![]() Lezecké jaro - léto 2009Leoš Chwistek a Karla HýblováVe snaze urvat něco z bohatého dotačního koláče Baníku Havířov, který je rozdělován dle schválených pravidel, jež jsou přizpůsobována momentální situaci ve stylu "Porcování medvěda" v Parlamentu ČR, rozhodl jsem se dát pokus ... Článek č.1 (3 lezecké dny) - SEDMIHORKYVe dnech 11.- 13.4.(Velikonoce) jsme nasedli a jeli po pěti letech do Sedmihorek. Jaro se teprve chystalo, počasí a teplota nám přála a vylezli jsme :
![]() Článek č.2 (7 lezeckých dnů) - SEDMIHORKYVe dnech 25.4.- 3.5. jsme opět nasedli a protože se nám tam líbilo a kdoví, kdy se tam zase dostaneme, jsme opět vyrazili do Sedmihoří. Kupodivu nám až na jeden den, kdy nás spláchlo z Únorové, opět přálo počasí. Jaro už bylo v rozpuku a bylo tam opravdu krásně. Po tomto našem působení se opona zatáhla a s lezením v Českém ráji bylo na delší dobu utrum. Inu, kdo zaváhá, ... a vylezli jsme :
![]() Článek č.3 (1 lezecký den) - DOLOMITY - CIMA GRANDEJako už několik let pozpátku, i letos jsme v létě řešili dovolenou stylem vylézt 1 - 2 cesty v zahraničních horách a vijó k moři do tepla. Jako obvykle jsme nabalili, nasedli a 1.8.odjeli na Cimu Grande v Dolomitech. Našim cílem byla Comiciho cesta v severní stěně. Počasí nám zpočátku nepřálo a přibilo nás v docela drahém kempu v Misurině, kde během téměř 24-hodinového slejváku pustil i náš expediční Hannah, což mně teda dost nasralo. Nicméně předpověď slibovala postupné zlepšení počasí. Po výjezdu na horní parkoviště a potvrzení vývoje na chatě Auronzo, jsme další den naběhli. Cesta je to těžká ale hezká. Naplno ji vychutná ten kdo má rezervu min. 1 stupně UIAA. Na nějaké mazlení není čas, neboť je třeba hlídat tempo. Jinak není lehká ani háknout a člověk je z toho docela uťapkaný. Stihli jsme to bez bivaku a to je hlavní. Dalo by se i zrychlit, ale ve vláčku dalších lezeckých družstev to někdy nejde. V horních partiích bylo docela mokro, což místňáci dobře vědí, protož e tam z nich nebyl nikdo. Lezení to bylo hodně nepříjemné. Polák se mně na štandu zeptal ... a tam bedemy vylizovať ? ... a ukázal nahoru do mokrých černých koutů a komínů zakončených exponovaným traverzem nad hranou střechy. Řekl jsem mu ... že chyba tak ... a dostalo se mi odpovědi ... oj bože ! Poslední světlo nás chytlo na dvou závěrečných slaňácích, ale to už bylo vyhráno. Další den ráno se opět dostavil ten blažený pocit ... a začíná dovolená. Na cestě zpátky jsme se stavili pod Triglavem u naší pamětní desky Milana Tomka a Petra Borovce - je to již těžko uvěřitelných 26 let ... ![]() Článek č.4 (3 lezecké dny) - VYSOKÉ TATRYLéto za námi a klasici, ke kterým se hlásím, v tomto čase prchají do Tater. Tedy podle toho, jak se vyvíjí meteo. Letos se dá říci, že září tak nějak kompenzovalo nemastné, neslané léto v tom dobrém slova smyslu. Již delší dobu jsem nosil v podvědomí Batizovskou dolinu, neboť si fakt nepamatuji, kdy jsem tam byl naposledy. Jelikož Karla měla jen 3 dny dovolené, tak jsme kombinovali a kombinovali a nakonec jsme to pořešili mimořádně luxusně se spaním na novodobém Slezanu. Novodobém, protože