Vidím to, jakoby to bylo včera, výročka na Slavíči, všeobecné nadšení z toho, že třicáté výročí založení oddílu oslavíme více než důstojně a zorganizujeme hodnotný horolezecký zájezd do Dolomit, kde se vyřádí staří i mladí na skalkách, v horách, pěšky či na kole.

Čtvrteční Balon před odjezdem. Je nás 6. Všichni se vejdem do Ivanovy Mazdy. Odjezd posunujeme na sobotní ráno, neb má celou sobotu pršet. Žežo to ale po telefonu nechápe a přijíždí vlakem o den dřív a tak si dává po 24 hodinách repete.

Ivanova teze, že se vlezeme i bez rakve, bere při nakládání rychle za své. Ještě že ji máme :). Je toho tolik, že levý zadní tlumič nestíhá a v každé díře to nehezky bouchne.

Takže kdože to vlastně jede? Ivan s Adamem, Vašek, Žežo, Šína a Předseda.

Cesta byla suchá, místy mokrá, pršet přestalo v Lienzu. A od té doby ani kapka, prostě krása.

náš první cíl jako na dlani

Kemp Olympia je plný, tak se nabízí myšlenka jít do penzionu, ale to se nedaří, tak jedem směr Falzarego a náhodou končíme u chaty A. Dibona, což se ukazuje, jako perfektní volba. Je tu co lézt, na nástupy kousek a kuchtík nás nechá přespat na dřevěné zastřešené verandě či co to je.

naše horolezecká omladina Adam

Ráno v šest vstát, sbalit a hurá nahoru. Našim cílem je Tofana di Rozes, první pilíř nebo tak nějak. Jsme tři dvojky, za náma ještě Taliáni, nějaký vůdce a Poláci a pak už nevidím. Italové jsou nějací nedočkaví a furt se nás snaží předhonit, což se jim nedaří, ale otravují mi život, tak si hoďku spočnem a pouštíme je. Cesta je to dlouhá, ke konci až nekonečná. 13 délek a jsme na vršku. Sestup je pohodový.

Další noc již spíme u auta pod širákem, neb šéfkuchař není tak benevolentní a vyhání nás. Pondělní plán. Většina je na kaši a chce se šetřit, tak volí ferratu na Tofanu di Menzo, Šína a já jdeme na druhý pilíř na T. di Rozes.

na ferratě - pohádka

Vstáváme o půl šesté, po šesté vyrážíme. Jsme první, za námi ještě asi tři dvojky. Máme plánek z planetmountain, který se ukazuje být ale úplně na nic (a dost možná ještě dál). Ve čtvrté délce lezu lehce převislý koutový sokolík, který za 5+ není ani náhodou. Když došly skoby aj smyčky, začínám si dělat starosti, jak já, sklakařská bázlivá krysa, budu pokračovat. V tom za námi lezoucí Italové hlásí, že tudy ne, že traverz doprava. Úlevu střídá panika, jak to slezu. Už vím, křečovitě. Žiju :). Tímto zdržením nás Italové předběhli a to bylo jen dobře. Jejich plánek je úplně jiné kafe, člověk ví, kolik skob ho čeká v délce. A tak se jich držíme zuby nehty. Klíčová délka je traverz nad převisem za 6-. Expozice jako blázen, ještěže přišla mlha a dolů nevidím. Čím výš, tím snáze, až moc, nahoře přibývá suti. Po 17 délkách toho mám plné kecky. Cestou dolů se stavuju na chatě C. Giussani, kde mě na stole překvapí text asi v šesti jazycích (včetně češtiny), že kdokoli si sedne za stůl, zaplatí 3 eura bez ohledu, jestli si něco dá. Svítí sluníčko a tak je chata prázdná :).

