Po podzimním Arcu, kdy jsme lehce bourali, nám již Galošův taťka, jaký div, nechce auto půjčit. Mění se auta i osádky až nakonec vyrážíme Puntem, které na nás 3 zbylé stačí, aspoň do Höllentalu.

Jelikož ortodoxní skalkaři mají převahu, tak celé 4 dny jsme lezeme v Adlitzu. Ale dá se to vydržet :) Nejsme ale na jihu, a tak je tu kosa, na okolních kopcích je sníh a když se zatáhne a foukne vítr, tak to stojí za to.

Podobný nápad jako my má ovšem dost slovanů, takže je tu dost husto.

Počátek sezóny je u mně znát a strach je můj věrný přítel, a naopak svou techniku jsem za celé čtyři dny ani nezahlídl.

Lezeme, jak říká Martin Latiok, na pohodu, ale sem tam někdo vystrčí růžky. Galoš dost často, ale výrazný efekt se nedostavil. I Ivča předvedla pěkný výkon v Zentrum der Lust, ale vytrvalost ještě není a v téhle cestě se nedá ošálit. Já jsem opět nevylezl Existenzionalminimum. V zápalu boje jsem si roztrhl prst a cestou si říkal, které prase to tu značkuje, až jsem zjistil, že to já. Dolezl jsem vysoko, ale ne dost.

Počasi střídavě oblačno, ale nepršelo, takže výjezd byl úspěšný.

Hore Zdar

Roman