Před námi je svátek práce a táhne mě to do Heloše. Jako každý rok mám předsevzetí jezdit tu častěji. Jenže nejsou lidi. S Brunem nakonec sháhím dvojku, sice ryze sportovní, ale dobrou, Víťu s Přemanem. S autem je to vždy potíž, ale daří se.

Při odjezdu vypadá Bruno, že umře, sklátila ho nějaká choroba a jen pocit odpovědnosti ho nenechal doma. Takže hlásí, že první den do ničeho dlouhého nejde, že se musí dát trochu dokupy v Adlitzu. OK.

Příjezd na parkoviště. To jsem ještě neviděl (a to bude hůř zítra). Letos v podstatě první hezký víkend, svátek k tomu, jsou tu kupy lidí. Není kam lehnout, tak popojíždíme na noc jinam.

bez komentáře

V Adlitzu je přijatelně lidí při vědomí toho, co je v Kaiserbrunnu. Je krásně, azuro tzn. hic, což je pro některé vražedné. Víťa je demotivován. Mě daří hned prvním pokusem sundat několikaletý pytel ve Fledermausovi.

Večer se už namačkáme na parkoviště. Pohoda, vínko. Píšu to vždycky, ale má to tu pro mě vždycky takovou zláštní pohodovou atmosféru.

Další den už míříme do Blechmaueru. Vybrali jsme novou cestu z loňska, kdy jsme ji viděli s Ivanem. Gleber Oktober – 375 m 7+ (7-). Celkem nám to zabralo 5,5 hodiny. Namlsán 8+ ze včerejška tajně doufám, že by šlo OS, ale těžce jsme se spletli. Bruno tvrdil, že takovou 7+ ještě nelezl ?. No nic možná příště. Po nemoci přenechal první konec mě, tak jsem si zalezl.

Víťa přelézá v Adlitzu nějaké 8+.

Další den jdeme do stinné stěny nad tunelem, cesta Toy Machine. Bruno se opět váže na druhý konec, tak mi nezbývá, než to vytáhnout celé. Hned v první délce šedivím, říkám, co to jsou za chuje, tak to NEodjistit. No hrůza. Jelikož je to traverz, tak je na tom Bruno stejně . Kluci odjeli autem do Adlitzu, tak si dáme pivko na chatě a projdem se.

hic a deprese v Adlitzu, cigareta v tom případě pomáhá

Poslední den už neplánujeme nic velkého a jedem do Adlitzu s klukama, kde už nikdo nic závratného nepředvedl a jedem dom.

Hore zdar

Roman