Po mém nepříliš slavném působení ve Francii se naskytla příležitost podívat se opět na krátké úderné cesty německé Frankenjury. Našim dopravním prostředkem se na pět dní stal Víťův Sketch nevalné kvality. Velikost jeho vozu omezila počet účastníků na tři, tím třetím byla Ivana.

I když to tu podle svých slov Víťa zná, jak své boty, tak trochu bloudíme, než najdeme domeček, ve kterém přespíme. Ráno se přesouváme do oblasti Schlossbergwande a okolí, kde působíme následující dva dny.

Víťa tu má restík z minula, kde proběhlo jeho známé sebepoškozování. Po té, co mu Kača promluvila do duše, je to prý již úplně jiný, vyrovnaný člověk. Tak uvidíme.

Pršelo a tak jsou chyty mokré nebo aspoň vlhké. Aspoň je na co se vymluvit. Na bití nedošlo, ale je to furt Víťa :). Vylezl to celkově na desátý pokus, což by se mu dle jeho slov stávat nemělo…

Ivana to tak nehrotí, ale stále pošilhává po cestách, kde s v obtížnosti objevuje číslice 9.

První den se dařilo, pak už ne. 8- FS/PP, 8 OS.

V noci nás přišli navštívit místní podnapilí mladíci s neutuchající touhou si s námi povídat a nenechat nás spát. Naštěstí je to po půlhodince přestalo bavit.

Druhý den jsme se koukli do pro nás nového sektoru poblíž - Heinrichsgrotte, ve kterém jsou pěkné dlouhé převislé cesty za osm a výš. Jde nám celkem nějaká devítka, ale na pokus už není síla, natož morál.

V kempu se okoupem, naberem vodu a spát jedem pod Marientaly. Před tím však ještě zajdem do Pottensteinu na pivko. Začal zlobit Sketch, spíš jeho spojka neplní zcela svou funkci. Nemůžeme se rozjet. Nakonec se to trochu lepší a jsme zase mobilní. Prý není umění jezdit s kvalitním autem, zato Sketch tuží ducha a je zdrojem překvapení a zábavy.

Rest day trávíme objevováním nových sektorů. A celkem se dařilo. I Víťa se pochválil. Tak třeba: Weldene wand, Stadeltenne, Zimmerbergwande, Roter Fels, Ankatal wand, Soranger wand, Jules Verne wand, Schofflblock. Ttak co, už se vám ta němčina taky začíná tak líbit jako mě? :).

Další den padá volba na Putlacherwand. Je to sice ve stínu, ale je strašné dusno a tak je to celkem řehole. Bouří se, ale sprchne jen deset minut. Nic moc tu pro mé lezení v tom vedru není, jen jedna krásná osma - Ikebana - tak ji párkrát zkusím, ale není technika a tudíž vytrvalost.

Poslední den nejedem nikam daleko, respektive nejedem nikam, jdem na Marientaly. Já už jen na pohodu na kvantitu. Víťa zkouší Kraftfeld, ale je krátký nebo slabý, Ivana vedlejší Staffeld. Nakonec ještě Víťa vyleze chybějící 7b, kde názorně ukazuje, jak je na tom s technikou bledě a to se vyjadřuju velmi shovívavě.

Kolem třetí balíme a vyrážíme směr domov. V Praze přebírám řízení, aby se Víťa mohl lehce zliskat pivem (to přeháním :)).

Hore Zdar

Roman