Prý oblast evropského významu s největší koncentrací ledů v Evropě. Arnošt se loni rozplýval a to tam prý byla polovina ledů, co obvykle. Tak se na to pojeďme podívat. Loňské ubytování se nepovedlo, mají plno, asi dobrý termín. Ale není to tak zlé. Na netu něco najdete, prohodíte pár mejlů, zaplatíte do Anglie a poštou Vám přijdou klíčky od domu.

Takže jsa majitelem klíčků apartmánu v norském Rjukanu vyrážíme v pátek 15. února směr Polsko.

Po 26-ti hodinové cestě, z nichž 8 trávíme na trajektech nás vítá neutěšený pohled na okolní stěny a teploměr v autě . Ledu je žalostně málo a teplota + 5° C. Naopak excelentní je ubytování. Byt 3+1 s nadstandartním vybavením jen pro nás.

Den první

Špatné podmínky způsobily, že na těch pár ledech, co tu jsou a dá se na nich lézt, je o to víc lidí. Přímo pod chatou je sektor Upper George - kratší ledy. Jsou to ale jen WI 4. Kam se podíváš - dírky. Vše je o stupeň lehčí. 1. led - Vemorkbrufoss Ost WI 4 - tak 70 m. Vlevo se uvolňuje - Host WI4 - tak honem. Už to není ten styl, jako kdysi - kadě ľahšie, to málo co tu je, si musíme užít. Arni navrhuje, že ta glazurka vpravo vypadá pěkně. 4 metry na šroubem, pod nohama omotanou nevalnou 3 cm větvičku, cepíny šátrají ve sněhu po skále, dostávám na věc zcela jiný názor. Funglové hroty dostávají zabrat. Arnoštová poznámka mi nepřijde vůbec vtipná, nehezky odsekávám, za což se mu nahoře omlouvám.

Na Vemorkbrufoss Vest WI5 jsou 3 dvojky Španělů, mají to tu trochu z ruky chlapci. Zajímavé - my jezdíme v zimě lézt do Španělska, oni jezdí sem lézt ledy. Ty kupy šroubů, co mají, musí udat, tak je vrtají skoro každý metr. Těch 60 m dělíme na dvě délky. Nahoře Arnošt, ani nevím jak a proč, háže do doliny Guide XP. Ještě že je na odsedce, chtěl po něm skočit. Jdu dolů ho hledat, marně.

Večer kluci vychlastají co mají a Kuba bantuje kluky do hazardních her, aby za následující týden vydělal pěknou cifru.

Den druhý

Teplota je 24 hodin stabilně + 6° C, tak volíme ledy na náhorní plošině. Fouká a to jako že fest. Led je krásně modrý. Každá dvojka tahá cestu a pak se střídáme. Ondra se nás snaží odrovnat a mě i Arnoštovo předloktí častuje kusem ledu. Arnošt je pro dnešek z dalších bojů vyřazen. Já fotím kluky. Čas pokročil, na glazurky už není čas, tak zpátky do chalupy. Večer je ve znamení vitamínu R.

Den třetí

Volba padá na oblast krátkých ledů na konci údolí - KROKAN. Lidí mraky. Ledu standartně málo. Někde se vetnout je problém. Podařilo se. Na hlavním ledu lezeme tři linie a shora zkoušíme nějaký rampouch. Další průzkum neodhalil volné linie, tak čekáme. Dáváme 2 linie. Ledy jsou děravé jak ementál a leje po nich voda. Je tu kupa španělů a anglánů. Nic dalšího volné není a čas se nachýlil, tak domů. Kluci to dnes pojali jako rest day. Byli ve městě nakoupili kupu piv.

Den čtvrtý

Plán je - ten velký led, na který se díváme pořád z okna. Čas je dobrý. Ale ouha - zadupal jsem - přiznávám. Nemaje informace od Kuby, jsem netrefil obchvat roztátého potoka a vyvedlo nás to až na cestu. Arnošt nebyl rád … :) Ani druhý pokus nebyl úspěšný tak končíme v Krokanu. Nechal jsem se hecnout do De kaller meg fjard M7-, který začínal 3 nýty ve skále. Velmi špatné nohy, sedím. Arnošt zkouší na druhém přímou variantu, ale v mžiku ztrácí rovnováhu, cepín a výšku, a byl na zemi. Ale je třeba ho pochválit, dnes měl premiéru bez poutek. Dolů nás čeká pěkná procházka neb jsme nic nestopli. Kluci lezli toco jsme měli v plánu my. A navíc Tomáš našel Arnoštova guida, což ho stojí půl litra vodky.

Den pátý

Trapfoss podruhé. Traverzou římsu bezpečně nacházím, kde jsem včera nechal oči a rozum. Ledy vlevo i vpravo. Nějaká dvojka nalézá do Neye Vemorkfoss WI5., asi mazec. Arnošt na to kouká, pak kývne hlavou, jako že jdem, ne? První délku jdem sólo. Druhá je celkem do kopce. Na štandu nacházím jednu rukavici. Arnošt tvrdí, že něco letělo dolů. Že by druhá? Slaním dolů. Nic. Arnoštovi bez poutek trochu narostl hřebínek a tak se vrhá na prvním konci do krásného koutku, jen mu přijde zbytečné jistit. Ještě jedna délka a jsme u muzea. Kluci byli v Krokanu. Večer se obchoduje s chlastem, šrouby a penězi, kluci chtějí mít večírek.

Den šestý

Ráno se nikam nespěchá, mně je hrozně a zřejmě nikam nepůjdu. Všichni jsou nějací vláční, jako že dneska nic, tak padá rozhodnutí jet dom dřív. Takže pobalit, uklidit a tradá. V Hortenu Arni nedbá pokynů, co mu bude nějaký mladý norský hejhula říkat, kam se má postavit, a málem se nedostaneme na trajekt. Pěkně to houpe.

Den sedmý

V Trelleborgu jsme o půlnoci a 3 hodiny čekáme. Ukázkově fouká (později se dozvídáme, že to udělalo ve Švédsku a Pobaltí pěknou paseku). To byl i důvod zpoždění trajektu. Lehám na chodbu a spím. Ráno je na stole 48 plechovek piva, to kluci, aby přežili cestu. Pak už jen 9 hodin a jsme doma.

Hore Zdar

Roman