Höllental a Adlitzgraben

20. - 22. 5. 2011
1. auto - Roman, Petra, Ivan, Pavlínka
2. auto - Bruno, Zuzka a Ostraváci Palous s Petrou

Začátky našeho plánu nevycházely úplně podle našich představ. Roman chtěl být v cíli za 4 hodiny. Nepovedlo se, celková doba jízdy 4 hodiny 2 minuty a Bruno nás vítá se slovy, že víno už vypili. Naštěstí jsme všichni dobře zásobeni, takže byl tento problém vyřešen.

Petra má dnes premiéru

Druhý den vyrážíme celkem brzy, protože odpoledne má pršet. 2. auto směr Adlitz a my na vícedélkovou cestu. Po příjezdu ke skalám ale zjišťuji, že jsem v kempu nechala lano, na kterém jsem si ráno posedávala, takže Roman dravě startuje motor a vrací se pro něj. Zodpovědně, aby nám do cesty nikdo nenalezl, se já, Petra a Ivan vydáváme napřed s tím, že Roman dojde. Jdeme, jdeme, ale nějak se nám to nezdá. Těch zákrut je nějak moc. Když po půl hodině docházíme zpátky k autu, máme z Romana docela strach. Je vážnější než obvykle... Nakonec volíme správnou variantu a kolem deváté se dostáváme pod nástup naší linie. Za kopečkem už je hromada černých mraků a údolím se slabě rozléhají hromy. Lezem s přicházejícím deštěm o závod. A představte si, žádný na nás nepřišel.

Ivan je již ostřílený borec

Po poledni se stavujem v kempu, ale nikde nikdo, tak vyrážíme do Adlitzu. Všude kudy jedeme jsou mokré silnice, pod skalama v Adlitzu se dokonce válí obří kroupy a je tam zima na čepici. Dáme koulovačku a hurá na skálu. Naštěstí krátce po našem příjezdu zas vychází sluníčko a my si tak můžeme dopřát ještě dvě pěkné cesty. Ivan už nás jen obdivuje, protože zrovna není ve své kůži! Přestože náš ranní start nebyl příliš přesvědčivý, nakonec den vyšel nad naše očekávání. Druhá půlka zájezdu bohužel takové štěstí neměla a když dopoledne v Adlitzu promokli na kost, vydali se už jen na procházku kolem řeky. Večer se koná příjemné posezení s jedním nepříjemně chutnajícím vínem.

je šedo, čekáme, kdy to spustí, nespustilo

Druhý den Bruno a spol. dávají další pokus a vyráží znovu do Adlitzu, my opět míříme na něco delšího. Tentokrát balíme pečlivěji a nic nám nechybí! Počasí se dnes bát nemusíme. Prostě ideální podmínky! Kolem půl čtvrté jsme v zpátky v kempu. Dáváme koupačku v řece, balíme a tradá domů.

co se jí tak asi honí hlavou?

Poděkování patří Petře za skvělou bábovku, kterou nám upekla. Romanovi, který nás domů dopravil za 3 hodiny 54 minut a Ivanovi jako spolulezci.

Večerní pohoda s vínkem

Sláva nazdar výletu! Těším se na další!

Pavlínka