Konečně přišel týden, kde ve výkazu práce místo písmeno "R" figuruje písmeno "D". Jak dlouho jsem plánoval výlet do Chamomix, už raději nechci ani vzpomínat. Ještě před odjezdem jsem žhavil linku Havířov - Brno a ubezpečoval, že následující týden bude v celé Evropě jasno a nebe bez mráčku, ale Zbyňa byl skeptický. Škoda. Jako alternativu jsem měl lyžovačku ve Val di Sole s bezva partou, která se nakonec ukázala jako dokonalý duševní relax s úžasnými lidičkami. A počasí? Celý týden azůro! Nepamatuji si, že bych celý týden v Alpách lyžoval pouze v softshellové bundě! Italské Alpy jsou bohužel trochu z ruky, ale cestu kompenzuje taková ta jižanská pohoda. "Kapůčo", Apperelspritz, Apfelstrudel po polední na Chalet Fiat nebo Rifugio Graffer mezi stěnami Brenty nad mondénní Madonnou di Campiglio je prostě a jednoduše velmi příjemné.

Cima Grosté 2.898 m s linií výstupu

S sebou jsem si přivezl i skialpy, jen nikdo jiný je bohužel neměl. První den v Peju ležící v masívu Adamello-Presanella ve třech tisících metrech jsme si užili solidní offpiste, protože před příjezdem ve vyšších polohách napadlo 30 až 40 cm slušného prašanu.

Po první lyžovačce v Madonně pod sedlem Passo del Grosté v Brentě nebylo vyhnutí, abych nepodnikl nějaký skialpový výlet. Nemá cenu rozebírat, zda se má nebo nemá na skialpy chodit osamocen. Nemá.

Cima Falkner 2.859 m

Přímo ze sedla Passo del Grosté 2.442 m je nádherný výhled na věž Cima Grosté 2.898 m, v jejíž severovýchodním úbočím vede široký žleb ústící v sedle těsně pod vrcholem. Do žlebu během dne sluníčko téměř nesvítilo, sněhové podmínky by v tuto roční dobu tak měly být dobré. Krom toho přítomná skialpová stopa svědčila o tom, že výlet bude asi populární. To však automaticky neznamená bezpečný. Poslední den jsem se konečně odhodlal vyrazit. Pokud by se mi sněhové podmínky při výstupy nezdály, vždy se můžu vrátit.

Nalevo Cima Sella 2.913 m, před ní Cima Falkner 2.859 m

Poslední metry žlebem stoupala velmi početná skupina a za ni několik málo opozdilců. Pohodlným krokem jsem došel ty na chvostu, dvě slečny neplánovaně jednu část stoupaly opakovaně a jak se ukázalo, byli to studenti střední školy z Madonny, kteří mají v rámci tělesné výchovy horské sporty a za 500 E ročně s nimi horští vůdci podnikají skialpové výlety, lezou po skalách, ledech, ferratách, učí je bezpečnému pohybu v horách. Kdo by nechtěl chodit do takové střední školy! Siestu v sedle s Brentou na dlani jsem si řádně užil. Zimní Dolomity mne od jiných hor překvapily svou pohádkovostí, jsou velmi malebné. S vůdci jsem vyměnil pár vět, byli fajn, holt Italové.

Pohádka s názvem Dolomiti di Brenta

Sjezd dolů se nabízel hned několika směry. Ve směru výstupu ve starém prašanu, na opačnou stranu jihozápadním žlábkem a jižními svahy pod Cima Falkner 2.859 m nebo odvážnější variantou velmi úzkým severozápadním žlábkem zaklíněném mezi skalami. Tato varianta vypadala hodně zajímavě, ale přeci jenom jsem byl sám a ani vůdcům se podmínky ve žlebu nelíbili, přestože měli původně v záměru se školáky jej slyžovat. Proto jsem sjel dolů na jih do údolíčka pod Cima Rome 2.837 m v jejích stopách. Sníh byl po poledni dík slunci enormně těžký a jelo s v něm obtížně i na lyžích se středem 94 mm. Vůdci se docela trápili na lyžích o mnoho užších. Holt pokud je sníh špatný, lyže nejsou ideální, krasojízda na plné bodové skóre z toho nikdy nebude a pokud tvrdí někdo, že je to možné, pak je trouba. A jsou takoví umělci!

Dole v údolíčku to byla hotová výheň. Zvlněným terénem ve vyšlapané stopě jsem pohodlně vystoupal zpět do sedla Passo del Grosté. Krátký výlet byl u konce. Bylo mi trochu líto, že jsem jej neuskutečnil dříve a neodkryl zdejší úžasné skialpové možnosti. Do zimních Dolomit se na skialpy rozhodně vrátím!

Kousek před sedlem Passo del Grosté 2.442 m, za zády Pietra Grande 2.936 m

Text, fotografie: Tomáš Obtulovič ml.

Poznámka: Dělat skialpinismus osamocen rozhodně nedoporučuji!