Výprava začala, dá se říct, když jsem se slušně praštil do hlavy o páté dveře našeho samohybu. To se mi rozsvítilo, že končí shon a stres a následující čtyři dny bude jen pohoda a lezení a jediné starosti, které nás budou tížit, bude obava, jestli udržíme tu či onu lištu a vydržíme až ke slaňáku. V obsazení Bruno, Zuzka a Marek to snad ani jinak nejde. A u nich je kladen zvláštní důraz na tu pohodu. Takže mezi nima budu zase za exota.

prostě romantika u moře

Hned ze startu zjišťujeme, že nemáme ani jednu vestu, nemyslím péřovou, ale reflexní, takže musíme navštívit pumpu a koupit předražené 4 kusy. Auto je narvané, většinou jídlem, tak zahajujeme jeho likvidaci, toasty od Peťky. Zuzka pouští svůj čerstvý výběr starých vykopávek, který nás provází až do Slovinska.

Ráno jako vymeteno, teploučko a naše kroky vedou do Ospu, kde jsme snad půl dne úplně sami, což se mi tu snad ještě nestalo. Lezem pohodové dlouhé klasiky. Svačinu nám zpestřuje štír.

dva bobci

Cenou za vylezený Demolition party je telefon, který jsem si zapomněl při svačině v kapse a roztříštil se hned vedle Marka asi z osmi metrů. Ale stará dobrá Nokia to zvládla. Další rest 7a+ je už ale velké sousto.

Bruno zjišťuje, že doma zapomněl salám a že musíme někdy do obchodu. Marek zase, že by nohy v mořu smočil a tak vyrážíme do Kopru. Je to tu zapomenutý kraj, lišky tu dávají dobrou noc. A nevypadají špatně. Už se s Markem těšíme, až půjdem na kutě. Jen ten Bruno má smůlu.

takové lišky tu dávají dobrou noc...

Spíme do osmi, déle než včera. Žádní rychlíci teda nejsme. Je pátek, ale v Peči je dost lidí všech národností. Mají být dle předpovědi přeháňky, ale nevypadá to, azuro a hic.

Vlevo se rozlézt a jdem na to. Bruno si brousí své tupé zuby na Runo, já si s respektem říkám, jak na tom budu v Reksi. Bohužel nebo snad bohudík si to právě cvakají poláci, takže bez práce můžem hned pokusovat. Bruno v Runu krokuje slušně, ale vytrvalostně vůbec. Já to vytrvalostně nevidím, ale druhým jdu jak stroj ve zrychleném filmu, odpočívám v madle, podrtit lištu a už jen vyklepat a nepanikařit v dolezu. Překvapivě snadný skalp.

i ve skalách jsme byli

Jen už se dolézt, prohlídnout centrálku a pohodově do kempu. Večírek, pohoda, pivo, svařák, historky dávno i nedávno minulé a jde se na kutě.

Sobota. Už tu jsme tři auta ze severu Moravy. My ale balíme, už se nebudeme vracet. V Črni Kalu lidí až hrůza, fakt hnus. Jen já vím, jak je to tu s klasou, takže ostatní koukají na drát. Já sedám v koutku za 6a. Přesouváme se dozadu na nové cesty, které jsou trochu líp klasifikované a padá třiceti metrové 6c OS.

ale vždy jsme se vrátili k autu na večírky

Odpoledne je plánován Portorož s jeho aquaparkem a vířivkama. Ještě nakoupit v Kopru, nabrat vodu, nechat ručník s plavkama na rakvi a večer se přesouváme k Celje, kde míníme prozkoumat novou oblast Kotečnik (přezdívka, kterou mu dávají ostatní, je nasnadě), prý to nejlepší co je ve Slovinsku na léto.

Marek to zdá se přehnal

Na léto možná, dnes je ale brzké jaro, v noci prší a na okolních kopcích sněží. Ráno tu slunko nezasvítí a tak musíme do kopce. Je kosa, ale skála úžasná, třiceti metrové cesty, neoklouzané. Padlo nějaké rajbasoidní 6c a už musíme zpět, musíme vyrážet kvůli nutnému brzkému návratu.

nějaký signál mezi horníky, význam jsem zapomněl

Bylo to fajn, tak snad zase někdy v Ospu bez lidí.

Aba

Roman