4. - 18. 02. 2009
Bruno, Dalis, Galoš, Jiřin, Kamil, Lucie a Venca

Letošní zimu jsme pojali trochu netradičně. Místo toho abychom mrzli někde na štandu, rozhodli jsme pro příjemnější variantu. Zabalit lezky, sedák a kraťasy a hurá směr Španělsko. Plán byl jasný, v sestavě Já, Lucka a Mína jsme měli jet autobusem do Frankfurtu a letecky do Malagy. A zbytek měl dorazit o něco později přes Londýn. Nakonec jsem jel sám s Luckou (Mina nemohl).

Když jsme Dorazili do Chorra, tak lilo jak z konve, to nám to pěkně začíná, si říkám no co už, tak to bude aspoň fajn večírek. V místní lezecké hospodě se potkáváme s Galošem a Dalisem, kteří tu už měsíc zevlují. Ti nás ubytovali u sebe v jeskyni a seznamují nás s místním koloritem.

Druhý den stále prší, tak volíme převislý sektor, kde se dá lézt i v dešti. No rozlézat se po zimě v 30 m dlouhých převislých cestách, no parádní tragedie. U druhého jištění už mam natečené jak cyp. To zas bude výlet! Další den se počasí umoudřilo tak můžeme i do lehčích cest. Na večer je naplánovaný rozlučkový večírek, protože se klukům blíží odjezd domů. Přicházejí sousedé z vedlejší jeskyně, kteří v Aloře vykontili dvě tašky krevet a tak může večírek začít. To mě ani ve snu nenapadlo, že se tu naučím jíst grilované krevety.

No, první čtyři dny utekly jak voda a Galoš s Dalisem musí jet domů. My s Luckou máme naplánovaný rest day, tak jdeme prozkoumat místní zajímavost, lávky. Jsme z nich nadšeni, kdo nebyl na lávkách, tak nebyl v Chorru. Ještě ten večer přijíždějí Kamil s Jiřinem a Vencou. Po jejich malém dobrodružství v Maroku, o kterém se jim moc nechce mluvit. Tak je ubytujeme v, teď už naší, jeskyni.

S jejich příjezdem mizí veškerá lezecká morálka a začíná jeden nekončící večírek (průměrně tak pět nálezu a dvě cesty denně). Na druhou stranu začalo pěkné počasí, takže si tu připadám, jak v červenci. Na sluníčku se teploty blíží k třicítce.

Další rest day vyrážíme na výlet do Malagy, kde si užíváme sluníčka na pláži, no prostě maňána. Čtrnáct dní uteklo, jako nic a my jsme museli domů, kde zrovna je sněhová kalamita, no větší šok pro nás doma být nemohl.

Sečteno potrženo jsme strávili přes 48 hodin na cestě, měli deset lezeckých dní a tři rest daye. El Choro mě úplně ohromilo a nadchlo, každému můžu vřele doporučit. Čtrnáct dní je hrozně málo, příště alespoň na měsíc!

ABA Bruno