Nabitý víkend v Tatrách
Gerlachovský štít a Velická stěna

19 .- 21. srpna 2011
Tomáš Obtulovič a Ondřej Bárta

Předpověď počasí na nejenom předposlední srpnový víkend byla více jak luxusní. Jasno několik dní. Po minulém víkendu, který jsem strávil nakonec v Höllentalu, přestože v Tatrách bylo nakonec polojasno a zcela bez srážek, bylo o výletu k našim východním bratrům jednoznačně předem rozhodnuto. Za parťáka jsem tentokrát měl klučinu z Ostravy, kterého jsem potkal na jednom z mých promítání. Na podzim plánuje cestu do Nepálu, a tak několikrát žádal o radu. Poprosil mne, zda by se nějaký víkend nemohl k nám přidat. Nikdy nelezl, návštěvu umělé stěny nepočítám, poskromnu zkušeností z Alp. Jevil se fajn, a tak nebyl důvod, proč s ním nevyjet do Tater. Navnadil jsem jej, že bychom se mohli podívat na Gerlach a podle toho, jak se mu povede, podnikneme další výlet.

Litvorové sedlo

Pracovní náplň akci ořezala na víkend. Během týdne jsem opakovaně volal a žadonil o ubytování na zrekonstruovaném Sliezskem domě, ale bylo zcela obsazeno a prosby nepadly na příliš úrodnou půdu. Ale měli jsme štěstí. Z letního tábora horolezeckého oddílu Tatran Havířov se odhlásili dva lidičkové, a tak jsme nakonec měli kde složit hlavu.

Ondra na hřebenu Martinka

V podvečer jsme přijeli do Tatranské Polianky, odkud nás po zaparkování před závorou asfaltky vyvezli na Slezan. Cestou reflektory Dusteru provětraly malé medvídě. Hned prvotní pohled na opravenou budovu a interiér chaty, pardon, nově hotelu, mne velmi překvapil až šokoval. Kdeže jsou ty chladné a nepřívětivé interiéry toho betonového monstra, které jsem znal z předchozích let? A ta nepříliš ochotná obsluha? Dnes je tomu úplně naopak! Naše schránky jsme složili do komfortního mezonetového apartmánu. S Ondrou jsem se domluvil, že jej v sobotu vezmu na vyhlášenou hřebenovku Martinka vedoucí na Gerlach. Arnošt mi sice rozmlouval vzít nováčka hned na takovou túru, ale z Ondry jsem měl dobrý pocit. Před půlnocí absolvoval první lekci víkendového horolezeckého kurzu. Perfektní zvládnutí osmičkové uzlu si osvojil brzy. K tomu na základě zkušeností práce s osmou jsem mu ukázal práci s kyblíkem BD Guide. Nabalili jsme se a šli spát.

