Ve velmi podobném osazenstvu vyrážíme opět do Rakous. Riu jsme vyměnili za Adama. Předpověď říká, že neděle bude horší, tak volíme na sobotu delší cestu a v neděli se nebudem na skalakách tak vařit.

Jak jsme naplánovali, tak i udělali. Výběr cesty v Blechmaueru jsem nechal na Brunkovi. Ten okem zkušeného yosemitského borce vyřkl volbu - Talwächter. OK. Koukl ještě jednou a povídá: "Víš, začneš ty a ty těžké délky vyjdou na tebe, ať se nezdržujem". Tak jo. Na štandu zjišťuje, že ty první dvě délky nespojíme, jak si myslel. Taky zjistil, že v průvodci se dívá úplně na jiné schéma než je Talwächter. Ještě kličkuje, že jako poleze teď dvě délky a pak už to bude podle jeho plánu. Na to nereflektuji - co sis nadrobil, to si i sněz :) Navíc obě těžké délky vycházejí na jednoho lezce, tudíž na něj, tak se bavím. No zas tak ne, v sedmičkové spáře se bojím jako nikdy, sos telegrafuju na všecky strany. Poslední délka je za odměnu, nádherné exponované vyrovnané lezení, tak akorát. Máme dobrý čas - 3 h. Za další hodinu jsme dole, je brzo, ale Brunek už nic nechce jít, aby měl sílu na zítřek.

S Evou udělám aspoň objevnou procházku do neznámeho sektoru Kleine Höllental. Večer Brunek natáhne slackline a mě to dneska překvapivě jde. Nějaké to pivo a na kutě.

Ráno se bohužel moc nespěchá. Předpověď nevyšla, je ještě větší plech než včera, vedro, hic, prostě ideál do Adlitzu. Dnes nic nenechám náhodě a rozlezové cesty vybírám já. Na pohodu.

Tak že by dnes? Na Existenzialminimum se stojí fronta. Sakra. Nezbývá než čekat. Aspoň okoukávám software ostatních. Nakonec to i vyberou, takže to můžu jít RP. A jo. Další pytel je dole. Bruno skoro, ale opravdu skoro vylezl King konga. Je to tele :) Pak už se jen dolézt do mrtva.

Na parkovišti ještě okoupat, pojíst, přebalit (kufr) a domů. Se Žofkou to jde rychle, za 5 hodin jsme doma.

Hore zdar

Roman