Adršpach - Křížový vrch, 24. - 25.4.2010

Na Křižáku jsme byli z jara s Olomoučákama. Víkend byl slunečný, suchý a skalní město ještě pro lezení zavřené. Nalezeno jsme neměli, takže jsme brali za vděk lehčími cestami na věže, které spíše neznáme. Překvapil nás zavřený kemp v Teplicích a navíc jsme zapomněli doma karimatky. Ale všude jsou dobří lidé a tak jsme skončili u Cuberků na chalupě a nemělo to chybu. Vylezli jsme:

24.4.

• Čtyřhran
  • SV hrana, 4 UIAA
  • Matematická rozcvička 7- (s horním jištěním)
• Kocour - J hrana, 5
• Pahorek
  • Hodinová mzda 3
  • Raport 5
• Tvrz
  • JZ stěna 5
  • Za nosem 5+

25.4.

• Křížový král J hrana, 6+ UIAA
• Slavníkovská stěna Podivná hostina 5+

Vysoké Tatry, 4.- 5.7.2010

Červencové svátky slibovaly slušné a teplé počasí a tak jsme zamířili do Tater s cílem dokončit loňský záměr - Vidlový hřeben. Vymysleli jsme to tak, že vyjedeme v pátek po práci, do večera zašlapeme do Malé studené do Myšatky, přespíme, ráno přebalíme do lezeckého s trochou jídla a oblečením na 2 dny, zbytek necháme u Myšatky v kosovce, vylezeme něco v Z - Lomnici, přespíme venku na Lomničáku (vždyť je léto), další den nasedneme na Vidlák, slezeme do Myšatky a dál se uvidí (s víkendem byly celkem 4 dny volna). Dokonce jsem si vzal i fajfku s vidinou pohodového pokouřeníčka v teplém podvečerním čase na Lomničáku před spaním. Jak už to tak bývá, plán je plán a realita je realita.

Cesta autem v pátek večer na Slovensko tradiční cestou je v současnosti neskutečný opruz a vyžaduje mimořádnou trpělivost a soustředění. Lanovka ze Smokovce na Hrebienok se taky nestíhá, po chodníku z Hrebienku nahoru je vidět, že v Tatrách asi bylo docela mokro a tekoucí voda je od Myšatky vzdálena tak na 5 metrů - to jsem neviděl už dlouho. Zaleháme v 0.30 hod. Ráno se moc nechce vstávat, ale jinak to nejde, ještě že ta voda je tak blízko. Při pochodu do Téryho kuloáru je vidět, že Tatry mají letos výrazně více sněhu než jiné roky v tomto období. Pod kuloárem jsme našli nový kožený kopačák popsaný pozdravy slovenským fotbalistům (vrcholilo MS ve fotbale v JAR), asi po nějaké pařbě na Lomničáku. Je to teď balon - horolezec a bydlí v Havířově …. Původně jsme chtěli lézt Birkenmajera, ale všechno od Hokejky doprava bylo hodně mokré. Proto jsme se rozhodli pro Stanislawského (nebo Orlowského - je to jedna cesta uváděná pod dvěma názvy). Je to pohodová klasika za V. Den byl takový ani ryba ani rak, docela foukalo a Tatry si držely svůj oblačný klobouk. Na vršku Lomničáku jsme ubíjeli čas v teple snobského doupěte až do půl osmé večer, kdy se restaurace zavírá a začínají se sjíždět hosté na noční party. Pochopitelně o spaní v teple si můžeme nechat jenom zdát. Zalézáme do žďáráku ve všem, co máme na sebe k dispozici. Teplota k nule, docela silný vítr, na fajfku ani pomyšlení ….. vydrželi jsme do půlnoci. Pak šla Karla na výzvědy a vyplatilo se. Zachránili nás vědečtí pracovníci observatoře, kteří nás vzali na noc do tepla a jejich přístup je ostře kontrastující s postojem provozovatelů komerční části Lomničáku. Ráno na snídani trochu studené vody, jedny bébéčka a z pohledu na Vidlový hrebeň jsem zrovna odvázaný nebyl. Pořád fukéř, zima a polojasno - nic moc. Nakonec zvítězila úvaha typu "… když už jsme tady, tak …". Tak jsme to nakonec dali. Je dobré mít popis - byť je to šílený román - v kapse a pravidelně do něj nahlížet. Kupodivu sedí hodně přesně a ušetří to čas, který by padnul na vrub hledání směru na kterou věžičku a z které strany. A je jich tam dost. Za lepších povětrnostních podmínek to je určitě nádhera, my jsme byli tak nějak pořád zmrzlí a v závěru nás obsypávala i drobná krupice. Návrat do Malé studené doliny a do Myšatky byl nekonečný. Další den jsme to sbalili a jeli domů ….. a všude bylo teplo a slunečno. Suma sumárum - 2 dny, 2 cesty.

