Po letech v Tatrách

Kaman, Tomáš, Roman, Skoba, Roman

Už je to víc než pár let, co jsem byl v létě v Tatrách. Se Skobou jsme chtěli do Heloše, ale zůstali jsme sami dva, tak jsme nakonec spojili síly s Kamanem a spol. Skoba má nemalé cíle. Patagonské léto na Lomničák a Star Gate na Velkou Lomnickou vežu. Tak uvidíme.

Na Hrebienku začíná pršet. Tak rychle na Zamkovského, kde spí ostatní, dáme pivo a za šera jdem do bivaku.

Ráno vstáváme po šesté. Snídaně. Přícházejí kluci. Poměnili plány - Kaman jde Cestu k Slnku na Malý Ľadový a Miloš na Baranie rohy. Před sedmou vyrážíme my. Pod nástupem zjišťujeme, že od stěny nás dělí 10 m tvrdého kluzkého firnu. Skoba bere kladivo a seká stupy jako kdysi.

První dvě délky máme místo končetin háky a kopyta. Shodujeme se, že s tímhle tu třetí jemnou kolmou délku za 7+/8- nedáme a volíme nový cíl - Hokejku. Nikdo to z nás nelezl, což je dobře i špatně zároveň, nemáme schéma. Jen to, co si pamatujem. První kříž, druhý kříž a nádherná délka pod hokejku. Ale co teď? Vím, že tu jsou dvě varianty, ale žádná se mi nezdá. Morál jsem někde nechal, takže musím ustoupit a přenechat to parťákovi s větším tahem na bránu. Natáhl podél hokejky celou délku, což nebyl ten správný tah. Je třeba se vrátit do cesty. Což po dvou nevydařených pokusech taky přenechávám Skobovi. Tak ještě dvě délky a jsme v kotlíku.

Na vrcholu se nestačím divit, jsou už skoro čtyři. Takže sbalit a rychle dolů, prý snad ukecáme lanovku ze sedla na Skalnaté. Přicházím o pět minut později, lanovka už nejede. Tak nás čeká ještě pěkná procházka na Zamkovského. Dáváme pivo, borovičku a do bivaku na večeři. Cestou potkáváme Miro Jílka a kďe že spíme. Skoba mlží, teda spíš lže jako když v práci tiskne. Snad nás večer nenajde. V opačném případě Skoba, posilněn alkoholem, slibuje, že mu jebne :) Spát jdem celkem brzo.

Něděle. Kaman jde taky na Lomnickou vežu, Skoba mu radí nějakého Kulhavého, prý super. Po včerejším fiasku to dnes nechávám celé na Skobovi. Cesta je krásná, na Tatry netypické lišty. Chtělo by to kartáčem opucovat a byl by to luxus, první a poslední délka je jimi dost zarostlá. Kaman z jejich cesty moc nadšený není, Standovi i něco přenechává, ten si aj zahákuje. Slaňujeme společně. Cesta je to populární, jsou tu další dvě dvojky.

Tak sbalit, na chatě počkat na Miloše, šli Korosadoviče na Žltku, a domů. No mám jasno, příště si Tatry asi dobře rozmyslím.

Hore zdar

Roman