Naše skupina se formuje na dvakrát a tak je nás nakonec osm a můžeme vyrazit do španělského Rodellaru, prý jedné z nejlepších lezeckých oblastí, minimálně v Evropě.

Předpoveď počasí je přívětivá a tak v něděli ráno v osm (by byla rezerva) vyrážíme v šesti Aleshkovým autem směr Bratislava. Bratr s Magdou jedou z Brna. Na letišti jsme o půl jedné. Letíme 16:25. Ano počítáte správně, tož máme dost velkou rezervu. Trojice Robin, Lucaso a já máme leteckou premiéru, tak se řádně těšíme a následně i užíváme.

Grupa mocnego udeřeňa. Taaak, a jdem na to.

Lucaso s Robinem již od počátku výpravy hovoří cizí řečí, nazývejme jí rodejárštinou, což je směs španělštiny, po našimu, češtiny a polštiny. Během zájezdu vypilují tuto řeč k dokonalosti. A vždycky pobaví. Já touto řečí nehovořím, tak mé přepisy či překlady berte s rezervou (viz slovník na konci).

Letíme letadlem, které se evidentně nevlezlo do futer hangáru a díky tomu má ohlé konce křídel. Model Boeing 737. Let proběhl bez větších problémů, počasí super, celý let trávím přilepen na okénku. Nespadli jsme a tak před sedmou v Girone půjčujeme auta a vyrážíme. Uléháme nedaleko Barbastra, kde ráno nakoupíme.

Místní klasika. El Camino.

Ráno se budím. Tma. Kouknu na hodinky, půl osmé. Tu coš něgro. Následně zjišťujeme příčinu, jsme víc na západ a slunce tu doputuje později. Do města přijíždíme před devátou. Je tu mrtvo. No jo, jsme ve špáňu, maňána. Obchod otevírá o půl desáté. Prohlídka města.

Přišel čas, ale nic se neděje. Příčina? Že by jiné časové pásmo? Nebo svátek? B je správně, svátek - Columbus day, tomu říkám pech. Naštěstí ve večerce koupíme aspoň na dnešek. Tak a už konečně jedeme lézt.

Ranní idylka. Jídla máme opravdu dost.

Rodellar je na konci světa, končí tu cesta, dál už je jen údolí, stěny, jeskyně, krápníky a spousta lezení. Cestou do skal Robin vyzvídá: "Je tu nějaký ojeb 7 áčko?". Víc není co dodat.

Alesh nemůže vybrat rozlezový sektor, tak končíme v Rigole (v naší řeči Řigol), který není zrovna zdejším výstavním kouskem... a tak lezeme desetimetrové cesty v položené stěně. Tož to ni, kvůli toho jsme tu přece nejeli takovou dálku.

Umění ala Robin. Půdorys jeho snídaně.

Dalším navštíveným sektorem je Criminal Tango, kde si dáváme po krápnících nádherné cesty za 6b+ a 6c+, většinou OS. Rzdělujeme se a s Bratrem jdem do Café Solo na cestu, která nás uhranula - Monica. Večer se setkáváme ještě v sektoru Bikini a o půl osmé balíme. Je tu dlouho světlo, opět díky zapadnější poloze.

Rozhodujeme se pro camp Mascún, kde už přes dva měsíce bydlí Kvak s Leou. Vybalit, postavit stany, uvařit, teplá sprcha a pak už se může kecat s místními. Ti žijou v jiném, španělském světě, ve kterém den či dva nehrajou žádnou roli. Nechce se mi lézt? Nevadí, třeba zítra. Jeden týden prý vylezli pouze dvě cesty. Nechápavě kroutíme hlavou.

Ze života jističe.

Ráno kroutí hlavou oni a nelibě nesou, že vstáváme v osm a děláme kravál, což je o dvě hoďky dřív, než je jejich standard.

Dnes si dáváme nákupní repete v Barbastru. Alesh si užívá jízdu na místních úzkých cestách a já ho s pištěním gum stíhám. Po návratu z nákupní horečky valíme opět do skal. Už je zase jedna hodina. Dnešní kroky vedou do místní klasiky, El Camino. Robin a spol nacházejí svůj cíl, La larva 7a.

S Bratrem se přesouváme k řece do A Quest Any sí, kde zkoušíme dvě 7b. V tom druhém jsem tak hyn, že lovím z vedlejší cesty majlonu, ať můžu slanit z nýtu. Na závěr se spojujeme v Bikinách, další klasický sektor u řeky. Ale to už zase slunce padá za obzor a tak balíme.

Robin a jeho La larva.

Po klasických procedurách se otevírá vínko a kecá. Lucaso prohlašuje: "Je el chladno de la cossa" (kosa jak cyp - pozn. př.)

Středa. Konečně celý den lezení. My jdem do sektoru L'ecole, Robin a spol. nespěchají a s rozvahou jdou za svým cílem - Larvou. S Bratrem se jdem kouknout opět na Monicu, ale nepouští nás.

