Červencové svátky

1. – 8. 7. 2011
Přečkos, Stoly, Maky, Mína, Petra, Roman

Tradicí by byla Frankenjura. Jenže svět se mění. Bruno akci odvolává s tím, že musí do práce a nemá peníze (což už ale není omluva, to je permanentní stav :). Takže jsme s Petrou sami. Jede sice Víťa aspol., ale to je jiný level, se kterými bychom se neshodli na sektoru. A třetí auto horolezců chce za každou cenu do Dolomit a v něm 4 M - Martin, Marek, Maky a Mína.

Volba padá na Dolomity s horolezcama. Dva dny má být jakotako a pak se uvidí, přesun někam do Rakous, něco prozkoumat, objevit.

4M jedou brzo a o půlnoci uléhají za Toblachem. My pozdě a navíc kupujeme přilbu v Olomouci, takže jsme za občasného mikrospánku ve 4 ráno pod Cinque Torri. Už svítá.

4M se dělí na bouchače – M+M a pohodáře – M+M. My lezeme s pohodáři na Torre Grande cestu Südgipfel V. Bouchač Maky však ve své cestě ztrácí, jako obvykle, směr a pak i nákres cesty (ty jsou mu stejně evidentně k ničemu...) Ale lezou v protisměru padajících kapek a dostávají se nahoru. My cestu podle předpokladů neztrácíme a jsme nahoře. Jen sestup trochu hledáme.

Dnes to nepřeháníme a jdem na procházku. Večer se přesouváme k Rif. Dibona. Zítra je v plánu Tofana di Rozes. Pohodáři první pilíř a bouchači cestu Aspetando la vetta VII.

kdo by neznal - Cinque Torri

Neděle. Dnes dostává do ruky nákres cesty Mína, aby ho neztratili. Bohužel cestou na něj přišla potřeba a jiný papír nebyl po ruce, takže nákres padl za vlast a vyšší cíle (či nižší reflexy).

Už jsem to lezl, ale je to pěkná dlouhá klasika, tak proč ne, navíc si na nic jiného s Petrou netroufám. Pod nástupem jsou už 2 dvojky, což vypadá dobře (předloni to bylo horší). Petra chce mermomocí na první konec, což mi na klidu moc nepřidává. Ze začátku zima, pohoda, krása, po té se ale zezadu hrnou nějací rychlíci a předbíhají, čímž dost kazí dojem a požitek z cesty.

Mára se Stolym - první pilíř - Tofana di Rozes

Na polici se potkáváme s bouchači. Svačíme. Ještě 5 délek (celkem 13) a jsme nahoře. Čas nic moc. Díky předbíhačům šest a půl hodiny.

Z Absurdistanu minulý týden mě bolí ruka, přetížené předloktí, a horší se to. Bojím se zánětu šlach.

to samé - Petra doléza třetí délku

S Makym máme sraz na chatě, kam ale netrefí, takže se potkáváme až dole v suťovisku. Má prostě vrozený smysl pro orientaci :)

Počasí má zítra ještě do odpoledne držet, takže volíme opět 5 torri. Pohodáři vylezou 2 a 3 cesty, bouchači zapytlili v jedné a nedolezli. Má to cenu dál komentovat? :)

Maky na vrcholu

Začlo mi vrzat v ruce. Diagnóza je jasná – zánět šlach, takže lezení pro mě končí.

Odpoledne se kazí počasí a začíná pršet a v dáli bouřit. Co s načatým večere? Maky nás přemluví, až na Přečkose, na Stupida. Dvě hoďky uběhly jako voda a vítězem je Mína díky živému štítu Petře.

dehydrovaný Maky

Ráno je krásně, pospáváme. Co dnes? Já nic. Kluci vymýšlí normálku na Cimu Piccolu, ale je mi jasné, že se to časově nedá rozumně stihnout, navíc, když má zase odpoledne bouřit. Ale jedem na Auronzo. Tam to všem dochází, že to už cenu fakt nemá, tak jdem okružní trek kolem Cim. Maky je z nich úplně vedle a teď nebudeme poslouchat nic jiného, než jeďme na Cimy.

Marka je těžké ve stěně najít - schovává se

Marek chce dom, Maky ne. Odjezd vítězí. Maky ještě udělá bramboráky, které slibuje od neděle a zůstáváme sami. Co teď? Alesh posílá předpověď, že by to mělo ještě den dva vydržet.

pohoda na vrcholu

Ve středu jedeme na Passo Falzarego do sektoru Sass di Stria, kde Petra vyleze 13 cest (6a OS) a ještě kouknem do Crepe de Oucera Bassi, kde dá ještě 3 kousky.

Večer přijde bouřka jak hrom, tak jsme nuceni postavit stan. Ráno se vše odpařuje, převaluje se mlha a je jasno, že už bude jen hůř. Jedem opět do Crepe de Oucera Bassi. Lehké cesty jsou vytečené, takže se Petra trápí v 6a+, pak na druhém nějaké 6bka na doražení a má dost.

pohodka v lehké cestě

Prozkoumáme sektor Crepe de Oucera Alti a vyrážíme směr Rakousko. Chci prozkoumat oblast Arena pod Glognitzem. Přijíždíme sice za šera a po bouřce, ale je to impozantní. Těžké jak hrom, ale pro bouchače jako stvořené. Víťa by si lebedil. Ještě přesun do Kaiserbrunu a jdem spát.

Vybírám sektor č. 1 Losenheimer Wasserfall. Jsou tu krátké lehké cesty pro Petru. Pěkné prostředí, ideální pro pohodové či začínající lezce, kde 2 metry od Vás teče vodopád.

indián Mína ve válečných barvách

Je pátek a do Heloše určitě míří spousta lidí, tak chci utéct. Volba padá na Hohe Wand, byl jsem tu před drahně lety s Česťou. Navíc nový průvodce dává tušit ohromné možnosti. Vybral jsem lehký sektor 57 - Wandeck Klettergarten, kde si Petra užije v šestkách, vypadá celkem na kaši. Tak velím ústup.

Musím říct, že jsme tuhle oblast ještě nedocenili a bude třeba se jí pověnovat více.

tohle se nikdy neokouká

Už jen pojíst a jedem domů. Zítra jsem naordinoval Petře ještě Súlov, aby měla plnou lezeckou dovolenou. Já aspoň nebudu muset myslet na to, že si ještě nějakou dobu nezalezu.

passo Falzarego - sektor Sass di Stria

Hore Zdar

Roman