Je velikonoční víkend a my pro změnu míříme zas do Tater. Tentokrát cíl Bielovodská dolina. Sestava trochu netradiční Já, Jarin, Martin, Sylva a Betka. V pátek tradiční před vyletní večírek u Martina, se trochu zvrhl. Těžká jsou rána opilcova.

Ještě, že nikam nespěcháme. Kolem půl deváté vyjíždíme směr Lysá Polana. Jedeme přes Polsko. Martin má svůj den a každou klíčovou odbočku mine. Takže se stalo to, že v Polaně jsme v jednu odpoledne, ještě oběd a hurá na táborisko.

Slyšel jsem nějaké zvěsti, že Bielovodská dolina je trochu delší, to byl omyl. Je nekonečná. Začínám pomalu litovat, že se tahám s lyžemi. Jarin jde bez nich a jak mu to jde. Asi za dvě a pul hoďky docházíme konečně na táborisko. Je tam jen jeden polský pár. Trošku odhrabeme podlážky na stany, nutná stavba příbytku a zabydlení se. Pak už jen něco k jídlu. Dneska se nějak nikomu ponocovat nechce tak jdeme brzy spát.

Ráno vstáváme o půl šesté. Závidím Martinovi s holkama, jdou tak na pohodku Český led. Vaříme čaj a kafe, malá snídaně. Říkám si, že až budu velký, taky chci mít takovou přítelkyni jako náš kolega z Polska. Pěkně vstala ze stanu uvařila čaj, udělala snídani a pak šla pro chlopa.

My s Jarinem jdeme pod Pustou Stráž. Jarin vybral cestu Zimná předzahrádka za pět. Jelikož se v těch mixech a travách moc necítím nechávám to na Jarinovi. První tři délky jsou mixové a za pět, zbytek je šlapaní sněhu. Jarin se fakt vyznamenal a bravurně to přelezl. Sestup se konal přes Českou dolinu.

Na táborisko docházíme vcelku utahaní. Vaříme, pak večírek. Na zítřek by jsme chtěli jít Český led. Ráno však napadlo skoro půl metru nového sněhu. Takže to balíme a jdeme dolů. Když jsem zjistil, že při cestě dolu se mi pěkně lepí sníh na lyže, dávám je na batoh a nasraně idu k autu. To je vše.

Bruno