Chamonix, Grand Capucin (oblast Mt.Blanc), 24.7. - 4.8.2010

Na dovolenou jsme vyrazili v So 24.7. Po rodinné návštěvě v Norimberku jsme pokračovali v Ne do Chamonix a k večeru jsme byli v kempu. Na Chamonix jsem se hodně těšil, 15 roků absence je dost. A Chamonix má atmosféru. V Po se rozkoukáváme, balíme a v Út dopoledne jedeme lanovkou na Midi. Je to síla, zpátečka pro jednoho 41 E !!

Počasí krásné, batohy ukrutné, stejně tak šmatlání po rozbředlém povrchu ledovce. Karla vítězí, neboť má mačky s antibotou. Já, po počátečním oklepávání bakulí, odhazuji mačky pryč i za cenu vachrlatějšího kroku v holé botě. A jdeme a jdeme …. doteď nepochopím, proč jsem se nenamazal a ani nesklopil ochrannou nosní klapku na brýlích. Asi vlivem nádherné scenérie kolem se moje myšlenky ubíraly jiným směrem a nějaká ochrana obličeje před účinky UV v téměř 4 000 m byla odsunuta do pozadí. To nebylo dobré. Karla po ledovci docela pidlila a já jsem supěl pod minimálně 30 kg batohem a měl jsem co stíhat. Po překulení přes sedlo za Gros Rognonem z Valée Blanche na ledovec Géant se začalo tempo nějak uklidňovat … Kájík byl ve výšce poprvé a aklimatizační premiéru si odbyl tak jak to už bývá. Pod Kapucína jsme došli další den a tím skončilo pěkné počasí.

Během dalších dnů jsem stáhnul z nosu kůži jak Fantomas masku. Předpověď počasí dopředu nebyla jednoznačnáná, ale že na ledovci budeme 6 nocí, s tím jsme nepočítali. Sněžit začalo ve St večer, na noc to přestalo a od Čt rána se ze stanu lezlo jen v případě akutní potřeby. Uklidnilo se to v Pá ráno a výsledkem bylo 30 cm nového sněhu kam oko dohlédlo.

Lézt v Kapucínovi se začalo v So v JV stěně, která oschla rychleji. My jsme měli vybranou Švýcarskou cestu v JZ stěně a tam to bylo horší. Jinak So byla excelentní den od rána do noci a slunko odvádělo svoji práci ve stěně dobře, sníh mizel před očima. Nalezli jsme až v Ne, spáry byly ještě mokré a předpověď byla dobrá do poledne, pak změna s možností bouřek. Lezení docela těžké. Štandy na bórhákách, délky spíše na svojem jištění. Na zdejší žule jsem se moc necítil, je to nezvyk, nějak chybí tření. Taky jsme se práskli, protože ti co se práskli před náma, asi lezli o dost lépe jak my a tak z toho vybruslili. Já jsem to musel slanit a nalézt do té správné spáry. Lezli jsme do 15.00 hod. a skončili jsme 3 délky pod vrcholem.

Jednak jsem už moc nestál na špičkách lezeček a jednak se lámalo počasí. Vyšlo nám to naprosto přesně, asi zapracoval 6.smysl, protože jsme slanili, došli ke stanu, sbalili vercajk a vypuklo rodeo. Mohutná bouřka, slejvák trvající až někdy do 4 hodin rána, hromy a blesky ze všech stran. Prostě klika. Obtížnost cesty je VIb A0 ve francouzské klasifikaci dle průvodce M.Pioly a ten je hodně tvrdý. V Po jsme sbalili stan a vláčeli se stejnou cestou zpátky na Midi. Naštěstí už nepršelo, bylo zataženo, generelně více do kopce než opačným směrem a nemělo to konce. Ale to vědomí, že teď teprve začíná dovolená. Ze Chamonix jsme odjeli ve St 4.8. směrem … ale to už sem nepatří. Suma sumárum - nedolezeno 3 délky (ze 13).