Já byl letos v Arcu? To snad ani není pravda, to je tak dávno a já mám psát článek. Beru na pomoc deníček a jdu na to.

Jako obvykle, vše je domluveno, s Brunkem a Zuzkou jedem. Jenže celkem pozdě zjišťujeme, že jejím autem tak max. do Adlitzu. Už se smiřuju, že pojedu na skialpy nebo budu doma.

pizza na náměstí

Ale tajemný Martin tají svůj stejný plán s Ulrišákem. Moc neprotestuje, sáčkujeme se jim do auta a je nás pět. Rakev pomůže.

kdo by si nevybral ...

Cesta je klasika, spíme pod plotnami. Všichni chtějí na Belvedér, já na něj však nemám nejlepší vzpomínky. Ale skutečnost je lepší a je tu pěkné lezení pro všechny. Naštěstí jsme tu brzo, takže když se tu nahrnou odpolední lezci, odcházíme.

Nákupy. Klasika. Oči přecházejí, ceny udivují, jen ta karta není nafukovací. Prostě byli jsme tu každý den a kupovali a kupovali...

Naše tradiční spaní se nekoná, je z něj staveniště, takže musíme něco najít. Daří se.

rest u Laga - surfaři - a fouká jim větřík

Páteční výběr padá na Red point wall, ale moc se jim tu nelíbí, je to tu těžké a tak vybíráme nový sektor v novém Martinově průvodci s názvem L`Orto. Navzdory, že je to novinka, je tu kupa lidí. Ale pár kousků dáme.

Restedej. Počasí je takové nejistě, tak to ani nevadí. Jedeme k Lagu, ale na koupání jsme měcí, není tu žádný tahoun. Mě to nedá a aspoň dám 1 cestu nad parkovištěm. Procházka Rivou se sledováním surfařů v mrholení, něco nakoupit a hurá na pizzu, která už je tradicí. Ve městě dáváme sraz s Přečkosem a jeho partou a domlouváme spaní.

bez komentáře

Neděle. Martin s Petrem chtějí mermomocí něco dlouhého, nejsou to přeci skalní krysy, ale horolezci. Takže vybírají něco u Sarche, tady je vyhodíme a jedem na Val D’Algone. Je víkend a místňáci asi vědí a znají, co je třeba, když jsou hica a velikonoce, takže jich tu je dost. Trochu změna od posledně, kdy jsme tu byli sami. Signál tady vázně, takže s časovým zpožděním zjišťujeme, že horolezci to vzdali, ve frontě jsou ochotni čekat tak maximálně na banány a ne na cestu. A chtějí vyzvednout. Nemůžeme se jim dovolat. Naštěstí se vlezou do Logana od Přečkose aspol. a dovalí za náma.

našli jsme štíra

Výjezd se chýlí ke konci a je třeba to oslavit. Nakoupíme maso a na super odpočívadle proběhne pěkná grilovačka s pivkem a vínkem. Večer prší a tak stavíme stan.

Velikonoční pondělí. Jedem objevit nový sektor nad Roveretem - Noriglio. Pěkné lezení v kolmém, jen je to na slunku a tudíž hic. Pár cest na rozloučenou a vyrážíme směr domov.

i na skalách jsme byli - Noriglio nad Roveretem

Tak to je z mých útržkovitých vzpomínek vše. Jedno vím jistě, o velikonocích tu už jet nechci. Hrozná kupa lidí, to nestojí za to. Fakt. Nevíte kam příště o velikonocích?

Roman