je po rekonstrukci ubytovacích kapacit, čemuž odpovídají i novodobé ceny v E. Pro horolezce to není a asi se tam dlouho cpát nebudu. Jinak v chalupě to je perfektní, to zase jo. Vyrazili jsme v úterý 8.9. večer a zůstali jsme do Ne 13.9.. Vylezli jsme cestu Cez výlom, IV-V na hraně mezi Z a JZ stěnou Velické stěny. Po pravdě jsem moc nepochopil, proč V. Tatarka zařadil tuto linii do svého programu cest osazených štandovními borháky. Myslím, že ve Velické stěně jsou hezčí cesty, ale nevadí. Pak jsme byli dvakrát v Batizovské dolině na Batizovském štítu. Poprvé to byla cesta Kubín - Roland za V. Klasika o něco těžší než Kuttaplatten. Na Batizovský potěší jakákoliv cesta. Musí se tam dojít, musí se to najít, musí se to vylézt a musí se z toho slézt. Nejsou to Ošarpance ani Volovka a Batizák je krásný. Podruhé jsme si vyhlédli Čihulův pilíř za V+. Z nějakého důvodu jsem si neofotil schéma a tak jsme jeli jen podle fotografie. Poněkud jiná pětka v krásné linii. Autor Údolky na Kapelníka měl v 70.letech samozřejmě jinou představu o V. stupni než pánové Kubín a Roland. Od skvělého pískaře jsem fakt nečekal takový čich na krásnou tatranskou cestu - opravdu vychutnávačka na vlastním jištění. Až pod vrchem, kde je psáno A1 (ale v pohodě čistě) je pár skobek. Ve střední části pěkná expozice na hraně. Nevím o nikom ze svých známých, kdo to lezl, ale všude to doporučím. ![]() Článek č.5 (1 lezecký den) - VYSOKÉ TATRYKdyž je dobré počasí, není třeba nad Tatrami přemýšlet. Je třeba jet. Další víkend (18.- 20.9.) jsme zamířili na Zamkovského chatu s cílem Skalnatá dolina a Obrovský kout v J stěně Kežmaráku. Což se nám taky podařilo. Fakt je ten, že ze Zamkajdy se člověk trochu do Skalnaté projde, Kežmarák taky není nejmenší a sestup je taky delší. Docela výživný celodenní program. Jinak lezení vydatné. ![]() Článek č.6 (1 lezecký den)- VYSOKÉ TATRYZačátek stejný jako první tři věty článku č.5 až po Zamkovského chatu. Jedná se o třetí víkend v řadě za sebou (25.- 28.9.) Volba padla na Puklinu v plotně (V+) v Z Lomnici. Lezl jsem tu cestu v roce 1986 se Štefanem Daňkem a byl jsem zvědavý jak ji budu vnímat s odstupem 23 let. Den luxusní. To jsme s Karlou ještě netušili běh událostí příštích. Když jsme stáli pod nástupem do Pukliny, tak napravo od nás byla nalezená dvojka v něčem. Prvolezec upoutal moji pozornost tím, že pořád něco shazoval a vůbec nevypadal lezecky dobře ... za chvíli jsme viděli padat dolů jen modrou přilbu. Pád bohužel nepřežil - viz. www.lezec.cz. Záchranka se vším všudy, tedy vrtulníková, ne klasická HS. Po určitém váhání jsme do Pukliny nalezli cca v 1/2 12. Vylezli jsme, po hřebeni sešli do Lomnického sedla a do Malé studené doliny sestoupili Velkým úplazem už s posledním světlem. Puklina byla i přes deprimující začátek nádherná. Další den jsme opět kráčeli do Skalnaté doliny s cílem dostat se na Lomničák a přelézt Vidlový hřeben. Nakonec zůstalo jen u Lomničáku, protože na nástupu na Vidlák bylo už 8 lidí a asi bychom nesestoupili za světla. Ono přes Kežmarák a z Huncovského sedla to je ještě kus světa. Zůstává na někdy jindy. ![]() |