Cesta byla o poznání těžší jak včerejší rozlez na Žeruchách. Ale po prvních pro mne těžších délkách (deficit jarního lezení byl poznat) jsem se oklepal a další délky byly již daleko přirozenější a rychlejší. Ondra chrochtal blahem. Pro urychlení i Ondra bude muset pro příště tahat nějaké délky. Na vrcholu jsme se pozdravili s maďarským párem a po oplatcích s čajem s těžkými mraky v patách jsme začali sestupovat. Bohužel ty byly rychlejší a na šikmých plotnách pod vrcholem nás chytila bouřka a slušná průtrž. Trochu divokých pár minut s maximální opatrností na cestě dolů. Mokrý lišejník byl hodně prima. Asi po hodince pršet přestalo. Echt tatranské počasí! Sběhli jsme k chatě, zabalili jsme a pádili k autu a domů. Tatranská pohodička!

Vládci Tater

Čierny štít 2.434 m s lezecky vděčnou kompaktní JZ stěnou

Text a foto: Tomáš Obtulovič ml.