Tak původní plánovaná dovolená do Francie letos nějak nevyšla, a tak se rozhodujem s Brunkem, že zkusíme Vltavskou žulu, Labák a Zillertal. Labák padá kvůli počasí, tak zbývá žula a Zillertal. Přidává se Peťa a Maky s Čertem.

Vyrážíme sice za jemného deště, ale po cestě se počasí lepší. Dorážíme na Roviště (Vltavská žula), což je ta největší řiť světa, jaká může být. Zůstáváme v kempu v chatce - ta vychází pomalu stejně jako stan, protože spát tam venku nebylo moc kde. Já s Brunkem jedem ještě do Nových hradů za našima a kluci jdou obhlídnout terén. Vracíme se další den a zjišťujeme, že kluci pili vínko až do 3 do rána. No Brunek taky ráno nevypadal zrovna, že by byl schopný řídit zpátky do kempu :-) Takže posnídáme a jdem do skal.

Bruno na Rovišti

Brunek vybírá sektor, kde už jednou byl - El Krakonoš. Fakt fajn lezení, nic se neláme a cesty paráda. Jen já jsem potkala po cestě ve spárce (naštěstí) spícího netopýra. Ale podle mého si tu zaleze každý. Já s Peťou sme lezli Pro Borynku VI-, Malý dny VI+, Dlouhý noci V+ , Vltavská cesta VI atd. Všechny si nepamatuju a deníček si nevedu... A Brunek s Makym lezli Česká cesta VII, Duševní azyl VII-, které jsme zkoušeli s Peťou na druhém. Toť vše z prvního dne z lezení, co si tak matně pamatuju .... Po lezení jdem zkouknout ostatní sektory a při návratu najdem fakt kupu hřibů a bedel. Já našla úplně největší bedlu. Takže jdem hledat lomy na koupání (pravda, že ten, který jsme našli moc čistoty nepobral, ale kluci neměli problém) a pak smažit hřiby. Samozřejmě na smažení nic nemáme, a tak jsme u jedné chaty dostali vajíčka a v kempu jsme u takových oplácaných kempařu vyptali další vajíčka, olej, mouku a strouhanku.

na vodáckém výletě

Další den byl plán jít lézt do sektoru Highlander, ale pražilo tam slunko. Takže jsme skončili na Krakonošovi. Udělalo se pár lezeckých fotek předsedovi, polezlo se a večer se šel hledat další lom. Našli jsme ho a byl čistší než ten včerejší. Už nevím kdo prohlásil, že o restdayi si můžem půjčit loďku a projet se po Vltavě a zjistit, kde je to lezení z vody.

Takže se další den vydáváme na loďky. Já s Brunem máme kánoi a Maky s Peťou a Čertem pramici. Brunek a já jsme byli podstatně rychlejší než kluci. Dorážíme k sektorům, kde se leze z vody. Vylízáme na skálu a čekáme na kluky. Taky vylízají a Čerta nechávají na lodi. Když se ale chcou vracet, mají malý problém. Maky už je v lodi a Peťa nastupuje za ním a v tom se Čertovi asi zachtělo plavat a vyskočil z lodě. Ale asi zapoměl, že je uvázaný k řetězu lodi, takže se začal oběšovat, převracet loď a nemohl ani plavat, protože byl uvázaný nakrátko ... Tak ho Peťa zkoušel horko těžko dostat zpátky. Přes všechny zmatky se to povedlo. Peťa skončil mokrý a chudák Čert se třepal ještě 10 minut potom. Škoda jenom že se to nenatočilo ... Zpátky jsme se vraceli s deštěm v zádech, ale stihli jsme to a rozhodli jsme se, že změníme místo a pojedem do všema tak vychvalovaného Zillertalu.