Tomáš a Ondra na Gerlachovském štítě

Martinka je krásný exponovaný hřeben vedoucí zezadu velkým obloukem přes několik štítů a věží na Gerlachovský štít 2.655 m. Měl jsem informace, že túra je velmi dlouhá a na hřebenu může člověk pěkně pobloudit. Obtížnost je v průvodci psaná II. - III. Pokud se však poctivě hřeben kopíruje a lezou se všechny věže, pak je to za IV. Nástup na hřeben může být už na Polském hřebeni a nebo za Velickým a Litvorovým štítem v Litvorovém sedle. Tím se ušetří cca 1,5 hodiny. S ohledem na Ondru jsem se rozhodl pro nástup z Litvorového sedla. V průvodci Gálfy - Luczy je túra psaná na 4 hodiny. V pět jsme posnídali (snídaně formou švédského stolu je v ceně ubytování) a patnáct minut před šestou jsme vyrazili na kopec. Bez větších obtíží jsme se dostali asi za 2 hodiny do Litvorového sedla. Tady řádně foukalo a ve stínu bylo dost zima. Oblékli jsme si sedáky a lehkým dvojkovým terénem vyrazili nahoru. Ondru jsem ze začátku kontroloval, jak si počíná při lezení. Ale šlo mu to dobře. Někdy byl průstup skalními bloky na hřebeni ne zcela jednoznačný. Obhlídl jsem tak terén a posléze nejsnazší cestou jsme pokračovali dále. V jednom místě jsme asi po hodině trochu zakufrovali, když jsme se dostali asi pod desetimetrovou kolmou stěnku. Ondra měl tendenci lézt dále, ale musel jsem jej přibrzdit, protože stěnka již obnášela čtyřkové lezení a expozice do Velické již byla řádná. Následovala další lekce horoškoly. Štand a postupové jištění, které se musí kompletně vybrat. Vytáhl jsem stěnku a pokračovalo se dále. Lehké úseky jsme šli nenavázání, některé jsme lezli kontinuálně a Ondra sbíral zanechaný materiál a ty více lezecké a exponované jsme odjistili. Na tuto túru jsem s sebou vzal třicítku jedničky, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. Ideální délka. Jedno místo hřebene nás trochu přibrzdilo. Někde v oblasti Litvorových věží. Čtyřmetrová hladká plotna do zářezu, kam jsem Ondru spustil a já posléze slanil. Asi se měla obejít. Ondra si rychle osvojil základy, co má dělat, když doleze ke štandu. Občas podotkl, že jej vleču jako ovci, ale na to jsem mu musel oponovat, že jsem túru nikdy předtím nešel, a proto je třeba pospíchat. Když jsme uviděli Zadný Gerlach, zkontroloval jsem čas a zavládl ve mne vnitřní klid. Počasí přálo. I vítr ustál. Šlo to dobře i dál. Na Zadném Gerlachu jsme se ani pořádně nerozkoukali a závěrečné metry na nejvyšší vrchol jsme měli za sebou. Až jsem byl překvapen. Po předloňském výstupu přes Velickou próbu sólo jsem tady opětovně stál. Bylo 13 hodin! Ondra neskrýval otevřenou radost. Zasloužená siesta. Opatrný sestup přes Batizovskou próbu do doliny. Na posledních položených řetězech na Ondrovo přání jsem jej naučil slaňovat. Zrelaxovali jsme v dolině s výhledem na pleso pod námi. Čas se téměř zastavil. Pohodovým tempem jsme došli na chatu, kde jsme pivem a dobrou večeří završili dnešní povedený den.

Dole v Batizovské dolině již vysmátí

Po nabité sobotě jsem na neděli plánoval Kuttyho plotny na Batizovský štít. Ale odradil mne dlouhý nástup. Pro Ondru by to už bylo asi moc, co se týče horolezeckých dovedností. Jako alternativní cíl s pohodlným nástupem jsem vybral Velickou stěnu a cestu Cez výlom V v západní stěně. I tak řádný křest pro Ondru, který na skalách nikdy nelezl! Michal Kleslo s dvěma parťáky měl vybrán jihozápadní pilíř IV. Ale netrefili nástup. Společně jsme se potkali pod naši cestou. Dle topa se mělo dvojkovým žlabem dolézt až do sedélka, ale já jsem do něj dolezl zleva 50 metrovou délkou za IV. nebo V., ve které jsem našel jednu echt starou skobu. Velmi ostrý horolezecký začátek pro Ondru. Prý první délka originální linie. Za sedýlkem je již cesta na stanovištích osazena borháky a vcelku dobře čitelná. Michalovi kamarádi se rozhodli nepokračovat. Přidal se tak k nám na druhém prameni. Mně se tak na prvním konci lezlo o mnoho klidněji. Nádherné lezení v pevné skále na cca 350 metrech nepočítán nástupový dvojkový žlab. Pětkové místo je osazeno třemi skobami. Na posledním štandu jsem se potkal s další dvojkou, která pobloudila v cestě Gálfy - Urbanovič. K mému překvapení mi sdělili, že už jsem nahoře a zbývá poslední lehká délka na vrchol. Michal i Ondra si cestu pochvalovali. Ondra dlouho nedokázal uvěřit, že něco takového vylezl. Sestup v krásném slunečném odpoledni byl po Granátové lávce k chatě. Na terase jsme si pochutnali na zaslouženém pivu, naplnili před odjezdem své žaludky na několikachodové večeři a po 19 hodině se rozloučili a sjeli dolů do Polianky. Cestu domů v úseku Mikuláš - Žilina nám znepříjemnila děsná zácpa, kdy jsme hodinu jeli (nebo stáli) jen na dvojku.

Ondra v poslední výlezové délce na vrchol Velické stěny

Tomáš Obtulovič ml.