Rodellar 2010

9.-19.9. 2010


Zdá se to už věčnost, co jsme tam letos byli, takže zápisky to nebudou "čerstvé", neb Brunovi se psát článek nechtělo a já měl nebo spíš neměl na psaní myšlenky.

Takže jak to bylo. Po loňském veleúspěšném výjezdu jsme to všem kamarádům tak vylíčili, že se zájem o druhý ročník ještě zvýšil a naše skupina čítala celkem deset členů.

Do poslední chvíle řešíme, jak se dostat do Bratislavy, až nás zachraňuje Makyho Mondeo, které nás z posledních sil dovezlo na letiště. A to myslím doslova, neb našeho řidiče Jirku auto před Brnem začalo ignorovat a zastavilo se a že dál už ne. To byla ta správná zpráva pro dobrou náladu těšícího se Makyho.

Čekání bylo dlouhé, s odletem dělali nějaké caviky. Ale vznesli jsme se. Letos jsme letěli za tmy, tak jsme z toho nic moc neměli. V Gironě se domluvit v půjčovně aut a vyrážíme vstříc skvělým lezeckým i jiným zážitkům.

Spíme u Barbastra, kde máme v úmyslu nakoupit. Ráno ještě sklidíme zbytek úrody hroznů a mandlí, přehlédnu zpomalovací retardér, přes který přeletíme ve slušné rychlosti a vrháme se na nákupy. Svátek není, takže hurá. Trvá to déle než jsem čekal, ale na pár dní máme nakoupeno a jedem už lézt.

V kempu obsazujeme strategickou pozici z loňska. První večery trávíme s Ladisem a spol.

Sektor střídá sektor, cesta cestu, někde se věšíme na dýl. Přichází první úspěchy i zklamání, že ten trénink vytrvalosti nepřinesl kýžené ovoce. Maky válí. Aby ne, ještě tu nebyl, takže může machrovat onsajtama, navíc, když od nás dostane dobré tipy. My ostatní se už jen snažíme sundat pytle z loňska a pokusovat nové, bohužel těžší cesty.

Kapitolou samou pro sebe je Žuznár. Moc toho letos nepolezl, bo přestavoval byt či co a ty úplatky asi tež cosik času zaberou - nic není zadarmo. A přesto se rozhodl, že bez 7a dom nejede. Vytrvalosti není, tak něco kratkeho, úderného. Mělo to snad osm metrů, ale dal. Je dobrej.

Výstupem výjezdu je Bratrovo 7b+ Peril Rouge. Onsajtníkem je Maky, už ani nevím čím - asi 7a+, má neskutečnou vytrvalost v převise, můžeme jen závidět. Nesmím zapomenout na Mirka Poseru Drtimíra, který se moooc zlepšil a leze 7b jedno za druhým.

Abych nezapomněl na ostatní. Kečíro alias Honza měl důvod k oslavovám - první 7a - a Sangria teče proudem (moc dobré pití, pro ty co nerozumí vínu :) Bruno se taky nechal vyprovokovat k výkonům a dal 7a+. A pak tu jsou holky. Všechny lezly na max. a podávaly skvělé výkony. Magda se lepší a jestli Bratr nekopne do tréninkové vrtule, brzo mu bude funět na záda. A to nevíte její plány v Thajsku. Pavlínka se lepší den za dnem a končí snad na 6c (jestli jsem ti ubral, tak se omlouvám)

Restdej číslo jedna trávíme nucenou procházkou. Původně plánovaná projížďka na lodích se nekoná, tak jen kaňonem po vlastních. Ale zážitek to byl stejně pěkný. Spláchneme to pivkem v Kalandrace a jdem povečeřet.

Restdej číslo dvě - výlet do městečka Alquezár a přilehlého kaňonu. Dostat se však do něj byl dobrodružný zážitek plný pichlavých keřů a kdo neměl pevné boty a dlouhé kaťata, plakal. Člověk si dnes opravdu nespočnul.

Původní plán jet na konec výjezdu do Margalefu padá, prý tam bude hic, větší než tu. Deset dní uběhlo jako voda a je třeba myslet na návrat. V sobotu večer opouštíme toto lezcům zaslíbené místo a přemýšlíme, jestli se sem ještě vrátíme. Na světě není jen Rodellar a lezec přece žije objevováním nového neznámého.

Let je pro některé už jen nudnou rutinou, né tak pro Makyho a mě. Bohužel sedím blbě a tak čumím na moře.

V Bratislavě už na nás čeká má milovaná Evička se svým Šemíkem, který nás dopraví bezpečně domů. Žuznáři měli auto schované v Bratislavě, takže jsou samostatní.

Na víc jsem si dnes už nevzpomněl. Tak zase přístě

Roman