Vašek svým tělem balí Italku v pozadí

jen se objeví trochu mlhy a Adam hned volá vrtulník

Feratový zbytek už je u auta a jsou nadšení z výletu, později se dozvídáme, že šli nejtěžší feratu v Dolomitech. Něco zhltnout a jedem do Cortiny do kempu, Vašek je měkota, skuhrá, že by se rád osprchoval ... Tématicky volíme kemp Cortina. Poslední srpnový týden už je mimo sezónu, takže i ceny jsou přijatelné.

v kempu

Další den padá volba na oblast Cinque Torri. Bohužel ráno nespěcháme a tak o deset minut nestíháme otevřenou bránu nahoru a tak musíme lanovkou za bratru 81 ojro. Místo je to ale malebné se zvláštní atmosférou. Je to třeba zažít, doporučuji každému. Odpoledne jedem do Cortiny koupit průvodce a Vaškovi bundu, kterou ztratil.

elegance v praxi - Ivan slaňuje - Cinque Torri

V kempu se ve sprše cítíme méněcenně neb každý tady má modrý župan. A my jen oddílová trika. Vašek prohlašuje, že na oddílové čtyřicátiny musíme dostat modrý župan s oddílovou výšivkou.

na vrchlu Cinque Torri

Další den je středa. Upozorňuji, že počasí je furt the best. Pro veliký úspěch jedem opět na Cinque Torri, dnes už brzy autem až k chatě. Každý si dáme dvě cesty a Adam k tomu navíc jeden prvovýstup. Než ho dokončí a slaní, tak mám čas a tak ještě lovím sviště.

je to rodina - oba mají přilbu šuro

Čtvrtek je dnem odpočinkovým, máme naplánován průzkum severních stěn Tre Cime a feratu na Paternkofel. V Dibonově hraně není ani živáčka, což motivuje Ivana pro zítřek. Šína by rád Žlutou hranu na Picolu, ale já se na to už nějak necítím. Volím radši Dibona. Vašek s Žežem plánují klasiku na Picolu. Ještě ty plány zapít pivkem na chatě Lavaredo a můžem do kempu.

konečně nýty v cestě - Roman 6b+

Ráno vstáváme trošičku později než je plánovano, ale Ivan to dožene cestou. Přicházíme do sedla a je jasno. Počítám. V cestě je už 12 lidí. Mé nadšení lehce opadá. Ale jdem. Cestou pár dvojek předbíháme, pak lezem trochu víc zleva. Vršek je dost šotolinový. Před vrcholem nás překvapí slanění, o kterém jsem nikdy nečet, a jsme nahoře. Pár fotek, telefonů a rychle dolů, ať nám neuteče vůdce, který jistě sestup zná. A taky že jo. Sestup je to jiný než v knihách, ale je elegantní a rychlý.

vrchol Cimy Grande

Ivanovi vypadly v cestě vklíněnce, tak se běží kouknout, jestli je nenajde. Nenašel. Zato našel nízké trekáče na karabině, taky někomu spadly. A Ivanovi sedly. Dobrý obchod.

když slanění, tak Ivan

Oslava dnešního výstupu a celé úspěšné akce proběhla v pizzerii s příznačným názvem Cinque Torri.

Žežo na vrcholu malé Cimy

Sobota už probíhá v pohodovém tempu. Licitujeme co dělat, ale mraky nás přimějí k předčasnému odjezdu. Před Toblachem začíná lít a nepřestane až do Vídně.

Tak a to je konec naší slavnostně výročně oddílové akce.

Hore Zdar

Roman

a cože jsme vylezli?

• První hrana - Tofana di Rozes 2700 m V+ (Alvera, Pompanin 1946) - Šína, Vašek, Ivan, Adam, Žežo, Roman
• Pilíř - Tofana di Rozes, 2820 m VI- (Costantini, Ghedina 1946) - Šína, Roman
• Dibonova hrana - Cima Grande - IV+ (Dibona, Stübler 1909) - Ivan, Adam, Šína, Roman
• Normální cesta - Cima Piccola 2875 m IV+ - Vašek, Žežo