Plánoval jsem to už od léta, a klaplo to. S Martinem, Brunem a Jarinem jsme hned na první svátek vánoční vyrazili do nám již známého Zillertalu doufaje, že napotřetí už to klapne - počasí, dobré podmínky, já bez střevní chřipky.

Cesta na první svátek vánoční měla výhodu, cesty byly skoro prázdné. Po deváté jsme na místě. Nabalit batohy a třičtvrtě hodinku do kopce. Bylo to kratší než jsme čekali. K nocování jsme si tentokrát vybrali bližší salašku, do které tolik nefoukalo.

a ty panormata ...

Celé čtyři dny byla kosa. Nevíme kolik, neboť Brunkův teploměr z Yosemit ukazoval standartně +2, asi nebyl na nižší teploty vůbec zvyklý. Víme ale, že to je 35 stupňů Fahrenheita :). Naše odhady byly mezi -10 a -15. Počasí po celou dobu - azuro. Což ovšem nebyla vždy výhra.

Den první

Bruno s Jarinem jdou do Der Breite rechts, který Bruno lezl loni a já ho už taky nechvalně znám. My s Martinem jdeme o žlábek vpravo, asi nějaký prvovýstup, neb není v průvodci. :) 4 délky, přes 200 m. První délka trochu těžší, trocha kličkování mezi rampouchy, odhadujeme 3-4. Sestupy jsou elegantní a rychlé, jen to chce věřit těm ledovým hodinám. Na ně se stáváme postupně odborníky.

Zpět pod nástupem jsme o tři čtvrtě na tři. Kluky v ledu nevidíme, takže už jsou dole. Martin říká, že jsme hrozně pomalí. V chatě zjišťujeme pravý stav věci. Vylezli jen 25 m, pak Brunu zastavil kolmý úsek a něco jako strach. Ale šroubů zavrtal řádně. Budeme muset zamíchat sestavou.

Večery jsou provázeny rakouským 80-ti procentním rumem, jehož jemnou chuť, jak říkali kluci, jsem nepostřehl, radši jsem ho lil hned do krku, ať mi nespálí sliznice. Po večeři se navrhly karty, speciálně slívkací pokr, který by při těchto teplotách dostal zcela nový rozměr. Ale nakonec jsme si to rozmysleli. Výběr padl na hru adekvátní jejich intelektu - kluci hrají prší :) (beze mne), přeborníkem je Martin, trénoval prý s Klárkou.

Den druhý

S Brunem jdeme hned naproti salašky, pravá strana údolí. Bezejmenný led, průvodce mlčí. Zase prvovýstup :) Celkem lehké, tak za 3-, 3 délky - 180 m. V těchto podmínkách je zde zpestření v první délce, zúžení kde není led a pak 15 m půlmetrového žlábku (vypadá to jak přesýpací hodiny). Pěkné. Troje hodiny, tři slaňáky a jsme dole. Martin s Jarinem si vybrali krásný Gaulgully 4-, 120 m, vypadá to těžce. A je. Kluci jsou tam dost dlouho. Po večeři postupujeme do vyšší karetní školy - hercky.

Den třetí

Mám Jarina, naštěloval mačky, tak mu to dnes obzvlášť leze. Dnes jdeme všichni do největšího ledu tady - Der Breit links - 240 m, 4+ (podmínky jsou ale lehčí). Že něco i nafotíme. Podmínky jsou lepší než loni, ale teče tu shora dost vody. Martin si to namířil přímo nahoru tím nejtěžším a jako správný sportovec bez poutek, kterých mě taky nabádá zbavit se, bezúspěšně (zrovna jsem je získal od Arnošta, tak je přeci nedám k ledu). Já nadlízám bokem a fotíme mistra při práci. Nelezem až nahoru, nestojí to za to. Dva slaňáky a krátký sestup a jsme dole tak akorát, půl páté, šeří se. Dnes se nic nehraje, jen pije. Musíme dát zavděk normálnímu rumu, plnotučný už došel. Bruno, který jindy pil co se vešlo, je dnes unaven, o to víc zbylo na ostatní.

Den čtvrtý

S Brunem jsme si vyhlídli zase prvovýstup na pravé straně údolí, úzký žlábek tak 100 m ledu, pak 250 m sněhem pod další 50-ti metrový led, celkem do kopce, 3-4. Ale led je díky tekoucí vodě a sluníčku je led až moc měkký. Šroubům neradno věřit, ještěže zbraně jdou jak do másla až po toporo. Jasné počasí a jihovýchodní orientace není to pravé a tak to tady dost lítá, ale měli jsme štěstí. Vede to ještě výš, ale je to fakt mokré, lehké a čas nás tlačí, tak utíkáme dolů.

Martin s Jarinem už jsou dole, šli přesýpací hodiny naproti chaty. Něco pojíme, sbalíme a dolů a domů, kde jsme po druhé hodině ranní. Stálo to zato, super akce.

Hore Zdar

Roman