Alesh jsi vysloužil své španělské jméno či přezdívku - Holeš. Jak k ní přišel, jen matně tuším. Vysvětlení chtějte po Lucasovi.

Pivko a pohoda v restu na Ventanách. Vlevo je Kváček.

Rest day. Plán vyrazit někam na výlet se brzo hroutí jak domeček z karet. Dopoledne se jen tak povalujeme v kempu, načež vyrážíme jen na procházku kaňonem a do ztracené vesnice, kterou po urputném bojí s místní buší nacházíme. Po svačině jdeme s Robinem za Kvakem do rachoty, jak jdou jeho obchody na burze. Kvak alias Kváček fundovaně vysvětluje a popisuje grafy komoditní burzy, kterým já rozumím málo a Robin je na tom ještě hůř. Naštěstí přichází Lucaso, ostřílený to obchodník, který nám primitivům lapidárně vysvětluje, že je to celé o tom, levně nakoupit a draze prodat. Ještěže ho máme, kluka jednoho chytrýho.

Kvak v plné parádě. Nějaké 8b+.

Z domu dostáváme průběžně informace, jak je u nás hnusně a že dokonce začlo sněžit, kolik je aktuálně sněhu na Lysé, ale na netu vidíme tu kalamitu onlien a nechápeme videa z Liberce a okolí. Fakt síla. Jsme rádi za naše vedro, před kterým se tu schováváme ve stínu. Nasíráme tím pro změnu doma.

Bratra svrbí prsty a nechce jen tak promrhat den bez lezení a tak nás přemlouvá. Nedáme se. Tak to zbylo na Magdu, která ho neuměla odmítnout. Ale přineslo to ovoce - 7a+. Potkáváme se v Kalandrace, což je místní refugio, kde dáváme pivko.

Původně bylo v plánu, že se přesunem na druhou část výjezdu do Margalefu. Již po prvním dni ale svorně souhlasíme, že to nemá cenu a tady se vyžijem do sytosti.

Pátek. V noci el chladno, ráno kosa jak hrom, jsme jak preclíci. Je lepší vyrazit hned do skal na sluníčko. Tak s Aleshem a Míšou jdem do Nuit de Temps, kde dáváme krásnou neolezenou 5+ a další 6b. Pak už je tu příliš teplo a tak rychle do stínu. Táhne mě to k Monice. Nejdřív nacvakat expresky, vyhřát se na slunci a dát pokus. Vyšlo to, i když za styl bych se nepochválil :) Bratr dal mi dal co proto, že jsem nešel na Monicu s ním. Ale spravil si chuť OS jednoho 7áčka. Jsem z Monicy tak vedle, že si tu zapomínám lezečky, pro které posléze běžím přes celé údolí.

sektor Egocentrismo, z toho bolí za krkem

Grupa Robin, Lucaso a Mirek jde do Delfina okusit Bis a Bis 7a. Mirkovi se daří OS, zbytek hoří na vytrvalosti.

Večer je rozlučkový chladný večírek ve spacácích. Dnešní noc neponecháváme nic náhodě a spíme ve všem, co máme. Příroda si s námi ale zahrála a v noci je teplo. Poslední den je tu, tak rychle do skal urvat co se dá. Cílem je sektor Delfin. Krása. Neolezené lehké cesty. Přichází Kvak a tak se kocháme a fotíme, jak se rozlézá v 7c/c+. Prostě jiná třída.

Mirek Drtimír v Acracii na Bikinách

Po hledání zbytku expedice, končíme v soutěsce El Callejon, kde Mirek dal 7a FS, tak to zkouším taky. Na závěr Mirek neúspěšně zkouší Acracii v Bikinách, my už dáváme jen pohodové pětky na spravení chuti a loučíme se s nádherným údolím, krapsy, převisy, do kterých se snad brzo vrátíme.

Pobalit věci, zaplatit kemp a v sedm vyrážíme směr Barcelona. Alesh má na mě pifku či co, bo furt někam spěchá a ujíždí mi. Cestou přespíme (opět je kláda) a ráno na letiště. Ještě nejistota jestli nám vyjde nafta, neb se auto vrací s prázdnou nádrží a už jsme na letišti. Prostoje tu nejsou tak markantní a tak to ubíhá rychleji.

koncentrovaný Lucaso

Let opět prožívám přilepený u okénka. Pak už jen pár hodin autem a po osmé jsme v Havířově. Poslední ABA a potřesení rukou a snad příště.

hlášky výjezdu - z rodellarského výkladového slovníku:

• Tyn go mu - taková konverzační vycpávka, když zábava vázne, zkuste tohle, nic tím nezkazíte a většinou pobavíte
• Jož jech nimo sněhulok - Nejsem sněhulák, význam je mi utajen
• Ek chladno de al cossa (je žimno) - je zima/kosa
• Ten či je zly ...! - mnohovýznamová fráze, ten je zlý, má špatnou náladu, jede moc rychle
• Hóólééš, kde to bere ... - Mirkův dotaz, kde je chyt, adresováno Aleshovi

Roman alias Předseda alias Vedoucí