Se sportovci v Höllentalu

Bruno přišel s nápadem zajet zase do Heloše. Taková nabídka se musí využít. Dva měsíce jsem nelezl kvůli zánětu šlach, minulý týden poprvé na Maníně, tak to nemůžu čekat zázraky. Proto beru s rezervou Brunovy smělé plány, že 1 den pohodka s holkama a pak spolu něco echt.

Pátek. Jedeme. Na parkovišti celkem málo lidí, vzhledem k tomu, že má být krásně.

Sobota. Vybírám nový sektor - Grossofenturm, ne tak nový, jako spíš námi nikdy nelezený. Vybírám pro nás s Peťou cestu Rad der Sonne (7+ (6+ obl.)) a Bruno nějaké 6+ vlevo.

Stěna je na sluníčku, a to dneska peče fest, až je to celkem mazec. Nastupujeme současně. První délka a hned těch avizovaných 7+. Převisek, špatné nohy, daleko chyt. Pro Peťu špatná kombinace. To nic, ale vedle se dějou věci. Bruno si nechává poslat šáhlo, jelikož ani jeho pískařská expreska speciálka nepomohla. A pak se zastavuje 3 m od štandu nemůže se hecnout. A podržte se, nechává to na Zuzce, ta končí o metr výš. Verdikt - jedou dolů a čekají v lese na nás. My to nějak v tom vedru nějak vysupíme a vyhekáme nahoru a jedem dolů. Pěkná cesta. Bruno posléze komentuje: "Sedím v lese a slyším ze stěny hrozné zvuky připomínající staré dobré německé porno. Co to? Kdo to? Co se děje? Jdu se podívat a co nevidím. Peťka. A jen leze. Tak jdu zklamaně zase do lesa".

Ano je to nový fenomén. Německé porno ala Peťka. Kdo neslyšel, neuvěří a nepochopí. Ale hoďte sebou, pracuje na devokalizaci svého lezení.

Jsme dole, čas dobrý, co teď? Bruno má jasno, že na to jebe, ať je hodím k lanovce, že se projdou dolů ke kempu. Hm. OK. My jedem k tunelu na Wachthütelturm, a že si dáme klasiku Weichtalwichtel 6 + (5+obl.). Kdysi jsme to lezli s Česťou a ztratili se.

První délka zdá se těžká, na 6+, sedím příliš často. Petra si to taky neužívá (nebo užívá??:)) Hledáme další směr. Nemůžu se srovnat s nákresem. A už to vidím, už tehdy jsme už nastoupili blbě. Bylo to 7+/8-. Ohledně své formy jsem hned klidnější :). Určuji tedy správný směr a jdem na to. Ale vleče se to, dlouhé. Petra toho má za celý den tak akorát a nahoře je grogy i když to nepřizná a tváří se, že by si to dala klidně ještě jednou. Teď ještě 4 slaňáky a jsme na zemi. Čas notně pokročil, ještěže jsme Brunovi nechali jídlo ve stanu, tak nestrádali a pivo pořídili v hospodě.

Neděle. Volíme Klobenwand. Bruno&Zuzka jdou do klasiky Nix für Suderer 6. My jsme chtěli D`Oide wurzn 7- (5+ obl), ale byla tam fronta, tak jsem zvolil novou (z jara) a tedy ještě neznámou cestu John Wayne der Alpen 6+ (obl.6-). To jsem ale tehdy nevěděl, takže jsme šli OS, jak má být, vedly nás jen nýty. 6 celkem výživných délek.

A vedle se dějou věci. Nevím proč, ale Zuzka leze s hrozně těžkým batohem. Ten Bruno hned první délce tahá k sobě a leze s ním. Ztrácíme je z dohledu. Nahoře čekáme. Hodina. Nic. Dolezá dvojka a že slanili dolů … Hm. Jdem k autu.

Tu už se kření ti dva. Bruno byl s tím báglem strašně hyn, tak to zabalili délku pod vrcholem. To se jim ten víkend pěkně lezecky vyvedl.

V kempu okoupat, sbalit a domů.

Hore zdar

Roman