Wasington Collumn South Face

17. - 18. 8. 2007
Bruno, Standa

Začínáme stoupat pod nástup a mě se honí hlavou vzpomínky na náš první pokus vtéto cestě.Tento pokus skončil po první délce, kdy Jiřímu při jumarovaní spadla svině. Letěla asi dvě stě metrů a celá se rozpadla. Tímto letem jsem přišli o veškerou vodu. Do teďka nedovedu pochopit jak mu mohla spadnout, no co už, se stalo. Asi jsme to jumarovaní s ní měli více trénovat. Tak si tak říkám, že teď to snad proběhne bez vážnějších komplikací.

Než se nadějeme, tak už stojíme na malé plošince pod nástupem. Přebalujeme a třídíme cajky. Za nedlouho je Stáňa připraven a s heslem "bigwall je dřina" začíná lézt. Tuto délku už zná z minula, jde o volné lezení za 5.9. Takže brzy slyším "zruš" a následně "fix". V průvodci je na napsáno bed hauling, což pro mě znamená, že musím s naším miláčkem jumarovat na zádech. Po minulém pokusu jsem doladil mouchy, takže to celkem šlo. Zanedlouho stojím u Standy. Funím jak....a pořádně ze mě lije pot.

Druhá délka je volně za 5.11c. Takže neváhám ani chvilku a vytahuji stupačky. Je to lehce převislá koutová spára, která se hákuje fakt dobře. Haulování jde překvapivě taky dobře. Takže se asi za čtyřicet minut se setkávám se Standou na štandu. Třetí délka je za 5.9 a končí na legendární Dinner ledge, místě našeho bivaku.

Dáváme si pauzu na oběd a chvilku oraz. Máme ještě v plánu zafixovat tři délky a vrátit se zpět. Chystám se do čtvrté délky, která vede přes vyhlášený Kor roof. Začínám lézt spárou pod převis, ale první obtíže začínají dva metry pod ním. Spára najednou skončila a k nýtu mi chybí ještě dva metry. Nakonec mi pomohl abalak založený v dost nepříjemné otevřené díře. Velice se mi ulevilo, když jsem si cvakl nýt. Přes převis vede nýtový žebřík, takže ho překonávám celkem rychle. Za převisem to už taková sranda nebyla. Vedla tam spára konstantního rozměru, která vedla vpravo. To jsem si fakt užil. Po padesáti metrech lezení jsem byl konečně na štandu.

Asi ještě horší než lezeni, bylo jumarovat. Standovi trvalo hodinu než se ke mě dostal. V Kor roofu při odepínání z nýtu ho to roztočilo a já ze štandu jen viděl hlavu, nohy, hlavu, nohy ……, první mě to rozesmálo, ale jak jsem si vzpomněl přes jakou hranu jde to lano, tak už mi moc do smíchu nebylo. Naštěstí to dobře dopadlo.

Pátá délka byla za C1+ a Standa si v tom taky užil, vyzkoušeli jsme si naše první kyvadlo a zjistili, že není o co stát. Šestá délka byla psaná za C1, prvních asi 15 metrů šlo až moc lehce a rychle no a pak to začalo - tenká lehce převislá spárka do V, měla asi 15 metrů a nešel v ní založit jediný camalot. Dával jsem jeden vklíněnec za druhým a pokaždé našlapoval velmi opatrně. Hypnotizoval jsem je očima,ať drží a modlil se ať to tady nevyzipuji, velmi se mi ulevilo, když jsem dolezl ke štandu. Zpět na Dinner ledge jsme slanili v osm večer, něco snědli a hurá spát.

Ráno vstavame kolem půl osmé. Nikam nespěcháme, protože nám zbývají jen 4 délky do konce. Snídáme cookies :. Rozhodli jsme se pro variantu sestupu slaněním. Proto balíme věci do svině a necháváme ji na místě s tím, že jak pojedeme dolů tak si ji vyzvedneme. Ještě nasadit žumary a s úsměvem do toho :. V pohodě dosahujeme místa, kam jsem včera dolezl. Na Standu čeká teňoučká spára, která se ztrácí za hranou. Standa vytahuje vklíněnce s předponou micro a neohroženě jde do toho. Asi v polovině délky mu dochází jištění a tak ho spouštím, aby si něco vybral.

Po asi dvou hodinách, co na mě neskutečně pražilo slunce, konečně slyším zruš. V další délce na mě čekal tak úzký komín, před kterým jsem musel odložit nosič s materiálem, abych se do něho vůbec vešel. První jsem měl problém se do něho vůbec dostat a když už jsem v něm byl, tak jsem se nemohl vůbec pohnout. Začal jsem trochu propadat klaustrofobii, no po druhé bych to už lézt nechtěl.

Poslední dvě délky byly už vcelku v pohodě. Nahoře vrcholové foto a můžeme začít slaňovat. Na Dinner ledge něco sníme, od rána jsme nic nejedli, bereme svini a pokračujeme směrem dolů. Za nedlouho jsme v suťovisku pod stěnou a vyrážíme na burger s hranolkami.

Bruno