Když jsme ve Val di Mellu přemýšleli, kam pojedeme příští rok, nevím kdo už s tím přišel, ale padl návrh na Yosemity. Souhlasili jsme s tím všichni. Rok uplynul jak voda, a my sedíme v letadle směr San Francisco. Bohužel ne v úplné sestavě. Cesta byla dost náročná, ale po 36 hodinách, kdy jsme měli za sebou cestu vlakem do Brna, jízdu autobusem do Vídně, odtamtud let do Krakova, dále do Chicaga (malý problém na imigračním :-)), jsme nakonec dorazili do San Franciscka. Tam nás, už podle domluvy čekal Georg. Ještě ten večer s ním vypíjíme výbornou slivovici, co jsme mu dovezli z domova. Druhý den obhlížíme obchody a dokupujeme nějaké zásoby (poměr cena výkon). Večer nám Georg říká, že nám na pozítří domluvil odvoz do údolí. Tím máme navíc jeden den. Tak si půjčujeme kola a jedeme okouknout Golden Gate, který je bohužel v mlze. Večer ještě trochu Admirála Nelsona (místní rum) a ráno hurá směr Yosemity.

Po registraci v Camp 4, kde jsme dostali místo vedle lezců ze Švýcarska, jdeme na prohlídku údolí. Večer se uskutečňuje seznamovací večírek se Švýcary (Admirál Nelson, King Cobra). Ráno je nám všem pěkně blbě. Na ně navíc leze nějaká chřipka. Jdeme zkusit nějaké jedno délkové cesty. No z těch Jarin není nijak nadšený, tak druhý den jdeme lézt patnácti délkovou cestu Royal Arches za 5.8. Je to lehká cesta, tak jí přelézáme celkem rychle. Akorát mě je pěkně blbě (chřipka, ne kocovina), tak to leze celé na prvním Jarin.

Další dva dny lezeme krátké cesty a poflakujeme se po údolí. To nás přestává bavit a navíc je hrozné horko, tak vyrážíme Lost Arrow Spire. Lezeme to variantou, kdy se nejprve slaní něco přes sedmdesát metrů do komína a pak se lezou dvě technické délky na vrchol a zpět tyrolským traversem po předem připraveném laně.

Den na to Švýcaři odjíždí, že je moc horko. Důvod pro rozlučkový večírek. Dopijí se i druhá láhev Admirála Nelsona a do toho nějaké ty Cobry. Samozřejmě jak už to tak bývá ráno je nám pěkně zle. Proto odkládáme o den náš plánovaný nástup do Regular route na Half dome. Druhý den ráno nám už je líp, tak začínáme balit věci a po poledni vyrážíme. Nástup pod stěnu nám trvá místo plánovaných tří hodin pět. Zafixujeme ještě jednu délku a se stmíváním slaňujeme zpět na zem.

Ráno na pohodu vyjumarujeme na místo, kde jsme nechali svini. Ještě jí přebalit a můžeme vyrazit dále. Bivakujeme na jedenácté délce a poslední délku už dolézáme za tmy. Bivak je nic moc, ale usínám velmi rychle. Ráno vstáváme celkem pozdě. Začínáme lézt až v osm hodin. Původně jsme chtěli dolézt až na vrchol a tam bivakovat. Ale zdrželi nás čtyři Amíci a tak dolézáme pouze na sedmnáctou délku na Big Sandy ledge. Dojídáme poslední jídlo a ze spacáku pozorujeme jak nad námi lezou amíci kteří to podle nás mají do rána.

Ráno nás čeká ještě šest délek. První tři jdou v pohodě, ale ve čtvrté jsem to opral při traverzu na Thank God ledge do jumaru. Najednou jsem ztratil balanc a už jsem letěl po hlavě dolů. Na vrcholu jsme okolo šesté hodiny. Ještě nás čeká asi dvanáct kilometrů dolů. Po cestě ještě narazíme na dva Japonce, kteří se ztratili a tak se k nám přidají. Za odměnu nás pak vemou autem do kempu a okolo půlnoci ležíme v našem stanu.

Další tři dny odpočíváme a poflakujeme. Pak se Jarda rozhodl, že zkusí vylézt známou cestu Separate Reality za 5.12a. Tato cesta je v oblasti mimo údolí. Tak tam musíme dojet stopem. Stopovaní nám zabralo celkem dost času, tak na místo dorážíme kolem poledne. Navíc další tři hodiny hledáme místo odkud se do ní slaňuje. Nakonec ho najdeme, tak Jarin dává pokus. Přeleze to AF s tím, že to možná půjde, ale je už hodně hodin, tak další pokus odkládáme na příště.