Zillertal

Dojíždíme pozdě v noci a uleháme někde poblíž cesty. Ráno když se vzbudíme na nás mává a vyhání nás místní pastevec. Budíme ostatní a jedem dál. Posnídáme a jdem hledat sektory. První, který jsme měli vytipovaný je zavřený. Tak hledáme dál. Najdem po delší době díky nějakému místňákovi. Tady si ale všichni nezalezem a část je taky zavřená. Dojdem ještě do třetího sektoru, kde hrozí asi tak jedinná cesta pro nás slabší. Tak se snažíme přesvědčit Makyho ať se jdem kouknout ještě i jinam. A asi jsme dobře udělali. Našli jsme sektor plný lidí (Ewige Jagdgrunde) hned u řeky s cestama buď lehkýma, nebo těžkýma a nic mezi. Ale i tak byl moc pěkný. Polezem pár cest (spárky a tření) a déšť nás vyhání. Sjíždíme do Mayrhofenu a opět spíme v kempu. Ale to byl kemp - bazén, sauna, infrasauna, fotbálek, ping pong. Tady zůstáváme. Ale nevíme co další den. Maky se snaží najít rozumný sektor, ale jedinný rozumný je ve 2000 m.n.m. Sektor Knorren měl zlepšit pověst lezení v Zillertalu.

Takže ráno vstáváme a jdem na lanovku. Bez ní bychom tam šli asi celý den. Lezení v super místě. Akorát trochu připomíná Štramberk. Všude kolem sjezdovky a padáčkáři. Tak lezem. Dáme pár cest, já s Brunkem kratinkou ferratu a musíme stihnout poslední lanovku v 16:15. A jedem dolů, kouknout po městě a do kempu. Kluci jdou do bazénu a později vystřídat co největší množství hospod. Další den prší a přejíždíme do Arca, kde má být podle naší rosničky předsedy nejlepší počasí.

Je vidět Zuzčin kladný vztah k alkoholu

Všichni očekáváme že obchody v Arcu jsou otevřené v neděli celoročně a ne jenom o Velikonocích. Takže jsme se vypekli a těšili na nákupy předčasně. Tak aspoň dáváme pizzu a jedeme teda na naše spací místo, kde začíná pršet. Ráno se to naštěstí vybralo, ale nákupy jsou přednější a skály přece musí uschnout. Tak se jde nakupovat. Dneska jen obhlížíme. Po obchodech jedem do oblasti L´Orto, kde jsme byli o Velikonocích. Jedna z mála oblastí ve stínu, kde si zalezem všichni. Já jsem si vylezla cesty, co jsem o Velikonocích nedolezla, Brunka rozbolelo zápěstí, takže lezl na pohodu a Maky lezl s Peťou, který měl taky bolavé zápěstí.

Další den jedeme do Val d'Algone. A dobře jsme udělali, protože bylo zas vedro. Já si zkouším 6a+, Brunek potom vylízá 6b-čka, se kterýma měl na jaře problém (Sfinga atd.). Pozpátku dáváme v autě vínko, druhé už Brunek odmítá, že mu nechutná. Tak pokračuju jenom já s Peťou a za chvíli na Brunkovo upozornění, že zas budu jak šmejd toho nechávám taky. Asi měl pravdu, protože když jsme měli chodit po obchodech tak se mi tak nějak hlava vznášela. Pak se už jen vykoupat lagu. Čertovi se do laga moc nechce ale byl donucen:-) Krutý to život podvyživeného a anorektického přerostlého pejska pod rukou krutého pána. Po koupání jedem zpátky.

Další den jsme rozhodnutí jet domů, takže kluci jdou lézt do La Goly a my s Brunkem jdem vybírat boty. To nám chvilku trvá. Potom jedem za klukama polézt ze dvě cesty, vykoupat se v Lagu, uvařit a jet domů.

potapěči

Cesta byla v pohodě a domů dojíždíme v pět ráno. Dovolená byla fajn, jen nevím, kde se vzala pomluva, že je Zillertal super na lezení. Na bouldry a ferraty možná, na lyže a kola super. Možná jsme neobjevili něco proč o tom tak všichni básní. Káždopádně pokud člověk neleze aspoň sedmy na pohodu tak si to tam asi moc neužije. Ale co se žuly týká, tak je to moc pěkné lezení, které jde všelijak zpestřit ať už loděma, nebo výletama.

Zuzka