Vysoké Tatry - Lomnice

11. - 13. 7. 2008
Jarin, Mína, Standa, Bruno

V pátek odpoledne vyrážím na vlak do Tater, když mi v tom volá Standa. Ujel mu v Ostravě vlak. Rychlík z Brna měl zpoždění a přípoj v Ostravě nečekal. Říkám si,že je to v pr…. No co už nějak to dopadne. Do Žiliny se dostáváme o pul desáté. Další vlak jede až ve čtyři ráno. Chvíli se rozhodujeme co dál. Jdeme zkusit jít na stopa. Za necelou půl hodinu,už sedíme v autě a jedeme směr Poprad. Ukecaváme řidiče ať nás hodí do Tatr. Lomnice. Tak o půl jedné jsme na místě. Za další dvě a půl hodiny jsme na Skalnatém plese.

Ráno moc nespěcháme, o půl osmé vyrážíme do lomnického sedla. Celkem bez problému jsme našli řetězy do Téryho kuloáru. Po cestě potkáváme Jarina s Mínou. Kluci jdou do Hokejky.

Jarin v kříži Hokejky

Náš cíl je v celku nová cesta Patagonské léto, která vede vlevo od hokejky, první dvě délky jsou společné. Tak nás kluci pouštějí první. První dvě délky byly lehké, tak je velmi rychle přelézáme. Třetí délka by měla být nejtěžší v celé cestě, vyšla na mě, tak jdu na to. Přelézám ji bez větších komplikací, je psána za 7+/8-, ale shodujeme se na tom, že víc jak za 7+ to nebylo.

Dalších pět délek přelézáme v pohodě, akorát nás začali zdržovat dva Slováci, co trochu zabloudili ve stěně a obsadili nám štandy. Bohužel dvě délky pod vrcholem se začalo mračit, blýskat a vypadalo to na pěknou bouřku. Rozhodnutí bylo jasné, čekaly nás ještě dvě délky na vrchol, obě za 7+. Je jednoduší slanit, než to dolézat za deště.

Slanění bylo v celku na pohodu, až na jedno seknuté lano. Za tři čtvrtě hodiny jsme zpět v kuloáru. Jdeme zpět po řetězech do sedla, kde se obloha roztrhala a na konec z toho nic nebylo. Smutně jsme se na sebe podívali a se slovy příště šli dolů. V neděli se nám už do ničeho nechtělo, tak jsme došli dolů na vlak a jeli domů.

Bruno