Řekněme, že řízením osudu jsem nevyrazil na Kalymnos a tak jsem vymýšlel náhradní plán. A podařilo se mi zbantovat Brunka s Víťou, že si zopakujeme skoro na 3 roky přesně skvělou akcičku v Italském Ceredu.

Trošku problém, jako většinou, je s dopravou. Víťa, ač již několikaměsíční majitel nového vozu, si ještě nestačil vyřídit zelenou kartu a dále se vymlouvá na nějaké vážnější závady na voze, které mu nedovolují vyrazit na delší tratě, takže jeho Berlingo padá. Bruno, taky nevím už proč, nemůže využít vozu Zuzky, tak to zbývá na mě, toho co nikdy žádné auto neměl a zřejmě mít nebude. Zachránila nás sestra Verča s rodinou, oželí na 5 dní jednoho ze svých ořů. A můžeme tak vyrazit.

opravdový nečas v Ceredu

Předpověď není valná, ale říkáme si, že vždycky je to ve skutečnosti lepší, než píšou, tak doufáme.

Vyrážíme celkem pozdě, takže spíme cestou. Těsně před cílem trochu bloudíme v horách, protože příjezdová cesta je zavřená, upadla jim do údolí, autor - vodní eroze. Po pár marných pokusech necháváme auto u závory a jdeme pěšky. Z kopce se to jde, ale zpátky to bude dřina.

A už jdeme na to. Je krásně, sluníčko, azuro, ale jak neustále kritizuje Víťa, vedro. Víme z minula, že Ceredo je tvrdé, ale za ty 3 roky jsme zapomněli jak. To nám moc nepřidává, protože za deset dní máme jet do špáňa a mysleli jsme, že máme natrénováno. No, ale i Víťa kromě 2 7a+ zaznamenal debakl ?. Dnes to bylo jen na pohodu, ještě musíme objet kus hor, abychom se dostali na náš spací flek.

Večeře, vínko, pohoda. Začíná krápat. Abychom se nemuseli mačkat v mém stanu 3, tak ho přenechávám těm dvěma a sám zalézám do žďáráku.

výlet ve znamení deště

K ránu přestalo pršet, takže můžem normálně posnídat. Po příchodu do skal a jedné rozlezové cestě však přichází pěkná slota. Fakt děs, jen Víťa si lebedí, jaká je fajna lezecká teplota. S Brunkem si vybíráme převislé cesty, kde se jakž takž dá lézt. A nakonec tam pošleme nějaké to 6c+. Víťa zas nějaké 7a+. Ale kde je do jeho obvyklých 7c, že? :-) No nic. Jak říkám, tvrdé to tu je, tvrdé.

Prostě celý den leje a večer se to nemění, takže noclehárnu jsem přesunuli na asfaltovou cestu, kde rychle večeříme a špatnou náladu se snažíme zlepšit doušky vína. V noci leje jak sviňa, vím to, bo spím zas ve žďáráku a chvílema se budím, protože se dusím.

náš bivak

společné foto po 3 letech

Ráno, neprší. Mlha všude vůkol. Dnes máme rest. Shodujeme se, že Cereda bylo tak akorát a klidně se přesuneme do Arca na tradiční pizzu a už tam zůstanem. Další zastávkou je Lago, kde se koupu jen já, Bruno mě sleduje ze břehu. Když jsem hezky namydlený, vyřítí se zpoza rohu policejní člun a už se hrne k mně. A sakra. Rychle se opláchnu, ať je příliš nepopudím a už jsou tu. Trochu couvám, ať do mě nanerazí. A už italský policista stojí na přídi a snaží se něco v té jejich hatmatilce. Anglicky se nějak domluvíme, že nejsem ten koho hledají. Nutno podotknout, že plavky jsem nechal na jaře v Koperu u supermarketu a vodu mám lehce na kolena. Nevím čím to, ale kolegovi se nelíbí co vidí a dává mi najevo, že takhle teda ne. Tak teda musím z vody.

já a italský carabinier při diskusi

A co na to Bruno? Dost dobře se baví a tajně si hraje na paparaziho. O tuhle veselou historku je Víťa ochuzen, fláká se u auta.

Většína lezeckých obchůdků, na které jsme se těšili, jsou v neděli zavřené (nejsou totiž velikonoce), takže jdeme prozkoumat Monte Baone, jak to tam vypadá. Večer pizza s Legrandem. A v noci zase déšť a žďarák.

Víťův kancl

Pondělí ráno. Dějou se věci. Víťa na parkovišti zřizuje svou kancelář a domlouvá kšefty. Příkladnný pracovník, měli bychom si z něj vzít příklad. Stihne to vše tak tak, dochází baterky v notebooku i telefonu. A můžeme vyrazit lézt. Cílem je La Gola, kde je příjmně, totiž téměř ani noha, to nebyva. Zase se kazí počasí. I když jsme se přesunuli z tvrdého Cereda, pokračujeme v nevýkonech. Zachraňuje to jen náš pracant Víťa.

Víťa v jeskyni v La Gole

Večer při vaření, jako již tradičně, začíná pršet. Další deštivá noc. Ráno volíme něco blízko, ať můžem vyrazit brzo domů. Nemůžeme se rozhodnout, nakonec volba padne na Bassilandii. Špatná volba. Bruno v rozlezovém 6a+ ztrácí poslední zbytky sebevědomí a jde do Sarche na pivo. My ještě dáme 2 cesty, vylezivší sluníčko se do nás opře a je to. Jdem dolů a domů.

Jediné co nám může spravit náladu je, že na Kalymnosu byl letos každý, ale v Ceredu nikdo :-).

Roman