Höllental, Adlitzgraben

Bruno, Klára, Adam, Eva, Roman

Ve velmi podobném osazenstvu vyrážíme opět do Rakous. Riu jsme vyměnili za Adama. Předpověď říká, že neděle bude horší, tak volíme na sobotu delší cestu a v neděli se nebudem na skalakách tak vařit.

Jak jsme naplánovali, tak i udělali. Výběr cesty v Blechmaueru jsem nechal na Brunkovi. Ten okem zkušeného yosemitského borce vyřkl volbu - Talwächter. OK. Koukl ještě jednou a povídá: "Víš, začneš ty a ty těžké délky vyjdou na tebe, ať se nezdržujem". Tak jo. Na štandu zjišťuje, že ty první dvě délky nespojíme, jak si myslel. Taky zjistil, že v průvodci se dívá úplně na jiné schéma než je Talwächter. Ještě kličkuje, že jako poleze teď dvě délky a pak už to bude podle jeho plánu. Na to nereflektuji - co sis nadrobil, to si i sněz :) Navíc obě těžké délky vycházejí na jednoho lezce, tudíž na něj, tak se bavím. No zas tak ne, v sedmičkové spáře se bojím jako nikdy, sos telegrafuju na všecky strany. Poslední délka je za odměnu, nádherné exponované vyrovnané lezení, tak akorát. Máme dobrý čas - 3 h. Za další hodinu jsme dole, je brzo, ale Brunek už nic nechce jít, aby měl sílu na zítřek.

S Evou udělám aspoň objevnou procházku do neznámeho sektoru Kleine Höllental. Večer Brunek natáhne slackline a mě to dneska překvapivě jde. Nějaké to pivo a na kutě.

Ráno se bohužel moc nespěchá. Předpověď nevyšla, je ještě větší plech než včera, vedro, hic, prostě ideál do Adlitzu. Dnes nic nenechám náhodě a rozlezové cesty vybírám já. Na pohodu.

Tak že by dnes? Na Existenzialminimum se stojí fronta. Sakra. Nezbývá než čekat. Aspoň okoukávám software ostatních. Nakonec to i vyberou, takže to můžu jít RP. A jo. Další pytel je dole. Bruno skoro, ale opravdu skoro vylezl King konga. Je to tele :) Pak už se jen dolézt do mrtva.

Na parkovišti ještě okoupat, pojíst, přebalit (kufr) a domů. Se Žofkou to jde rychle, za 5 hodin jsme doma.

Hore zdar

Roman