Alesh prohlásil, že by na podzim na týden někam vyjel. Takovou hozenou rukavici se nedalo nechat ležet jen tak. Časem se vykrystalizovala úžasná skupina - Alesh, Marek, Peťka a já.

Pátek odpoledne a 9 dní před náma, předpověď supr. Alesh hned v autě hlásí: "Jedeme na dovolenou!". První zastávka Arco. Přijíždíme nad ránem, tak lehnem na parkovišti v Nagu. Po krátkém spánku jdem na to. Nakupovat. Ale nic velkého se nekoná, jen Peťka pořizuje lezečky. Pak zpět do Naga. Žádná čísla, jen čistá pohoda a radost z lezení.

Na našem spaní přidali i kadibudku, takže luxus pro nás i místní.

Neděle. Po delším přemítání padá výběr na osvědčený Sysiphos. Na úvod sedím v 5c, Alesh utíká ze 6a. Zbytky formy jsme asi nechali někde cestou nebo co.

Alesh a jeho ocelové prsty v sektoru Sysiphos

Alesh volí taktiku, když nejde 6a, půjde 7a. A vyplatilo se. Je prostě dobrej. Nastává čas siesty, Mára vytahuje hamaku a válí se. Až odpoledne, kdy tu začíná být stín, přichází pár dvojek, ale i tak pohoda.

Pohoda po lezení s pivkem

Pondělí. Dnes je plánován přesun do Lecca. Průvodce jsem koupil už na jaře, tak to prubnem. Je třeba objevovat nové oblasti. Nejdřív ale vykoupat v Lagu a můžem vyrazit. Je to sice jen 180 km, ale mimo dálnice to chvíli trvá.

Lecco. Čekali jsme něco většího, ale toto? Je to šílené město. Mezi horama u jezera namačkána kupa lidí. Je to město tunelů, takže toho moc nevidíte, než jsme se nadáli v jednom jsme byli a vyplivlo nás to o deset km dál za městem. Utíkáme do hor. A celkem brzo podel průvočíka nacházíme klidný supr spací plac i s vodou. Jsme dost vysoko, takže večery jsou chladné. No večery. Alesh uléhá už před devátou, tak se vlastně žádné večírky nekonají.

Ještě jdeme obhlídnout vybraný sector Vaccarese. Je to kus cesty, v knížce to tak nevypadalo. Vracíme se za tmy, Mára už začínal být nervózní.

Ráno jdem na to. Lesy tu jsou lískové, tolik ořechů jsem v životě neviděl. Po třičtvrtě hodině jsme u skal, ještěže povětšinou po rovině. Jsou tu pěkné dlouhé cesty do 6b+. Vlezl jsem do jednoho 6c, ale vršek byl totálně umělý, modelovaný z cementu. Hnus. Nutno podotknout, že ve skalách my a jedna dvojka. Tak to má být. Alesh se shlédl v jednom 7a+ (krátké, umělé). Prý: "To mi puňdě". Tak to taky zkouším, ale nechytám se.

krápník a Petra - Erna

Ve středu jedem do zdejší výběrové oblasti - Erna. Opět my a jedna dvojka. Pěkné cesty, tvrdé. Mají tu jediný krápník, to nelze nechat bez povšimutí. Ale. Alesh s Markem ohrnují noc, a tak to zbývá na Peťku. Německé porno jak řemen, i okolní stromy se červenají, kluci se jen usmívají.

Alesh s Markem si dovolenou opravdu užívají. Žádný stress o čísla nebo počty cest. Dají 3 cesty, oběd, pivko, odpočinek a jdou zase lézt. Někdy bych to tak chtěl mít :).

spaní u Vaccarese

Jsme z toho tady trochu rozpačití, tak v restu rozhodujem, že se přesunem zpátky do Arca. Jedeme jinudy, přes hory. Hezčí, ale delší cesta. 5 hodin. V Arcu zajdem ještě na pizzu a spát.

Ráno přemýšlíme co dál, jestli zůstat tady nebo přejet do Cereda, jak jsme plánovali původně. Marek má cestování už tak akorát. Ale jedem. Orientace jižní, slunko v nejlepší formě, tak je to celkem mazec a schováváme se mezi stromy. Nejhorší je začít lézt na tom hicu. Ve skalách ale nikdo. Asi ví proč. My lezem na pohodu, Alesh vystrkuje růžky. Jeho heslo - kratke, previsle, uderne.

Marek, Ceredo a Yard Bird

Spíme v ledničce. Není to tak hrozné, jak s Víťou a Brunem před lety.

Alesh v tom samém

Sobota. Ráno je ve skalách najednou naval, Italové ví jak na to. Brzo ráno, kdy je stín, do 1 než se skála rozpálí a dom. Ne tak našinec, ten leze, co to dá. I tak jsme kolem 4 na šrot (kluci ještě dřív), tak to balíme a po večeři vyrážíme k Salzburgu, kde spíme u jezera. Mára potřebuje být doma dřív. Tu jsme v neděli ve dvě odpoledne.

Hore zdar

Roman