Předpověď je příznivá a tak by to chtělo vyrazit někam dál, furt jenom ty slovenské skalky, to není ono. Teď ještě osádka. Dvojka Bruno-Jarin je jasná dvojka, Eva neleze. S kým polezu já? Přemluvil jsme svého přelezového talismana Aleshe, i když se mu moc nelíbila představa pouze jednoho dne v Adlitzu a v neděli se soukat někam vysoko nad zem. Trochu remcal. Slíbil jsem mu krásnou odjištěnou cestu s nevšedními zážitky.

Cesta tam byl trochu logistický oříšek, neb Eva se vracela z Prahy a v Brně musela přeskočit do našeho vozu. Na místě jsme klasicky kolem jedenácté. Lidí tak akorát, ještě jsme zaparkovali. Postavit stan a spát. Ráno je krásně a tak honem do Adlitzu. Alesh se děsí těch dlouhých lajn, které mu ukazuju. Nesmlouvavě se rozlézáme v 25 metrové 5+. Pak dvě 30-ti metrové sedmičky. Za normálních okolností má Alesh nalezeno metrů na celý den.

Alesh prohlašuje, že je třeba vylez něco významného (číslem), bo za chvilu už nebude mít power, a míří do Monstru. Pozorným okem sleduje a pak zvolá Heureka. Našel 8-mi metrové 7 bečko. Volba je jasná. Nalezené metry se ale projevily a nemůže se hnout od prvního nýtu. Po pár pokusech to pro tuto chvíli vzdává.

Já jdu King Konga, minule mi to šlo až k poslednímu vkuse. Ne tak dnes. Jsem nějaký nachřaplý. Sedím u třetího. To zas bude den. Dal jsem si pauzu po vzoru bouchačů Galoše aspol. a dalším pokusem to pustilo. Navíc jsem měl vychytaný krásný nouhend.

Alesh hlásí, že je na kašu a už toho dnes moc nepředvede. Tak jsem to jeho 7b musel dolézt, ať si to může zkusit. Příště to určitě dá. Pak ještě pár cest a na dolez The Day When the Devil comes to getcha. Krásná to cesta s ještě hezčím názvem. Přestože to doporučoval Skoba, je opravdu hezká... :)

Karviňáci jsou asi lepší sorta, my poctivě vaříme těstoviny či vločky a pán Alesh si jde na šnicel do hospůdky. Ke cti mu budiž přičteno, že nás pozval na pivo.

Ráno se jde do Blechmaueru. Bruno vybral Absurdistan. A my to půjdem taky, něco nafotíme. Ptám se spolulezce, jestli se chce střídat, tak šalamounsky odpovídá, že jo, tady tuhle druhou délku. Pak mi to přenechá. 4. délka je klíčová - za 8. V kuse se to nedaří, sedám. Čekáme na Brunka, až se přiblíží na dostřel fotoaparátu a snad něco pěkného vznikne.

Na štandu je nás trochu priveľa, tak honem pryč. Papírově 7+, ale jinak mnohem silovější než předešlá. Jsem zpocený jak kráva a hyn. V sedle je nějak černo, i když mělo být krásně. Jsme nerozhodní. Alesh chce určitě dolů (už jsme na něj až moc vysoko). Jarin taky, čeká ho ta hrozně vypadající 7+. Bruno toho má dost, tak šalamounsky velí k ústupu, aby se nám spolulezci netrápili. Zbyl jsem sám. Jarin s Brunem oslavují na štandu pivem konec toho utrpení. Dole jsme rychle. U auta už po hrozivých mracích není ani památka. Škoda. Příště.

Ještě uvařit špagety, vysypat je do trávy (že Jarine), kde všichni konají svou potřebu, pojíst, okoupat a domů.

Hore zdar

Roman