Bruno, Klára, Ria, Eva, Roman

Tradiční prodloužený květnový víkend v Höllentalu nevyšel, tak se spožděním teď. Ria, Bruno, Klára, Eva a ja vyrážíme po známe cestě směr Rakousko. Na místě nás čeká překvapení. Parkoviště je předěleno zábradlím na dvě části, jedna je parkoviště, druhá "kemp". Bohužel místa na auta je žalostně málo. Je plno, ale kemp je poloprázdný.

Ráno po snídani vyrážíme se sportovními ambicemi do Adlitzu. Bruno "inteligentně" vybírá na rozlez Larifari až nahoru, což je 8, prostě typická rozlezová cesta. Jsem na kaši a výsledek dnešního sportování začínám tušit. Ještě něco normálního a už jdem do Monstru, než tam bude k nevydržení. Existenzialminimum - tušení se vyplnilo a padám tam jako vždycky.

Riu nějak bolí hlava a žaludek, tak tomu moc nedává. Je hic, tak dáváme pauzu. K večeru se ještě vracíme a pokračujem. Večer koupačka v řece.

V neděli musíme měnit plány. Ria hlásí, že se to nelepší a nemůže lézt. Blechmauer musíme vyměnit za něco lehčího i pro Kláru. Vordere Klobenwand - Nix für suderer (6, 180m), to nejlepší co tu v té stěně mají.

Jedinou stinnou stránkou této cesty je absence stínu. Jsme ale i ve třech celkem rychlí, takže se ani moc nepřismahnem. Chvíli po našem slanění přilítají hromy, blesky a voda. Koukám na dvojky v Belchmaueru dvě délky po vrškem a vůbec jim nezávidím. Díky Rio :)

Bouřka nemá dlouhého trvání, tak se jdem ještě okoupat a domů.

Hore zdar

Roman