V centru města před Elánem jsem doplnil posádku k osazenstvu Bruno, Zuzka a "cajzl" Mína (hošek ostravský dostal taky pozvánku od nejvyššího) a ve vytrvalém sněžení jsem uháněli rychlostí chromých morčat do Těšínských Beskyd do Dolní Lomné. Cestu zpříjemnil zlatavý mok, který Bruno neopomněl koupit. On by nikdy nezapomněl! Mínovi ani nevadilo, že jedna plechovka chutnala tak trochu po fridexu. Alkohol jako alkohol, že ano? V závějích jsme obtížně vyšplhali za střídavé, ale vytrvalé pomoci lidských sil zákrutami k hotelu Excelsior, kde jsme si po domluvě u číšníka mohli vykopat vlastní plácek pro drožku. Hodinová dřina byla naštěstí zpříjemněna doušky lahodného nápoje z chmelu a "Crystalquelle" z Valašska. Na diákárně byl tento pramen velmi pozitivně hodnocen, a tak jsem něco málo ze studánky nabral i na dnešní akci. Po dostatečné motivaci mohl výstup na chatu začít. Bratru dva a půl kilometru je pravda daleko!

Při kopání plácku pro drožku bylo nezbytné dostatečně hradit ztráty tekutin. O tom ví své Bruno s Mínou

Nalepit pásy v tom hrozném blizzardu dalo pěknou práci! Na UK Climbingu píší: "The BBC weather reporter stated last night that we where facing the worst weather seen in the last 30 years, she perhaps needs to invest in some axes and a pair of skis.. 'worst' is a matter of opinion!" - "Reportérka v předpovědi počasí na stanici BBC minulou noc poznamenala, že čelíme nejhorší zimě za posledních 30 let... Možná by měla investovat do nějakých zbraní a lyží... Slovo "nejhorší" je věcí názoru!"

Zuzka dostává školení od Míny, jak rychle se chodí na skialpech.

Po modré jsme vpluli do lesa a v metrovém prachu čtyřicetistupňovým svahem jsme šlapali stopu vzhůru. Lavinové cajky jsme pro jistotu nechali doma. Kdo by se s tím na výročku tahal! Opílí mají štěstí, že ano?! S Brunem jsme se trhli, zatímco Mína usilovně a řádně hlučně poháněl Zuzku kupředu: "Tady nejsi na žádném výletě! Makej! Šlapej!" To byl však ještě slovní odvar, když si vzpomenu na veselou příhodou ze silvestrovského výstupu na třítisícový Wilder Freiger ve Stubaiských Alpách. Skialpová túra střední obtížnosti s řádným převýšením. Přítelkyně mého kamaráda došla na chvostu asi s třicetiminutovou sekerou. Standa ji tehdy moc krásně povzbudil: "To si snad děláš srandu! Kde jsi?" Martina v ten moment vypadala, že jsou to její poslední vteřiny života a zmohla se pouze na několik obtížně publikovatelných slov, kdy to nejslušnější bylo: "Ty kokote běž do prdele a nefoť mne!".

Mámo ty panoramata! Žasne Mína se Zuzkou

Překonali jsme hustý les a krásným panenským svahem s kyprým prašánkem pod chatou jsme vystoupali až k jablečné aleji, která nás bezchybně přivedla přímo ke dveřím svatostánku Kamenitý. Pokochali jsme se 360° výhledem s komentáři jako "Mámo ty panoramata!" nebo "Ty krávo, já vidím Kriváň a Praděd!" a zapadli jsme do chaty. Bujaré veselí však nemohlo začít bez povinného sjezdu tím úžasným prachem pod chatou. Bruno a Zuzka to sabotovali! Mína asi po dvaceti metrech jízdy hned prozkoumal kořeny jedné jabloně a prohlásil něco jako, že to může... Jeho lajna byla jednoznačným důkazem o agresivní jízdě bez zbytečných zátáček. Toť moderní lyžování v podání "ostravského Kotka". Svah jsme řádně vytrestali, nasadili pásy a jako hladoví a ještě žíznivější vlci jsme vyběhli zpět. Výročka naplno vypukla! O tom jak bylo, co kdo provedl, snědl a vypil, se dozvíte z pera jiných. Já si jen dobře pamatuji, že jsem byl po krátkém dřímotu vzbuzen o půlnoci a Dáša mi strkala oplatky do pusy...

A jsme tady! Hospodo nalejvej! Mína, Zuzka a Bruno

Následuj své sny!

Tomáš Obtulovič ml.