Říkáme si, že na co čekat a tak další den balíme do pro mě hlavního cíle našeho zájezdu (The Nose). Pod stěnu se přesouváme ještě ten den (nástup jen deset minut od autobusu) a dolézáme na Sickle ledge (čtvrtá délka). Tady bivakujeme. Druhý den po relativně pohodovém lezení v širokých spárách dolezeme na Dolt tower (jedenáctá délka a druhý bivak). Třetí den Jaroušek vybojuje v patnácté délce komín, který vede za Texas flackem (patnáctá délka). A já v další délce, která vede na Boot flacke vypadávám s vklíněncem a hned nato i s frendem. Nakonec mě zastaví až poslední nýt z nýtového žebříku. Když Jaroušek zdárně ukončil můj let, tak se zespod ještě ozvali bouřlivé reakce přihlížejících turistů. Poněkud mě tato příhoda rozhodila, tak to musí dolézt Jarin. Na Botu se dostáváme celkem pozdě, na další bivak celkem daleko, navíc oba už pociťujeme únavu, tak přesvědčuji Jarina ať slaníme o dvě délky níž na El Cap Tower (čtrnáctá délka a třetí bivak).

Ráno po vyjumarovaní zpět na botu mě čeká hned King swing. Zprvu mi to moc nejde, ale když jsem se přezul do lezeček tak jsem to nějak odšlapal. Další čtyři délky jdou celkem svižně až na drobné problémy při haulování. Pod Great Roofem se opět s Jarinem střídáme a on stylem zkušeného bigwallového lezce ho hravě přelézá. Za roofem jsme asi v sedm a ještě nás čekají dvě délky na Camp 5 (dvacátá čtvrtá délka a čtvrtý bivak). Tam dolézáme asi v jedenáct večer.

Kdo by to z fotek neznal. Big roof.

Ráno už je řádně cítit únava a my máme ještě před sebou sedm délek. Únava se dost projevuje na naší rychlosti, takže poslední třicátou první délku dolézám asi v deset večer. Bivakujeme na vrcholu. Ráno nás ještě čeká jedenácti kilometrový úporný sestup. A pak už jen sprcha, jídlo a pivo.

Vypadá to jako nalakované

Další dva týdny jsme se poflakovali po údolí a popolézali. Další velký plán byl Salathe Wall (mě už se do něho nechtělo, ale Jarin byl neoblomný). Po pečlivé přípravě druhého září odpoledne vyrážíme pod Capa. Ještě vylezu dvě délky a vyhauluji neuvěřitelně těžkou svini (32l vody, dva spacáky, jídlo na pět dnů ....) a se tmou slaňuji dolů.Tam čeká Jarin s pivem v ruce, které nám tam přinesla Klára. Ještě chvíli si sní povídáme a jdeme spát.

Jako bych tu fotku už někde viděl :)

Ráno vstáváme ve čtyři a v pět už lezu třetí délku. Lezu jí neskutečně dlouho a po vyhaulování jsem totálně na šrot. To byl okamžik, kdy bych normálně začal slaňovat dolů. Nicméně se střídáme a na věc jde Jarin. Když při čelovkách dolézáme na Mommoth terraces (desátá délka), jsem se silami na dně, úplně vyřízený. Přesvědčuji Jarina, že to nedám a ten, i když nerad, souhlasí, že ráno slaníme dolů.

Ráno si přispíme a po šesti padesáti metrových slanění jsme zpět na zemi. Jsem úplně na prach, což mě jen přesvědčuje, že jsme udělali dobře. Neuplynuly ani dva dny a Jarin má nového spolulezce do Salathe Wall. Takže ještě v neděli jumarují na místo odkud jsme slanili.

Jarin ala Wolfgang Güllich - Separate Reality

Já mám jiný program. Vyrážím s kamarádem z Plzně na Mt. Whitney. Na místo přijíždíme o půl dvanácté v noci, spíme v lesíku u auta. Ráno vyrážíme už ve čtyři. Rozhodli jsme se pro normální cestu a že to dáme za jeden den. Cesta to byla na můj vkus dost dlouhá (tam a zpět 35 km) nicméně jsme byli ve čtyři odpoledne zpět u auta. Odsud odjíždíme k městečku Mammoth lakes, kde navštívíme malou sportovní oblast Clarck Canyon. Lezení se mi moc líbilo, bylo to po lávové vyvřelině (příjemná změna).

Mount Whitney

Večer proběhne s plzeňským pivem a polskou klobásou u ohně (buřty v lese jsou buřty v lese.... ), co víc si přát. Další den se loučím se Štěpánem a vracím se zpět do Yosemit on má namířeno do Los Angeles a pak domů.

Další dva dny čekám až se kluci vrátí z Capa. Když se ve čtvrtek večer vrátí tak se domlouváme, že v pátek večer odjedeme do Nevady do Red Rocks. Jedeme tam ještě s dalšími čtyřmi Čechy. Strávíme tam pět dnů u mého kámoše ve Vegas. Pak naší společníci odjíždějí dále do Utahu a my s Jarinem se vracíme zpět autobusem do San Francisca.

To je asi tak všechno. Bruno

Red Rocks