Poslední učitelsky prázdninový týden před námi, je třeba ho využít. Ale vypadá to bledě. Někteří jsou pryč a jiní nemají čas či peníze. Naštěstí to Martin v práci nějak skoulí a v úterý po poledni můžeme vyrazit. Takže jsme 3, zapomněl jsem zmínit Evičku, která kromě sebe poskytla i vůz jménem Žofina.

Jedeme naší klasikou - Vídeň, Villach, Spittal, Lienz, Brixen, Trento - což čítá 11,5 hodiny. Na místě jsme po jedné ranní, takže lehnout na parkoviště pod Slunečními plotnami a spát.

Ráno vybírám můj oblíbený sektor Spiagia delle Lucertole, což je stěna přímo nad vodou jezera Garda. Krása, kdo nezažil, neocení. Voda šplouchá metr pod vašima nohama, příjemná teplota i vlhkost a ta panoramata. Sektor má i stinné stránky. Věci normálně spadlé na zem jsou nenávratně ztraceny v hlubinách jezera. S lanem to není tak hrozné, držíte-li jeden konec při stahování, ale Martinovi při vybírání jedna expreska vyskočila z ruky a já přikurtován k borháku bezmocně sledoval její pád do hlubin. Ještě že mi před měsícem Martin Latiok koupil takovou zásobu.

Po dvou cestách se tu již otáčí slunce a tak balíme. Zjišťujeme, že čas pokročil a obchůdky v Arcu před siestou nestihneme. Takže vybíráme východně orientovaný sektor Salt de la Cavra. Ten je již ve stínu, takže vylezem pár cest. Všichni mě doma hecují do těžších cest, tož tak teda jo. Vybírám 7a+. Ani nenastoupím. Tak jsem zpátky na zemi, fyzicky i sebevědomím.

Večer procházka Arcem a lezeckými obchůdky, kde nám z těch cen přecházejí oči.

Ve čtvrtek je nám s Martinem nějak zle, u něj se to lepší, u mně naopak. Vybíráme sektor Promeghin. Jsem na tom tak špatně, že jenom ležím, případně jistím. Večer se přesouváme k lagu Molvenu.

V pátek je plánován rest day. Je mi sice líp, ale volím zůstat u auta. Pro Evu s Martinem vybírám krásnou tůru, za což si později vysloužím jejich nelichotivé sms. Já jen tak polehávám, studuji, procházím městem a už aj něco sním.

Po jejich návratu naberem vodu a jedem omrknout jeden sektor - Coltura. Už mi není tak zle, a tak mi to nedá a vylezem na večer ještě 5 cest. Spíme u dalšího sektoru Val D'Algone. Jelikož předpověď na zítra není optimální, stavíme stan.

Ráno se honí mraky, ale ještě je dobře, tak rychle na to. Jde nám to oběma krásně a zlepšujeme se ve svých OS. Na nějaké nacvičování ani jeden z nás není, což je oproti Víťovi milé. Po poledni se začíná v dáli bouřit. Ještě jsme něco polezli, než začlo pršet. Tak zpátky do Arca. Jsem rozhodnut utratit nějaký ten peníz. Daří se. Fronta přešla, je hezky a tak pesimistické názory o odjezdu jsou zapomenuty.

V noci sice ještě znovu začlo pršet, ale ráno je vymeteno. Namířeno máme do Drago zone. Ale tímto taky skončilo, cesta se začala tvářit velmi nevlídně - s kopce, šotolina a ještě nějaká zábrana. Tak volíme ústup. Čas pokročil a je třeba jet dom, takže poslední možností je La Vela u Trenta. Po včerejších deštích tu padají dost velké šutry. Přilby jsou v autě. Vylezem 3 cesty a v jednu vyjíždíme. Kvůli úspoře času volíme cestu přes Brenner a tak jsme před jedenáctou doma. Určitě už jen tudy. Tak a zítra do nové práce.

Hore Zdar

Roman