Je třičtvrtě na čtyři ráno a celý Boystown ještě spí, beru si nachystaný batoh a jdu ke Standovi.Ten už na mě čeká a tak můžeme vyrazit. Po cestě potkáme medvěda jak na nás vykukuje ze křoví, to nás však nijak nevzrušuje a tak v klidu pokračujeme dál. Pod stěnou vidíme dva lezce, jak vstávají a chystaji se na cestu Zodiac 5.7 A2. Cesta nám trvala asi dvě hodiny, vybalujeme cajky a ve třičtvrtě na sedm začínáme lézt. Jdu první délku a v nákresu zjišťuji že mě čeká komín za 5.9 z čehož nemám vůbec radost. Naštěstí se dal dobře odjistit a na štandu mi zbyl jen jeden camelot. Doberu Standu a povím mu že to bylo pěkné přivítaní.

Druhou, nejtěžší délku jde Standa jedna se o boulderové místo za 5.10b. Standa toto místo hravě překonává, pak ještě nepříjemný žlábek za 5.9 a za chvíli slyším volání zruš. Dolezám ke Standovi, měníme matroš a jdu dál. Další tři délky jdou celkem v pohodě, ale sedmá délka se stala kritickou. Asi ve dvou třetinách jsem ztratil směr a nemohl najít cestu kudy dál, tak jsem zaštandoval a dobral Standu. Ten že to někudy zkusí a tak vylezl asi dvacet metru nade mě a tam skončil, že to dal nevede. Přes vklíněnec a smyčku ho spouštím zpátky na štand. Jediná možnost zbývá přes rozlámaný převisek tak to zkouší tam nakonec to nějak šlo a tak po dvou hodinách strávených v této délce dolezám k němu. Začínáme pociťovat únavu a to ještě máme šest délek před sebou.

Zbytek cesty už šel celkem dobře, ale už jsme byli unaveni. Nejpěknější délka byla asi jedenáctá, šlo o krásné kolmé stěnové lezení po lištách s expozicí a s výhledem na Half Dome. Dvanáctá a třináctá délka už byli na pohodu a po necelých třinácti hodinách jsme nahoře.

Jako třešnička na dortu nás čekal ještě tříhodinový sestup zpátky.

Je za čtvrt hodiny půlnoc a já jsem přišel zpět do boystownu. Je tu živo, sednu si k našemu stolu, kde zrovna probíhá každovečerní posezeni, otevírám si pivo značky Cobra, s nikým moc nekomunikuji, dopiju a unaveny jdu spát.

Bruno